Dan Černý se jeví jako jeden z našich nejproduktivnějších komiksových tvůrců. A hlavně se nebojí žádné zakázky. Komiks Jelita – Ze života lůzrů začal vycházet na pokračování v oblíbeném teenagerovském časopise Bravo od roku 2012. Aktuálně se díky péči nakladatelství Paseka dočkal souborného sešitového vydání, a to i s bonusovým příběhem. Jelita se mimo jiné proslavila i tím, že jednu epizodu, kde se coby vánoční dárek nakupuje vibrátor, německé vedení časopisu zakázalo vydat. (Popravdě mě překvapilo, že se původní verze epizody Dárečky neobjevila ani v tomto souborném vydání.) I tak nás čeká poctivá porce Černého humoru a styl kresby, který dokáže zaujmout nejen puberťáky, ale i vyspělé komiksové čtenáře a milovníky kresleného vtipu.

Jsou čtyři a jsou to vyděděnci ze školního kolektivu. Taky nějaké takové jistě znáte. Jsou to ti divní spolužáci, kteří nemají moc kámošů a nikdo se s nimi moc nebaví. Říkají jim Jelita, ale sami si to moc neberou. Říkají, že když odstraníte to J, tak to nezní tak zle. Vše začíná v momentu, kdy do třídy přijde nová spolužačka Jana. Tak je označována jako popka, což překladu znamená, že se zajímá o ty největší klenoty popkultury. Zbožňuje nejnovější hitovky, lepí si nad postel plakáty celebrit a zajímá se o drby o nich. Intelektuálně není zrovna na výši a ještě ke všemu je blondýna. Jí to však nevadí, vždyť má svou coolovou sbírku plagošů! Díky kanadskému žertíku spolužaček se do povědomí ostatních nezapíše zrovna dobře. Navíc je jí neprávem přiřknuta lesbická orientace. Byť se na začátku jelitních lůzrů štítí, nakonec jí nezbude, než vzít zavděk alespoň jejich kamarádstvím. A tak se seznámíme s dalšími členy party. Emilem, temnou duší a vyznavačem emo stylu už od pohledu. Pro něj není většího potěšení, než si číst komiksy na hřbitově, a stále touží vlastnit pravou lidskou lebku. Je fascinován hroby, mrtvolami a jinými morbidními předměty a místy. Jinak je to celkem fajn kluk se smyslem pro humor. To Vojta, zvaný Peky, toho moc nemluví. Popravdě řečeno na to nemá čas, protože je to geek a pařan, v jednom kuse přilepený ke svému tabletu. No, občas ho kamarádi přemluví k nějakému tomu dobrodružství, kdy svůj přístroj odloží, ale chce to hodně osobní odvahy a nezměrné odříkání. Poslední členkou do party je Ráďa. Je to inťouška, ale ostatními je spíše označována za šprtku. A takoví to ve třídě nemají nikdy jednoduché, není-liž pravda?

„Až s tebou skončím, budeš mít hubu jak Dolly Buster!“

Dan Černý své hrdiny vykreslil dokonale a dal jim do vínku zcela jasně dané charakterové vlastnosti. Ty způsobí, že zatímco ostatní jimi pohrdají, oni vytvoří skvěle fungující partu, ve které je místo pro potrhlá dobrodružství a vypointovaný pubertální situační humor. Při čtení nakonec získáte pocit, že mezi tenhle odpad třídní společnosti byste chtěli patřit taky. Navíc události a příběhy, které tahle parta prožívá, jsou až foglarovsky tajuplné, akorát v hodně moderním hávu a se současným pubertálním humorem. Kanadské žertíky se jako tenká nit proplétají jednotlivými příběhy, které vždy spojuje nějaká vtipná pointa či situační gag. V tomhle je autor na našem teritoriu mistr, což dokazuje ve Fanoušovi, Tryskošnekovi a dalších svých komiksech. Humor, který používá, je uštěpačný, cynický a odpovídající jeho příjmení. Byť popkulturně orientovaný coolový pubertální časopis Bravo je pravděpodobně věnovaný zcela jiné cílové skupině, než té, která zrovna čte tyto řádky, i my se u Jelit budeme královsky bavit. Možná se na to budeme dívat z poněkud jiného úhlu pohledu, ale o to více oceníme záludný autorův smysl pro humor. V jednostránkových příbězích na pokračování totiž dokázal rozehrát velkou hru, která bude bavit všechny bez rozdílu věku, pohlaví, náboženské orientace či hygienických návyků. Jednotlivé epizody vždy končí nějakou tou legráckou, vtipným ztroskotáním hrdiny daného okamžiku nebo navnaděním na další pokračovaní. Jedna stránka pro komiksového autora není mnoho, ale tady je s ní zacházeno se ctí a se zručností zkušeného komiksového matadora.

„Hele, Kvakoši, chodíme spolu jenom proto,

že mi to nařídil třídní, abys nespáchal sebevraždu!“

V knize nalezneme dvaapadesát jednostránkových příběhů a bonusovou dvoustránkovou epizodu Flaška. Kreslené představení jednotlivých hrdinů. Stránku o tom, jak měly původně postavy vypadat, než dostaly současný design, a dvoustranu o tom, Jak se kreslí Jelita. Není toho mnoho, ani málo. Ale jisté je, že se především dočkáte pořádné porce situačního humoru, který vás jakoby mávnutím kouzelného proutku vrátí zpět do doby, kdy jste také usedali do školní lavice. Možná nebudete mít hurónské výbuchy smíchu, ale culit se budete určitě. Jelita jednoduše baví. Nemyslím si, že kreslit seriál na pokračování do časopisu podobného typu je nějaký intelektuální prohřešek, jak jsem občas slyšel. Právě naopak, jde o pořádnou výzvu, kterou Dan Černý zvládnul na jedničku! Tohle je přesně to, co by mohlo přilákat čtenáře tzv. z jiného světa, ke čtení další autorovy tvorby nebo ke komiksům všeobecně. Zlé jazyky pak můžeme považovat rovněž za jelita, a to i taková, která svět ještě neviděl. Úplně mě napadlo, jak výtisk tohoto komiksu necháte třeba na hajzlu, kde si ho přečte celá rodina. Všichni pak vycházejí odlehčeni a s úsměvem na tváři vstříc novému dnu. A myslím, že snad ani o nic víc nejde. Nejde o nějaké duchovní poznání, o intelektuální nicneříkajícno, ani akčňárnu kam není přes mrtvoly kde plivnout… tady jde o srandu až na prvním místě!

Dan Černý: Jelita – Ze života lůzrů

brožovaná, obálka Dan Černý, 64 stran, 149 Kč, vydala Paseka