Na konci každého roku se objevují články s výběrem nejlepších přírůstků do herní rodiny za uplynulý rok. Tyto seznamy fungují jako konečná známka pro tvůrce a vydavatele, jak si jejich hra v průběhu roku vydání vedla a jak moc se zaryla do paměti hráčů. Pravdou je, že letošní rok byl i přes některá nesplněná očekávání vskutku zajímavý a přinesl dostatek nových her a inovací, které jistě stojí za to si připomenout. Namísto klasického TOP 10 vám dnes přináším výběr zajímavých herních titulů rozdělený do několika kategorií tak, aby si každý z vás našel to pravé dle vlastního vkusu a hráčských požadavků. Vždyť svět deskových her je a do budoucna jistě i vždy bude neuvěřitelně bohatý…

Druhý díl románové série Trochu jiný penzionát americké autorky Gail Carrigerové, Úklony a úklady, pokračuje v dobře rozjetém příběhu předchozí knihy Etiketa a Špionáž. Vše poměrně plynule navazuje a hlavní hrdinka Sofronie má před sebou druhý rok studia v Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Sofronie zjišťuje, jak moc se na dráhu špionky hodí a také pomalu přehodnocuje své dosavadní nedospělé názory, a to nejen na módu a etiketu. Přechodný strach ze zkoušek sice pomine, jakmile zjistí, že je nejlepší absolventkou ročníku, avšak záhy nastává jiný problém: žádná z kamarádek se s ní nechce bavit a všechny se před ní mají na pozoru...

Rok se s rokem sešel, na stromku ještě visí ozdoby, pomalu se blíží čas ohňostrojů, a já už potřetí pro web XB-1 píšu o tom, které komiksy mě za uplynulý rok oslovily nejvíc. Přiznám se, že oproti předchozím dvěma ročníkům jsem měl tento rok poprvé problém. Zatímco v předešlých letech jsem musel tituly vyškrtávat, abych se vešel do deseti, tentokrát jsem usilovně přemýšlel, co do výběru dát. Pokud jsem klasicky vynechal série, které u nás prozatím nebyly dokončeny, a komiksy nesouvisející s fantastikou, stále mi zbylo vcelku dost místa. Suma sumárum, musel jsem trochu improvizovat, abych splnil své každoroční komiksové resumé. I tento rok je žebříček sestaven abecedně...

Listopad vždy patřil k nejsilnějším měsícům jak pro čtenáře, tak i pro nakladatele. Výběr byl tedy širší než obvykle a my vám můžeme nabídnout nejen práce obvyklých účastníků, ale i obálku vítěze minulého ročníku. Jako vždy pro jistotu ještě připomeneme bitevní pravidla – hodnotíte obálku (lze se vyjádřit nejen k ilustraci, ale i ke grafické úpravě), nikoli knihu či osobu výtvarníka. Není důležité, zda fandíte konkrétním autorům, výtvarníkům či nakladatelstvím. Rozhoduje váš výtvarný vkus a pocity, s jakými jednotlivé obálky vnímáte. Neváhejte se o ně podělit! Zároveň vás žádáme, abyste bitvu neovlivňovali svými replikanty, každý má pouze jeden hlas. Tak směle do boje!

V dřívějších článcích jsme se nejednou věnovali klasickému fantasy žánru v angličtině známému jako dungeon crawl, v němž coby hrdinové procházíte temným podzemím a skrze hrozivé příšery si probíjíte cestu za nepředstavitelnými poklady a nezměrným bohatstvím. Dnes se podíváme, jak taková výprava do podzemí vypadá v parodické párty hře Dungeon Fighter od společnosti Cranio Creations, která je momentálně celosvětově distribuována pod křídly Fantasy Flight Games. Popis hry a představa házení kostkou může znít trochu fádně, ale jestliže máte rádi fantasy, budete si tuto parodickou a velmi odlehčenou výpravu do podzemí náležitě užívat. Co je ještě zajímavější, Dungeon Fighter není na žánr párty her zrovna lehký...

Znáte Zaklínače? To je, troufám si tvrdit, v našich končinách poměrně hloupá otázka. Sapkowského knihy o zaklínači Geraltovi se dlouhá léta těší velké oblibě nejen v české SF/F komunitě, ale podařilo se mu proniknout i do povědomí běžných, mainstreamových čtenářů. Můj kamarád si koncem devadesátých let dělal soukromý průzkum oblíbenosti fantasy knížek mezi svými spolužáky na Fakultě sociálních věd v Praze a Sapkowski vyšel jako jednoznačný vítěz, předstihl i Tolkiena a Pratchetta. Zaklínač je prostě fenomén, který funguje i po letech – první povídková kniha vyšla česky v roce 1992, poslední část pětidílné Ságy o zaklínačovi, kterou autor navázal na povídky, vyšla v roce 2000...

Když se podíváte na plakát k filmu, máte pocit, že natočili nový díl Batmana o něco dřív, než jsme čekali. A nebudete tak daleko od pravdy. Drákula není film o zrodu padoucha. Je to film o zrodu superhrdiny. Možná trochu temnějšího superhrdiny, ale co. Superman jede na sluneční svit, Drákula na lidskou krev. V čem je rozdíl? Samozřejmě, příběh, jak je zvykem, začíná v Transylvánii, na kterou, jak je taky zvykem, právě útočí Turci. Turci tehdy útočili na všechno, co se jenom pohnulo, a jejich prostředky boje nebyly zrovna košer. Hlavní transylvánský kápo, kníže Vlad Tepes, to musí vědět. V mládí byl Turky zajatý a musel za ně bojovat, což dělal tak důkladně, až si vysloužil přezdívku Narážeč.

