Už jste někdy přemýšleli nad tím, co vás vlastně fascinuje na četbě? Snad příběhy samotné, zápletka, která vás donutí neodkládat knížku, i když ráno musíte brzo vstávat. Nebo za to snad mohou úžasné fantaskní světy, které člověka přenesou do neprobádaných končin vesmíru? Že by za tím stál způsob, jakým autor vypráví? Možná to všechno dohromady, ale osobně si stojím za tím, že největším tahounem příběhů, které tak milujeme, jsou postavy. Vůbec nezáleží na tom, zda si oblíbíte hlavního záporáka, hrdinu, který nakonec zachrání situaci, nebo třebas vedlejší postavu, která se vždy jen mihne, nicméně vás spolehlivě rozesměje. Nejspíš každý zná dobře ten pocit, kdy si říká: „Tak s tímto hrdinou/hrdinkou bych se opravdu chtěla potkat ve skutečném světě.“ Jenže co když je to možné?