Na český literární horor je všeobecně pohlíženo kriticky a často se předpokládá, že postrádá tradici. Není to pravda. Kniha Černý bod ostravského publicisty a filmového teoretika Martina Jirouška nepravdivý mýtus vyvrací. Autor v osobitém podání podnikl výlet do historie domácího literárního hororu, přičemž fakta předkládá nejen v dobových souvislostech, ale také v kontextu dalších uměleckých žánrů, především filmové tvorby a výtvarného umění. Čtenáři se dostane nejen zasvěceného pohledu, jenž mu odhalí dosud skrytá zákoutí domácí literární tvorby, ale i fundované osobní výpovědi, která v sobě přes všechny nesporné teoretické znalosti nese především punc zapáleného fandovství.

Černý bod není klasickou literaturou faktu, ani literárními dějinami v tom smyslu, jak bývají v podobných publikacích nejčastěji prezentovány. Více než cokoliv jiného najdete v knize mapování strachu a hrůz, panoptika nejrůznějších bytostí, děsů a strašidelných míst, předkládané v kontextu literárních, výtvarných a kinematografických pramenů. V jedenácti (včetně předmluvy) tematických kapitolách nalezneme rozplétání kořenů zla zachycené osobitým pohledem, jenž dává jednotlivé střípky umělecké mozaiky do souvislostí a sestavuje zasvěcený pohled na tuzemskou kroniku zla. Kontext se neomezuje pouze na domácí prostředí, naopak se rozhlíží mnohem kosmopolitnějším pohledem. Příkladem budiž časté odkazy a srovnávání s italskou žánrovou kinematografií nebo dobovou anglosaskou a germánskou literaturou.

Některé autorovy závěry se nevyhnou čtenářským pochybám, ovšem zároveň je nutno ocenit pavučinu tušených souvislostí, jež ve svém rozvětveném textu Martin Jiroušek pečlivě spřádá. Autor v rozhovoru pro ostravský kulturní server Ostravan definuje obsah své knihy takto: Já se v Černém bodu nevěnuji jenom českému hororu nebo jeho literární formě, ale hororu v českých zemích, tedy neopomíjím ani cizojazyčné překlady. Navíc horor sleduji v různých médiích, jde mi o přesah, a to třeba i v samotném knižním formátu. Kniha je artefakt, na kterém se podílí nejenom spisovatel. Když zjistíte, že z výtvarného hlediska doprovázely staré horory ilustrace Josefa Váchala, Josefa Čapka nebo Toyen, litografie, lepty, dřevoryt atd., je z toho okamžitě jiná rovina, třeba i cenová, nebo poněkud bizarní čtenářský okruh.

Názvy některých kapitol napovídají, do jaké oblasti se autor vydává bádat a jaká témata považuje za stěžejní. Úvodní kapitola 1853 – Zlatohlávek v oku lebky je úvodem do problematiky, představením dobových vlivů přicházejících ze stránek světové literatury a pro čtenáře především znamená seznámení se stylem, jímž je kniha napsána. Hrobník, Valérie a ďáblovy knihy, Básníci hrůzy – česká Strassidla, Přízraky a fantazie, Černá magie a satanismus nebo Poetika hrůzy jsou pak jednotlivými opěrnými body v rozvíjení zajímavými fakty podepřených úvah Martina Jirouška. Všechny kapitoly protkávají nitky citlivě uspořádaných ukázek z tvorby uváděných literátů. Důraz je rovněž kladen na překladovou literaturu té které doby a její vliv na soudobou autorskou scénu.

Jiroušek horor mapuje komplexně, aniž by vynechával zásadní vliv některých vydavatelů či literárních periodik, a prostor věnuje i doprovodným ilustracím a obálkám knih. Některé z nich jsou pak spolu s popisy připojeny v obrazové příloze v závěru publikace. Poslední kapitola Poetika hrůzy je zčásti pojata ve stylu závěrečného opakování, přičemž jsou zde zmíněna i fakta, která se do předchozích kapitol nevešla nebo byla autorem objevena až později během studia podkladů. Pokud nejste v oblasti staré české literatury sečtělým odborníkem, funguje Černý bod také jako skutečná studnice poznání. Vedle významných děl jako Nerudovo Hřbitovní kvítí či Nezvalova Valerie a týden divů kniha připomíná také množství pozapomenutých literátů často pouze regionálního věhlasu, anebo známých jen úzkému okruhu zasvěcených. Příkladem může být povídka Anny Marie Tilschové, podle jejíhož názvu je pojmenován celý tento literární výlet do historie české hororové tvorby.

Přirozeně, že ne všichni zde zmínění autoři se temné tvorbě věnovali po celou dobu své aktivní spisovatelské dráhy, jsou zmíněná i díla od učebnicových spisovatelů, jejich ukázky však v čítankách nenajdete. Rozšíření obzorů je tím hlavním, co si čtenář z knihy odnese. Nemusí nutně souhlasit se všemi předloženými názory nebo se způsobem, jakým autor dává jednotlivá témata do souvislostí, ale to se v žádném případě nevylučuje s tím, že se mu po přečtení poslední stránky dostane pocitu vnitřního obohacení. Martin Jiroušek pochází z rázovitého ostravského regionu a v knize neopomíná zmínit ani autory pocházející ze stejného prostředí. Ostatně, kdo z běžných čtenářů by také dnes znal kupříkladu hororový román Slávy Václava Jelínka Farář z Hochglockneru.

Pokud si hodláte čtení Černého bodu užít, musíte uvažovat stejně jako jeho autor v širších souvislostech. Ne vše je v knize zmíněno a leckdy jsou před čtenáře postaveny otázky bez odpovědí nebo další podněty určené k pečlivějšímu zkoumání. Martin Jiroušek však naznačuje, že by nemuselo zůstat jen u jedné knihy (ostatně žánrová kinematografie je rovněž jeho velkou vášní). Navíc mu v šuplíku zbyly další tři kapitoly. Texty psané Jirouškovou rukou místy připomínají chrliče z katedrály hrůzy, které tu a tam čtenáře zasáhnou přímým a nezastavitelným proudem informací, na pevné zemi se však rozstřikují do všech směrů a není vůbec jednoduché zachytit jednotlivé roztěkané proudy autorových úvah. Kniha s podtitulem Horor v českých zemích má své klady i zápory, ale rozhodně jí nejde upřít nemalý význam ve zmapování zajímavého a dosud jen velmi málo zkoumaného tématu.

Martin Jiroušek: Černý bod (Horor v českých zemích)

brožovaná, obálka Petr Pavlán, 272 stran, 249 Kč