Početný zástup oddaných fanoušků, kterých je i na našem území hodně, vyhlíží každou novou knihu krále hororu s netrpělivým očekáváním. Vždyť Kinga čtou i ti, kteří jinak fantastiku, potažmo dokonce horor nevyhledávají. A všichni tajně doufají, že dostanou román, kterým autor potvrdí své kvality, o nichž nelze pochybovat, ale jimž se už časem přece jen obrousily hrany. V případě nového románu Růženky byly naděje ještě větší, neboť po delší představuje titul slibující plíživou hrůzu a navíc vznikl ve spolupráci s jiným autorem. Autorovým spoluautorem tentokrát ovšem není v tomto ohledu osvědčený romanopisec Peter Straub, ale Kingův syn. Nejedná se ovšem o dobře známého Joea Hilla...

Objevil se koncem devadesátých let a následně zapůsobil hrstkou povídek a řadou science fiction románů v době, kdy se nám vědecko-fantastických příběhů od domácích autorů dostávalo jen velmi vzácně. Jmenujme romány Narka (1999), Vlákna hyperčasu (2007), Ztroskotaný čas (2009) a do dvou svazků rozdělený Dotek nulačasu (2003), všechny tehdy vydané v nakladatelství Klub Julese Vernea. Nyní se tedy vrací a kde jinde by našel lepší prostor pro svůj comeback než v edici Evropská space opera z nakladatelství Brokilon? Jde už o patnáctý svazek unikátní edice česko-slovensko-polské space opery, která nás naučila, že i "naši" spisovatelé umějí vzlétnout poháněni silnými motory fantazie až do dalekého vesmíru...

Po dvou letech se na český knižní trh vrací významná edice Mistrovských děl SF, která čtenářům od roku 2004 setrvale představovala klasickou podobu vědecko-fantastického žánru. Jubilejním padesátým svazkem edice se stal román Svět na konci času, jenž česky vychází podruhé v překladu Hany Ederové. První vydání se objevilo v nakladatelství Laser roku 1995. Frederik Pohl se v edici MDSF objevuje už podeváté, předtím zde vyšla kompletní série Gateway o šesti svazcích plus romány Obchodníci s vesmírem (ve spolupráci s Cyrilem M. Kornbluthem) a Man Plus. Nakladatelství Laser se v letošním roce stalo členem skupiny Euromedia Group. Do budoucna by se v edici měly nově objevit knihy Poula Andersona či Larryho Nivena...

Americký vizionář Neal Stephenson patří k největším talentům střední generace současné fantastiky. Záběr jeho díla, tvořeného většinou obsáhlými romány, je skutečně široký, od kyberpunku po historickou alternativní fikci. Prakticky v každé knize navíc přináší opravdu důkladně nastudované prostředí, které bývá jevištěm strhujícího příběhu. Ať už šlo o svět přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, o kterém pojednával monumentální Barokní cyklus, nebo třeba o zákonitosti kryptografie popisované v Kryptonomikonu, vždy čtenáře ohromoval šíří svých znalostí a také zřejmým úsilím, které nutně musel věnovat přípravě na tvorbu románu. Nikdy navíc nešlo o samoúčelnou snahu oslnit znalostmi...

Po masivních Růženkách napsaných ve spolupráci se synem Owenem tu máme v krátkém sledu další text krále hororu Stephena Kinga. I tentokrát jde o dílo napsané ve spolupráci, rozsahem však odpovídá pouhé novele. Kouzelná skříňka pro Gwendy, další příběh z fiktivního maineského městečka Castle Rock, byl napsán ve spolupráci s Richardem Chizmarem, spisovatelem známým výhradně pro své nepříliš obsáhlé povídkové dílo. Milovníkům hrůzostrašné literatury je Chizmar známější v roli editora, a to především díky magazínu Cemetery Dance a početné sbírce antologií včetně řad Shivers a Dark Screams. V současnosti je už kniha na knižních pultech, nejvyšší čas předsvědčit se o jejích kvalitách v naší ukázce...

