Jana Vaněčka z Czech Board Games můžete znát díky loňské párty hře McJohny’s, v níž se coby zaměstnanci rychlého krabího občerstvení snažíte co nejlépe obsloužit nedočkavé zákazníky. Po úspěšném zafinancování hry na českém komunitním webu Startovač a kladných ohlasech z veletrhu SPIEL v německém Essenu pro nás tento autor připravuje novou karetní hru pro dva hráče pod jménem Shuffle Heroes. Chystanou sérii autorských rozhovorů zahájíme malým představením jeho nově připravované hry. V brzké budoucnosti se o této hře dočtete na našem webu více, ale prozatím děkujeme Janu Vaněčkovi za rozhovor a těšíme se na další zajímavou českou hru.

Od doby, kdy se slovenský spisovatel Juraj Červenák musel čtenářům podbízet psaním Conanových eskapád pod cizokrajně znějícími pseudonymy, už uplynulo hodně vody. Dnes už je respektovaným autorem nejen v mělčinách zdejšího malebného fantastického rybníčku, ale i v temných uličkách labyrintu detektivního pátrání, však také oba žánry spojil vášní pro zasazení svých příběhů do krušné a k lidskému životu nepříliš vlídné minulosti. Chystaná novinka Železný půlměsíc patří do našeho žánru fantasy a je čtvrtým svazkem oblíbené série Dobrodružství kapitána Báthoryho. Vydejme se tedy opět do dob, kdy byla křesťanská Evropa v ohrožení a připomeňme si, že historie má sklony se opakovat...

Pokud zabloudíme do průkopnických časů počítačové ilustrace, pokaždé narazíme na Craiga Mullinse. Muže, který se narodil v šedesátých letech minulého století a o kterém se často mluví jako o vůbec prvním regulérním digitálním malíři. Dokázal, že kvalita obrazů z počítačového softwaru se může rovnat dílům vytvořeným tradičními technikami. V době, kdy se Mullins seznámil s grafickými programy, bylo obvyklé je používat pouze jako nástroje pro úpravu obrazu, zatímco on se k nim brzy postavil jako k samostatné výtvarné technice. Jeho první pokusy jsou svázany s programem SuperPaint, ale opravdové možnosti odhalil, až když zkusil Photoshop.

Nakladatelství Argo se v posledních letech rychle stává nejdůležitějším hráčem na domácím žánrovém trhu a pomalu se posouvá i do kategorie jednoho z nejplodnějších, vždyť pohled na květnový ediční plán nabízí celou řadu fantastických titulů, z nichž většina bude ke koupi už na chystaném veletrhu Svět knihy 2015. Právě tam se už tradičně budou udílet Ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu, přičemž jejich dvacátý ročník oslaví Akademie ve spolupráci s Argem vydáním obsáhlé antologie domácích povídek. V knize sestavené Zdeňkem Rampasem se objeví množství známých i méně známých jmen a bezesporu ji lze počítat mezi výpravné retrospektivní sborníky, jimž se u nás v poslední době tak daří...

Označit Palahniuka hned v úvodu za známého autora bizarností je patrně výmluvnější, než začít článek tvrzením, že se jedná o amerického postmoderního spisovatele. Jeho tvorba je spíše klasickou beletrií než něčím, co by snad mělo upoutat domácí příznivce fantastiky, vždyť v sobě také Chuckova díla žádné viditelné nadpřirozené motivy neskrývají... A přesto je Palahniuk k nalezení v databázích fantastické literatury, a to včetně aktuálně znovu vydané sbírky, která si mimo jiné vysloužila nominaci na Cenu Brama Stokera (kde se mimochodem utkala s česky rovněž vydanými sborníky Joea Hilla, Kelly Linkové a Chiny Miévilla). Je tedy na místě věnovat Palahniukovým Strašidlům pozornost?

Když zazní jméno Vladimír Šlechta, každého fanouška fantastiky napadne buď Krvavé pohraničí či Oggerdovský cyklus, záleží na tom, zda dává přednost fantasy či science fiction. Tak do kterého z těchto cyklů patří jeho nový román Rok Havrana? Vzhledem k zasazení do blízké budoucnosti, kdy se naše země vlivem etnických válek rozpadla na území ovládaná soukromými společnostmi či bandami kořistníků se zdá, že do žádného z nich. Šlechta tu zřejmě bude prezentovat svůj vlastní pohled na současný svět a politickou situaci víc, než kdykoli dříve, přesto však jistě nezapomene na dobrodružný příběh pátrání po legendami opředeném bojovníkovi jménem Havran. Zda vůbec existuje, to už si musíte zjistit sami...

