O dívce s pohádkovýma očima (recenze)

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Pondělí 18 února 2019 19.25

Dnes už by bylo velmi obtížné posoudit, jak by dopadla Alita: Bojový anděl, kdyby ji James Cameron dotáhl do konce v době, kdy po jejím zfilmování poprvé zatoužil. Pozornost Železného Jima však upoutal Avatar, a tak musely jít plány na adaptaci stejnojmenné mangy na víc než deset let k ledu, z něhož je vysekal až Robert Rodriguez. Těžko říct, čím si režisér schopný v jediném životě natočit Od soumraku do úsvitu a Dobrodružství Žraločáka a Lávovky získal Cameronovu důvěru, když od jeho posledního opravdu dobrého filmu uplynuly už víc než dvě dekády. Na druhou stranu se mu přes všechny odklady podařilo dovést Alitu konečně do kin a nyní je otázkou, zda v nich tento film zanechá nějakou stopu, nebo zda jimi bez větších emocí prošumí podobně jako před dvěma lety Ghost in the Shell…

Píše se 26. století, tři sta let po Pádu. Salem, město vyvolených, se vznáší stovky metrů nad zemí a pod ním se rozkládá Železné město, které nahoru posílá ty nejkvalitnější zdroje a shora přijímá jen vrchností vyvržené odpadky. Pořádek v zastíněné metropoli je kontrolován ozbrojenými roboty a po stopách zločinců se vydávají registrovaní lovci odměn. Pro pobavení obyvatelstva Železného města se ti nejlepší bojovníci účastní závodů v Motorballu, v němž se rychlost a obratnost mísí s brutalitou. V tomto prostředí vede doktor Ido svojí kliniku, kde svým často neplatícím klientům opravuje umělé končetiny a další orgány fungující na bázi vyspělých technologií. Město je plné kyborgů a on nemá o práci nouzi. Jednoho dne narazí při hledání použitelných součástek na torzo dívky, které sice dokáže vrátit tělo, ale ke svým ztraceným vzpomínkám už se musí dopracovat sama. A přitom možná změnit celý svět…

Zápletka se nechává volně inspirovat především prvními dvěma svazky série Zrezivělý anděl a Železná panna (u nás souhrnně vydáno jako Zrezivělý anděl, Crew 2017). Jejich zběžným prolistováním lze na panelech objevit mnohé společné scény, jen v komiksu jdou hlavní dějové linie za sebou, zatímco ve filmu se prolínají, což je jeden z problémů, ke kterému se dostaneme o něco později. Nechme ale stranou srovnávání předlohy s její filmovou adaptací, s nímž lze dříve či později snadno sklouznout k zaměňování odlišností za chyby. Podobně povrchní by bylo shazování problémů filmu na jeho mládeži otevřenou přístupnost. Roztříštěné lebky nejsou následovány opulentními šplouchanci krve, postavám nevychází z úst jedna nadávka za druhou a sexuální scény, kdyby zde byly, nemají žádoucí explicitní šťavnatost. V jádru je však Alita filmem o teenagerce, která chce poznat svět, svou minulost, své blízké, není proto žádný zvláštní důvod jej upírat ostatním teenagerům omezenou přístupností.

Velmi pochybným dojmem působí svět, v němž se Alita odehrává. Ta rána přijde zcela nečekaně, když hlavní hrdinka opustí poprvé kliniku a ocitne se v centru Železného města. Stačí pár pohledů na okolní domy a ulice a divák lačný světů budoucnosti snadno pozná, že jde o správné místo pro život. Lidé stále něco nakupují ve všudypřítomných obchůdcích nebo se jen tak bezcílně procházejí jako výletníci na dovolené. Nikdo nestrádá, jídla je zřejmě dost, bytový problém neexistuje a obyvatelé snášejí nevtíravý, přesto všudypřítomný fašismus vcelku bez problémů. Ve dne se děti na ulici baví Motorballem, který v noci střídá nikým nerušený romantický boj zločinců a jejich lovců. Hlavní aktéři neustále připomínají, že tohle místo člověka změní a probudí v něm jen to nejhorší, ale věřit se takovým řečem dá jen stěží. Na to je v okolí až příliš málo trpících lidí a příliš mnoho naleštěných kyborgů v dokonale aseptickém prostředím, kde se bojí padnout smítko prachu na zem. Železné město by mělo být ponurým ghettem, místo toho je pestrobarevným, prosluněným a multikulturním centrem budoucnosti. Tohle se ratingem omluví jen stěží.

Opravdový trumf Ality se ovšem skrývá v Alitě samotné. Animátoři ve Weta Digital předvedli další ze svých povedených kousků, kdy je sice na první pohled zřejmé, že dívka není skutečnou lidskou bytostí, má ale přitom dostatek prostředků, aby mohla o svou přirozenost bojovat a diváka o ní přesvědčit. Alitiny velké oči navíc zdůrazní širokou škálu emocí a je velice snadné se v nich ztratit. Výborná Rosa Salazarová ve spolupráci s Christophem Waltzem, jehož doktor Ido je ve své víceméně obvyklé roli rovněž pevně a přesvědčivě usazený, jsou ve filmu nepřekonatelnou dvojicí. V romantické linii se jako druhý do páru objevuje chlapec Hugo, který svádí ještě náročnější vnitřní boj než Alita. Jeho představitel Keean Johnson ovšem vládne natolik omezeným výrazovým rejstříkem, že veškeré city a touhy dává najevo bez potřebného zájmu a vzrušení. Podobně nezúčastněně jsou na tom také záporné postavy. Ačkoli jsou jedni důležitější než jiní, nakonec se přihlásí o slovo všichni najednou. Pro Alitu, která ke konci všechno jen tak tak stíhá, a přitom si ještě potřebuje zajezdit v Motorballu, jsou pak finální konfrontace pouhým odškrtáváním splněných úkolů.

Ke každému promlouvají filmy odlišným způsobem a bude samozřejmě jedině dobře, pokud právě vás zasáhne Alita na správném místě. Množství různých linií, do nichž se zaplétá, jí bohužel nedávají šanci k pořádnému dotažení jediné z nich. Nejblíž k jakémusi rozuzlení má pubertální vzdor a vymanění se z ochranitelských okovů doktora Ida, Hugovu příběhu chybí vášnivost hodná tak odhodlaného člověka a konečně boj proti systému je sice neustále kdesi v pozadí na pořadu dne, jen se ten systém nedokáže pořádně vyjádřit. Dokonce i Motorball je jen čistě jednoúčelovou atrakcí a nepřichází s ničím, co by filmový svět dosud neviděl. Alita ve své vypravěčské uspěchanosti nenabízí ani prostor k různým interpretacím, na to je v jádru až příliš jednoduchá. Dovede však předvést několik vizuálně podmanivých bojových scén a jednu opravdu fascinující hlavní hrdinku. Kdoví, možná nás v budoucnu čeká rozšířená verze, která alespoň některé linie dokáže plně využít, v kině se tak ale bohužel nestalo.