Dovoluji si vám představit dvanáct nejvýraznějších fantasy titulů zahraniční produkce vydané během roku 2018. A přestože se v jednotlivých knihách mohou názory lišit, je více než pravděpodobné, že řada z nich se bude opakovaně objevovat i v dalších výběrech toho nejlepšího, co u nás v uplynulém roce vyšlo. Pokud jste si dosud stěžovali, že nápaditých, čtivých a výrazných fantasy románů u nás zase tolik nevychází, zde je důkaz, že tomu tak docela není, přestože by mohla být situace jistě i mnohem lepší. Rozhodně se ovšem nebraňte vyjádřit svůj názor na to, co ve výběru chybí či naopak přebývá, ať už přímo u nás na webu či na sociálních sítích, které mezi vás každý den rozhazujeme v naději, že vás naše snahy...

Před Vánocemi se většina nakladatelů snaží vytáhnout svá esa, aby tyto knihy měly vůbec nějakou šanci uspět v natolik silné konkurenci. Někteří však jdou proti tomuto proudu a dávají i v těchto časech šanci neokoukaným tvářím, leckdy dokonce debutantům. Možná byste je přehlédli i v naší záplavě knižních ukázek, napadlo nás tedy svolat čtveřici z nich do jedné vlčí smečky, která bude mít přece jen větší šanci uspět ve srovnání s váženými a zavedenými kolegy, kteří mají své místo na trhu takřka jisté. A tak dnes nečekejte Žambocha, Šlechtu, Červenáka nebo Renčína, místo nich přicházejí na řadu Vlček, Hamouz, Hurtová a Dvořáková. Dáte šanci těm dosud méně známým či přímo neznámým? Má někdo z nich šanci uspět?

Robert Pilch se ve svém nakladatelství Brokilon chvályhodně věnuje především tvorbě domácích, českých i slovenských, autorů fantastiky. A přestože je jeho produkce poměrně četná, lze říci, že stále dává přednost kvalitě před kvantitou. Mezi stálice v jeho autorské lóži patří především Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a v neposlední řadě také Petr Heteša, jenž s plodností sobě vlastní a k nemalé potěše svých věrných čtenářů rok co rok představuje nové románové tituly. Takřka vždy jde o atraktivní směs akčního dobrodružství a kyberpunku, přičemž většina z nich se odehrává ve špinavých ulicích amerického Baltimoru. Ani letos tomu naštěstí není jinak – poslední knižní novinka nese název Žádná chvíle není poslední…

Polský spisovatel Andrzej Pilipiuk u nás proslul zejména příhodami amatérského vymítače Jakuba Vandrovce, jehož vidláckým metodám zaručeně neodolá žádná zlovolná hrozba. Vandrovec se u nás stal dokonce natolik populární, že ho po dlouhé nakladatelské pauze začalo vydávat samo Sdružení Jakuba Vandrovce, což je v našich končinách věc přímo nevídaná. S překladovými novinkami se však letos jakoby otevřela stavidla. Vedle zmíněného Conana Destilátora se objevila rovněž dcera komunistického funkcionáře Manka coby Upír z okrsku a v neposlední řadě i aktuálně vydání druhý svazek obsáhlé série Oko jelena. A právě z románu Stříbrná laň z Visby vám přinášíme následující ukázku…

Obsáhlé romány Hyperion a Endymion amerického spisovatele Dana Simmonse, kvůli rozsahu rozdělené do čtyř svazků, nepopiratelně patří k zlatému fondu vědecko-fantastického žánru. Nejde však o dnes už snad nezáživnou četbu, ale naopak o stále svěží, nápadité a v mnohém svůj žánr přesahující romány, z nichž hlavně první polovina Hyperionu je díky příběhům jednotlivých poutníků, v nichž autor střídá různé SF subžánry, doslova legendou. Pád Hyperionu není tak čtenářský atraktivní a pestrý, nicméně zde dojdou svého rozuzlení takřka všechna dějová vlákna, která konec předchozí knihy ponechal jen volně povlávat. Stejně jako první část i tentokrát prošel původní česky překlad důkladnou revizí...