Ačkoli se může zdát, že knih určených pro mládež vychází na knižním trhu dost a dost, těch skutečně kvalitních a zábavných mezi nimi zase tolik nenajdete. Ovšem román Kukuřičný město - Zápisky z konce světa vypadá opravdu velmi nadějně a zahraniční recenze to jenom potvrzují. V jádru jde o příběh rozbouřených hormonů šestnáctiletého kluka, zde ovšem obohacený o invazi nezničitelné armády obřích kudlanek toužících jen po jídle a sexu. Na obzoru je rovněž filmové zpracování a proslýchá se, že režie se ujme Edgar Wright, jenž má na svém kontě především ulítlou trojici úspěšných komedií se Simonem Peggem. Pokud jsme ve vás vzbudili zvědavost, vyzkoušejte naší ukázku...

Při představování početné společnosti japonských tvůrců animované fantastiky jsme už několikrát narazili na subžánr, který je v domovině mang a anime nesmírně populární. Díky muži, kterému věnujeme dnešní článek, se subžánr mecha nejen rozšířil, ale stal se i nedílnou součástí mnoha sci-fi anime. I když není u nás jméno Šódži Kawamoriho tolik známé, byl to právě on, kdo obřím bojovým robotům otevřel dveře na televizní obrazovky i filmová plátna a kdo je zapsán takřka u všech legend a fenoménů mecha žánru. Připomeňme si jeho známější počiny, ty, na kterých spolupracoval jako designér robotů, i ty, o kterých jsme už psali a které také nesou jeho jméno.

Letos už pětašedesát let stará a přesto nestárnoucí antiutopie Devatenáct set osmdesát čtyři anglického spisovatele George Orwella se před třemi roky dočkala nového překladu Petry Martínkové v dvoujazyčném vydání (poznáte ho podle nečíselného názvu). Nyní ho můžete zakoupit v klasické jednojazyčné podobě opět pod hlavičkou nakladatelství Argo, které si pro čtenáře fantastiky v letošním předvánočním čase připravilo nejedno krásné překvapení (za všechny jmenujme limitované edice samotným mistrem ilustrovaného Hobita či skvělý román Andělíčkář od Nicka Harkawaye). Pokud jste tuto knihu nikdy nečetli, máte rozhodně co dohánět.

Apokalypsa se nezadržitelně blíží. Všichni, kteří na arše mají být, už na ní jsou. Noe se svou rodinou stojí tváří v tvář celému lidstvu. Strhla se finální bitva a strážci brání archu. Přichází třetí čtvrtina komiksu Noe pojmenovaná Čtyřicet dní a čtyřicet nocí, který u nás vydává nakladatelství Mladá fronta. Jak už bylo předtím zmíněno, jedná se o komiksovou adaptaci první verze scénáře k filmu Noe Darrena Aronofskeho. Ten spolu s Ari Handelem adaptoval příběh o biblické potopě světa a staviteli archy, jenž má za úkol očistit celé lidské pokolení. Noe, který svým pevným postojem připomíná spíše náboženského fundamentalistu, než vykonavatele dobra, se postaví nejen všem lidem, ale i svým blízkým.

Domácí komiksová scéna se s příchodem třetího tisíciletí nadechla k odvážnému rozletu a spolu s tím přišlo také zkoumání slavných i méně slavných etap vývoje československého komiksového dění. Vedle monografií a autorských sbírek se tak nevyhnutelně začaly objevovat i první teoretické publikace. Za zmínku snad stojí prozatím dvoudílná Encyklopedie komiksu v Československu 1945-1989 autorské dvojice Josef Ládek a Robert Pavelka, publikace Český komiks 01. poloviny 20. století od Heleny Diesingové a v neposlední řadě kolektivní monografie Signály z neznáma: Český komiks 1922-2012 sestavená Tomášem Prokůpkem a Pavlem Kořínkem. Na jejím vzniku se však podílelo i několik dalších autorů...

Anglický spisovatel Anthony Ryan patří k těm, co uspěli tak trochu po svém, však má také jeho aktuálně česky vydaný román na obálce pochvalná slova kolegy Michaela J. Sullivana, jenž začínal podobně. Stejně jako kupříkladu Hugh Howey (autor románu Silo) či Matthew Mather (jehož SF román Kyberbouře vyjde v průběhu roku 2015 u Tritonu) uspěl i Ryan nejprve publikováním v elektronické podobě na Amazonu a tak říkajíc na vlastní pěst. V roce 2011 takto vydal první z cyklu kratších noirových SF příběhů a jen o pár měsíců později obsáhlý román Blood Song (česky Píseň krve), s nímž následně zaujal velké nakladatelství, jež mu neváhalo nabídnout smlouvu nejen na tuto knihu, ale rovnou na fantasy trilogii...

Ani krávy na horách nejsou nic víc než stroje na mléko. Toto nadsazené prohlášení pochází z úst francouzského sochaře Pierra Mattera a přesně vystihuje styl, jakým uvažuje o světě a naší budoucnosti. Ve svých dílech kombinuje živé organismy a stroje do bezpočtu variant na téma kyborg, které podle něj nejlépe vystihuje těsné spojení lidí coby biologických organismů s technologickým rozvojem. Nebo lépe řečeno, naši rostoucí závislost na technice ve všech oborech a oblastech života. Bez ní by se současný svět zhroutil, což bylo ještě před dvěma stoletími nemyslitelné. Matterovy sochy sestavené z kovových součástí, zpracované žárem i fyzicky náročným kováním jsou monumentální.