Běsné město – nuda v Brně rozhodně nehrozí
Nadějná česká autorka fantastiky Dana Rusková už několik let sbírá zkušenosti v různých literárních soutěžích a své povídky publikovala v časopisech XB-1 i Pevnost, nemluvě o soutěžních antologiích Mlok, Kočas a Žoldnéři fantazie. A právě v Žoldnéřích zřejmě upoutala pozornost editora a nakladatele Michaela Bronce, který se letos chystá vydat její debutový román Běsné město. O běsném charakteru moravské metropole se už přesvědčil nejeden návštěvník Fénixconu a tentokrát se naplno projeví i na stránkách připravované knihy, která nemá nouzi o různé běsy, upíry, přízraky, mátohy a další havěť, z nichž některé zachytil ve svých doprovodných ilustracích Milan Fibiger. Ten se ujal i tvorby obálky, na níž nesmí chybět atraktivní blondýnka po boku svalnatého hrdiny…
Dana Rusková: Běsné město
brožovaná, obálka a ilustrace Milan Fibiger, 225 Kč, plánováno na 15. listopadu 2012
Brno je běsné město! Sídlí v něm běsi, upíři, přízraky, mátohy i další havěť s vysokým podílem divokých genů, stejně jako „nízkopodíloví“ a obyčejní lidé.
Udržet v tomhle běsnění pořádek je sysifovská práce, které se s chutí, láskou a ochrnovačem v ruce chopil policista Sank. Je obyčejný pochůzkář, a tak si to vyžere nejen od nestvůr, stvůr a dalších občanů, ale i z Ústředí, kde pro jeho praktiky nemají pochopení.
Sank je čistý člověk, přesto si s technikou příliš nerozumí. Často tak delikventy honí místo autem šalinó. Ovšem za své město ochotně vycedí nějakou tu krev. A ne vždy jenom cizí.
A paní Morana zatím vše sleduje a zasněně se usmívá…
Ta obálka je tak šíleně přepálená až se mi líbí 😀 A já si přidávám další knihu na seznam! (Tahle má číslo asi 10235 😉
No, čistě podle obálky bych odhadoval na humoristický román… Parodii.
Troufnu si tipovat, že román je rozvedením úžasné povídky Běsná čtvrť od Ruskové, která se umístila na pátém (hanba, porotci! Tohle mělo vyhrát!) místě ve Vidoucích několik let zpátky. Myslím, že na netu se dá ještě někde dogooglit. Howgh, vaše ruskofilka.
Jojo, já jsem také ten „nejeden návštěvník Fénixconu,“ který se přesvědčil o běsném charakteru Brna :). Nebyl to tedy bůhvíjaký zážitek, je to šest let a doteď si živě vzpomínám na noční příjezd, na jedno oloupení umělou inteligencí automatu na jízdenky a skupinu podivínů, kteří nám dělali doprovod k hotelu, byť to tedy zprvu vypadalo, že nás dovedou do nějaké temné uličky a tam s námi bůhvíco provedou.
Ať se kniha líbí, také si ji dávám na seznam. Ovšem ten můj je takový proměnlivý. Teď mám na stole asi jen deset knih, přičemž čtyři nejsou moje a jejich majitelku už asi tři roky ujišťuji, že je stále mám :).
Vztah lonťáků a čížků k Brnu je dlouhodobě fascinující záležitost:) Zdá se, že tu zažívají neuvěřitelná dobrodružství.
To my na opačné straně to máme horší. Z Prahy by jeden dostal akorát migrénu…