Pavel Čech nahlíží ve svých autorských dílech na svět především optikou podmanivé dětské fantazie. Ať už vypráví o kominickém čertovi, o pavoučku Čendovi nebo o poznávání snových míst ve jménu klasických foglarovek, vždy je na prvním místě dětsky nevinná a nekomplikovaná touha po dobrodružství. Velkoformátový komiks A vypráví vesměs syrový příběh inspirovaný dobou stále ještě nedávno minulou, jejíž ozvěna se i po téměř třiceti letech střetává často jen se smířlivou rozpačitostí. Na zadní straně knihy je písmenem ,A‘ překryto hned několik symbolů totalitních režimů vycházejících z ideologických, náboženských nebo historických motivů. První písmeno abecedy zde symbolizuje především potlačenou svobodu slova, z níž vše další vyplývá.

V černobílém světě ohraničeném vysokou zdí žijí lidé režimem regulované a stereotypem uzemněné životy. S chybějícím obzorem nemohou obyvatelé v šedi utopeného města pozorovat ani tak běžnou událost, jakou je západ slunce. Jen když vystoupají na vrchol komínu nebo vysoké budovy, nabídne se jim pohled do dáli, v níž se skví země plná barev a opravdového a plnohodnotného života. Po sestupu zpátky na zem na člověka čekají jen noviny, rozhovory, transparenty a plakáty obsahující jedno jediné povolené písmeno, kterým je samozřejmě ,A‘. Přímo se nabízí otázka, zda v takto jednobarevné a přísně kontrolované společnosti, kde není dovoleno nijak vybočit, je slov vůbec zapotřebí. Informace skrytá v textu složeném z jediného písmene je stejně nulová jako vidina lepších zítřků násobených každým dnem.

Mladík pracující v továrně odkazuje k autorově minulosti, kdy pracoval jako opravář ve strojírně. V noci a během pracovních přestávek sní o vzlétnutí do nebeských výšin, sní sen bájného Ikara a Jana Tleskače. Autorovi se ve výrazu tváří podařilo s úspěchem ztvárnit hlodání pochybností, nadějí a obav. Po vzoru Zamjatinova románu My je každý občan identifikovaný pouze číslem a na významu nabývá pouze v případě, když vystoupí z homogenní řady. Zeď je nejen předělem barev a společenského uspořádání, projevuje se i v zasmušilosti postav, protože kde není svoboda, není ani úsměv (a pokud je, pak je krutý a trpký). Kresba je jednodušší a schematičtější než v jiných Čechových knihách. Čtenářům jsou odepřeny obrazy tajemných zákoutí ve snovém oparu, pro která není v odtažitém prostředí příběhu místo.

Bez potřeby většího odstupu by se na A mohlo nahlížet jako na Dobrodružství pavouka Čendy pro dospělé. Pavouček si hověl v opuštěném domě, četl si příběhy o Tarzanovi a natahování kukaček pro něj bylo každodenní rutinou. Zlatavá záře vzdáleného lesa ho však lákala k vysněnému životu na svobodě. Všudypřítomná atmosféra strachu, opatrného ohlížení přes rameno a varovných pohledů posouvá A do jiného žánru, nezapomíná ovšem na dušínovský odkaz s vidinou naděje v moři bezradnosti. Ve výsledku jde o dílo určené i poněkud otrlejším čtenářům, pro něž dětské pohádkové příběhy už ztratily své kouzlo, ale přesto je pro ně myšlenka vyprávění o svobodě slova beze slov alespoň trochu lákavá.

Pavel Čech: A

vázaná, obálka Pavel Čech, 60 stran, 240 Kč