Vypadá to, že člověk nakonec dohnal svého Stvořitele, a stalo se tak uprostřed divočiny v luxusním výzkumném zařízení geniálního miliardáře Nathana (Oskar Issac). Ten si zde hraje na boha a jeho dílem je inteligentní android Ava v podání švédské herečky Alicie Vikander. Je ale Ava jen dobře naprogramovaný a rafinovaný robot, nebo má skutečné vědomí? To jsou otázky, kvůli kterým je do panenské přírody pozván Nathanův zaměstnanec, programátor Caleb (Domhnall Gleeson). Během symbolických sedmi dní má provést na Avě řadu testů a zodpovědět otázku, jestli je Nathanův výtvor plnohodnotný umělý život. Ex Machina je další z důkazů, že kvalitní sci-fi nepotřebuje velký rozpočet ani akční scény...

Jak už ví každý čtenář Písně ledu a ohně či alespoň divák seriálové Hry o trůny, draci rostou a sílí poměrně živelně. Ten ledový se v našich krajích vylíhnul v Martinově sbírce povídek Nečekané variace a tehdy se vzmohl jen na pouhých jednadvacet stran malého paperbacku. V roce 2008 už dávno vylezl z povídkové snůšky, osamostanil se a byla z něho útlá drobná vazba ilustrovaná Yvonne Gilbertovou. O sedm let později se Ledový drak znovu vrací do českých krajin a tentokrát v plné síle. Šupiny na jeho vzrostlém těle pomaluje sám španělský mistr Luis Royo a pod plachtami Arga se jeho návratu dočkáme co nevidět. Abychom vám to čekání trochu zkrátili, máme pro vás samozřejmě obsáhlou ukázku...

Květen se na první pohled jeví jako filmově chudší měsíc. Ale není to rozhodně pravda, naopak byla kvantita příhodně nahrazena kvalitou. Tedy alespoň doufejme. Po třiceti letech vstane z mrtvých jeden z postapokalyptických kultů; Clooney si po oceňované Gravitaci střihne další fantastický snímek a jeden ze stěžejních hororových kamenů osmdesátých let se dočká nového zpracování. Aby toho nebylo málo a taky abychom nebyli považování za žánrové zaslepence, přikládáme dva tipy z jiné žánrové bandasky. Představíme napínavý skandinávský thriller, protože tamní filmy tomuto žánru poslední dobou přinášejí čerstvý vzduch do plic, a podíváme se i na jeden americký katastrofický biják...

Avengers nikdy sami sebe nebrali příliš vážně. Je mnohem jednodušší si utahovat sami ze sebe a všech okolo a parodovat klišé hluboko zakořeněná v původních komiksech, než zachraňovat svět s kamennou tváří a riskovat, že to celé zapůsobí mezi všemi těmi odstíny Hulka, Iron Mana a Kapitána Ameriky směšně. To ostatně scenáristům vždy šlo a daří se jim to i nadále. Nadhodí pár cynických poznámek, trefí hlavičky několika hřebíků a nenechají na postavách nit suchou. Problém nastává ve chvíli, kdy po place začne pobíhat/poletovat Ultron, snaží se vypadat výhružně a pronášet fatalistické repliky a vzápětí působí, jako by se učil anglicky z amerických rodinných sitcomů...

Mark Hodder se nám nejprve představil krátkým příběhem z antologie Plnou parou, aby nám krátce poté představil svou představu životních osudů sira Richarda Francise Burtona, slovutného cestovatele, spisovatele a diplomata, a jeho přítele, excentrického básníka Algernona Charlese Swinburnea. Tihle dva už by sami o sobě vydali na pěknou řádku atraktivních příběhů, ovšem Hodder kolem nich navíc vytvořil alternativní svět 19. století ve steampunkovém pojetí se vším, co k tomu patří. Po románech Podivná záležitost se skákajícím Jackem a Případ mechanického muže se už nyní můžeme těšit na brzké vydání Výpravy do Měsíčních hor, z níž vám samozřejmě přinášíme výživnou a obsáhlou ukázku...

Minulý díl Mistrů animované fantastiky představil originálního režiséra Dona Herzfeldta, jehož obdivuhodný úspěch upozornil na další fenomén naší moderní doby. Úspěchu totiž dosáhl především díky pracovitosti a nevšední originalitě i bez podpory velkých studií a takřka jako samouk. Don Herzfeldt ovšem nezůstal jen u toho, založil také putovní festival krátkých animovaných snímků The Animation Show, který od roku 2003 podporoval především nezávislé a méně známé tvůrce. Díky němu se diváci mohli seznámit i s dalším zajímavým australským režisérem, Adamem Elliotem. Pokud přijmete pozvání do jeho světa, připravte se na hořká životní moudra, hrdiny žijící na pomezí společnosti...