Už podle jména lze předpokládat, že Opskurno nebude jen tak ledajaké město. Leží sice uprostřed Anglie, avšak britské koruně nepodléhá. Žije z vynálezů, které prodává světu díky tomu, že jeho obyvatelé oplývají výjimečným talentem pro nejrůznější vědní i umělecké obory – nikdo z nich však nezná místní historii, její výuka je přísně zakázaná… A co víc, místní jsou pověstní svou nedůvěrou k „lidem zvenčí“. Znáte snad lepší prostředí, kde pátrat po dávných tajemstvích a kousek po kousku rozkrývat, co má navždy zůstat skryto? Román Opskurno britského spisovatele a dramatika Andrewa Caldecotta, který v češtině vydalo nakladatelství Host, láká na pořádnou (téměř pětisetstránkovou) porci anglické fantastiky...

Příběh Hvězdného prachu věhlasného spisovatele Neila Gaimana můžete znát buď v jeho knižní podobě (jen česky vyšel celkem pětkrát), anebo z filmového zpracování v režii Mathewa Vaughna z roku 2007. Komiksové zpracování, tak jako je tomu u Gaimana v podstatě už tradicí, dosud kupodivu nevzniklo, nicméně ilustrovaná kniha s překrásnými obrazy Charlese Vesse právě vyšla v českém vydání s podtitulem Romance v říši kouzel u komiksového nakladatelství Crew. Pro některé z nás je Charles Vess možná ještě větším lákadlem než Gaiman samotný, pokud však patříte spíše do tábora autorových obdivovatelů, ani vy si jistě knihu nenecháte ujít. U nás si ji můžete nejprve krátce prolistovat...

Toužíte po fantasy, která přímo vybízí k nenáročnému odpočinkovému čtení? Nikdykrál může tato měřítka splňovat – přináší totiž přímočaré a nijak komplikované vyprávění, u něhož opravdu nehrozí, že by se čtenář ztratil v záplavě různých odboček. Pokud byste se v těchto pochmurných listopadových dnech chtěli ponořit do stejně ponurého příběhu, můžete sáhnout po této knize, zvláště pokud nejste zkušeným čtenářem žánru fantasy. Neoslní sice svou originalitou, zato ale může zaujmout svižností, s jakou příběh hladce ubíhá stránku za stránkou. James Abbott se nám představuje se svým Nikdykrálem vůbec poprvé, přestože to není zase tak jisté, protože jde o pseudonym (ne)známého autora...

Nekromantka či telepatka? Od všeho něco, plus sexappeal a vražedný instinkt kobry královské, to je telepatka Magnólie. Díky svým psychickým schopnostem a jazyku ostrému jako břitva se dostala z každé šlamastiky. V jejích žilách koluje krev staré rasy, díky níž stárne mnohem pomaleji než běžní smrtelníci... S Magnolií se už čeští čtenáři setkali v knihách Magnólie a démon (2012), Drak bere vše (2015) a samostatně vydaném příběhu "Slza pro dračího pána" (2013), ovšem znát ji můžete rovněž z povídek "Studená krev" (2014), "Marellion" (2015), "Mrtví patří do hlíny" (2015) a "Mé jméno bude znít" (2016). S Magnólií se tedy setkáváme po delší dobu a pokud jste na ni zapomenuli, máme pro vás ukázku...

Rok se opět přiblížil ke svému konci a spolu s barevným listím se k nám postupně snáší i předvánoční filmová produkce pro celou rodinu. A u toho pochopitelně nemůžeme chybět, přestože se naše rodinná trojice recenzentek nově rozhodla přejmenovat svou společnou recenzentskou rubriku. Věříme, že o něco kratší název neuvede naše pravidelné čtenáře v omyl a budou i nadále věnovat pozornost našim postřehům. Minulý týden jsem společně zhodnotily Louskáčka, tentokrát se zaměříme na zeleného, věčně zamračeného a notně protivánočně naladěného antihrdinu, Grinche. Grinch je totiž postavou natolik se bouřící proti nadcházejícím svátkům, že k nim rozhodně nerozlučně patří...