Fascinuje vás případ Jacka Rozparovače nebo příběhy jeho obětí, doba temných opiových doupat, spoře osvětlených budoárů, mysticismu a šílených vynálezců? Temnými stránkami více či méně romantizované představy viktoriánské epochy, steampunkovou estetikou a vším souvisejícím se zabýval letošní Čaj o páté inspirovaný „viktoriánským podsvětím“. Místem nebyl viktoriánský Londýn ponořený v mlze chutnající po slaném přílivu, spáleném uhlí, tabáku a opiu, ale klub Kotelna pár minut od metra Depo Hostivař, který byl k mému potěšení nekuřácký a současně měl příjemnou atmosféru, která se k letošnímu Čaji hodila. Klub podle všeho běžně slouží jako SM bar a klub a po cestě k doplňkovému programu jste mohli projít kolem výlohy s příslušnými potřebami.

Jednu z cen za nejlepší kostým získala i Petra Slováková (vpravo).

Atmosféru „napohled upjatého, uvnitř dekadentního Londýna“ to vtipně dotvářelo, ale případné slabší povahy si nemusely výstavky všímat a většina prostor vypadala zcela nevinně. V příjemné restauraci v přízemí se podávaly tradiční pokrmy jako hutná polévka s dušeným hovězím, masový koláč s fazolovými lusky a bramborovým pyré, klasické sendviče a muffiny. I nabídka nápojů byla pestrá a lákavá. V patře se pak nacházel rozměrný přednáškový sál se stěnami lemovanými stánky se šperky, oblečením a dalšími výrobky laděnými do goth, steampunku a jiných stylů.

Program působil také lákavě, a nakonec takový zčásti i byl. Nejslabší kousek se odbyl hned na začátek: Hra Pouliční umělkyně neměla právě nejsilnější scénář ani herecké výkony a autoři zřejmě úplně neodhadli čas, takže skončili s velkým předstihem (byť je to ta lepší varianta u nedodržení času). Následující přednáška Clarissy Dallowayové o Jacku Rozparovači byla zajímavá, dobře zvládnutá a ozvláštněná krátkou ilustrační scénkou, ale přednášející ji doslova celou četla z poznámek, čímž se poněkud ztrácel smysl provedení jako přednášky, ačkoli článek by z toho byl čtivý. Představení salonu Napařená hlava vypadalo opravdu pěkně, i když komentování holičského výkonu mohlo být výraznější.

Stánky se steampunkovými šperky přilákaly mnoho návštěvníků.

Jana Astarael Hlavinková si jako téma přednášky zvolila tajemnou madam Blavatskou a na závěr četla i jednu z povídek slavné theosofky. Vzadu v sále ji nicméně bylo hůře slyšet a příště by to možná chtělo silnější mikrofon. Nejlépe se přednášení zhostila ostřílená Petra Slováková, která mluvila poutavě a vtipně a téma prostituce v 19. století pojala natolik široce i do hloubky, jak to v hodinové přednášce šlo. Celkově byl hlavní program slušný, ačkoli detaily provedení přednášek by se ještě daly doladit (zvuk, přednášení a ne čtení) a divadelní představení určitě ještě má prostor pro vylepšení.

Mimo hlavního programu se daly navštívit doprovodné akce, většina za symbolický poplatek. Patřilo mezi ně právě kadeřnictví a holičství Napařená hlava, salon krásy, výklad tarotových karet, fotosalon a další. Alespoň krátce jsem nahlédla do všech a podle množství přítomných lidí o ně byl stálý zájem. Nemluvě o tom, že u stánků v hlavním sále jsem neodolala několika kouskům, a nebyla jsem zdaleka sama… Celkově byl Čaj příjemnou akcí ve všech směrech a ráda navštívím i příští ročník, pro nějž se snad organizátoři poučí z drobných zádrhelů a připraví ještě lepší akci.

Taneční vystoupení Valerie Ophelie Rekové (na snímku) uzavřelo steampunkový večer.