Asi bychom stěží hledali zemi, kde by bylo na výběr z tolika skvělých žánrových animovaných snímků, počinů i seriálů, než je Japonsko. V zemi, kde mají hororové příběhy tradici několika staletí a kde i komiks vychází z pramenů mnoha kreslířských generací, je skutečně velmi malá pravděpodobnost, že bychom nenarazili na autora, který by nám nebyl blízký a jehož tvorba by nás nezměnila z prostého diváka v aktivního fanouška. Fenomenální celovečerní snímky nejznámějších autorů jsou u nás známé dostatečně, ovšem bohatší a pestřejší svět anime by neměl zůstávat opomenut. Dnes si představme jednoho z režisérů nejmladší generace, jehož tým je podepsán pod velmi známými anime...

Podzimní nabídka čtenářům klasické fantasy sází především na jistotu, což s sebou ve výsledku přináší sice spokojenost, ale i nedostatek většího nadšení či snad příjemného překvapení. Už v září jsme opět nahlédli do Malazu a podruhé se setkali s Arcimágem. O měsíc později nás čekala krátká zastávka v Západozemí, poslední návštěva Dolního města, nečekaný návrat do Naru a další z nekonečné řady Drizztových dobrodružství. A tento týden došlo k vytouženému comebacku samotného Zaklínače… Znamená to, že už nás do budoucna nic nového nečeká? Stále lze doufat, že tomu tak nebude a jako naději do budoucna přinášíme ukázku z ambiciózní fantasy, která se v zahraničí dočkala velkolepého úspěchu...

O Americkém snu jsme už slyšeli opravdu mnoho. Báje o tom, jak nějaký mladík s pár dolary v kapse dorazil za Velkou louži a tam díky své snaze a vizím zbohatnul. Oblíbené to téma různých filmů, knih a kdoví čeho všeho ještě. Amerika – Země neomezených možností! Jenže většina těch pravdivých příběhů nemá onen srdceryvný happy end, ale končí spíše opačně… V prachu a špíně předměstí nějakého velkoměsta. Neutěšeně… Některé sny se však plní a někdy je lidově řečeno, uhozen hřebíček na hlavičku. Své o tom rozhodně může říct český komiksový scenárista Aleš Kot. Píše pro gigantický komiksový koncern Marvel, ale i pro menší, zato vytříbenějším vkusem oplývající Image Comics.

Po událostech popsaných v románech Kontrolní bod a Hranice nezůstal ve světě Myka Colea kámen na kameni. Kdesi po Zdroji, paralelní dimenzi, se pohybuje negramantka Skylla, černá čarodějka, která je schopná mávnutím ruky nechat shnít zaživa stovky lidí. A právě ona jednoho dne uprostřed Wall Street otevře bránu z paralelní dimenze a z ní se začnou valit davy goblinů, obrů, okřídlených hadů a dalších bytostí, které plení, na co přijdou... Série Stínové operace se stala v žánru akční military fantasy takřka zjevením a oba první díly se prostřílely na žebříčky bestsellerů. A třetí román Průlom má být ještě drsnější, nelítostnější a ani v nejmenším čtenáře očekávajícího neustávající akci nešetří…

Jméno Glauca Longhiho se dosud objevovalo hlavně v titulcích brazilských filmů, proto není zatím ve světě příliš znám. Pilně však pracuje na tom, aby se to brzy změnilo. Před osmi lety dokončil studium na filmové škole a nastoupil do reklamního studia jako editor videí a specialista na 3D projekty. Soustředil se na digitální média a vybroušení znalostí, jak je plně využít, ale po čase zjistil, že to nestačí. Aby se dokázal umělecky posunout dál, potřeboval mít také širší povědomí o postupech klasického sochařství. Už několik let se v něm zdokonaluje a tvrdí, že od doby, kdy pronikl do zákoutí fyzického modelování, mu práce ve 3D programech přijde jako hračka.

Houbová pentalogie, jak se familiárně přezdívá ambiciózní sáze Vilmy Kadlečkové, se už brzy dočká svého čtvrtého svazku a příběh tak zdárně a s překvapivým úspěchem spěje ke svému vyvrcholení v závěrečné části, která by měla vyjít v průběhu příštího roku. Už teď lze prohlásit, že před námi vzniká jedno z nejambicióznějších děl moderní české science fiction, s nímž by se z posledních let dala srovnávat snad jen skvělá Valhala z pera Františka Novotného. Ovšem to nejtěžší na autorku stále čeká a čtvrtý svazek podle všeho napoví, zda cyklus spěje k patřičně působivému rozuzlení. Už teď můžeme spekulovat, zda nám toto obrození literární kariéry Vilmy Kadlečkové v blízké budoucnosti přinese i další knižní překvapení...

V sobotu 8. 11. 2014 byly na mezinárodním knižním veletrhu Bibliotéka v Bratislavě před přeplněným hledištěm vyhlášeny výsledky Martinus Ceny Fantázie 2014, slovenské literární soutěže zaměřené na fantastické žánry – sci-fi, fantasy a horor. Cenu Fantázie ve dvanáctém ročníku soutěže obdržel za sci-fi povídku Deň, keď piatok trinásteho skončil Ján Franko z Pezinku. O jeho vítězství rozhodli přesvědčivým dvojnásobkem hlasů oproti druhému místu čtenáři internetového portálu Kultura.sme.sk, kteří udělovali svůj hlas jedné z pěti zveřejněných finálových povídek. Do aktuálního ročníku Martinus Ceny Fantázie se zapojilo 157 soutěžících ze Slovenska, Česka, Švýcarska, Francie a Irska.

Po nedávném zakončení Lovecraftových pětisvazkových Spisů by čtenář hrůzostrašné literatury očekával, že se s dobře známými povídkami v dalších vydáních jen tak nesetká, a přesto nakladatelství Laser-books chystá brožované vydání sedmi mistrových povídek a novel. Čím tedy hodlá ve sbírce volně navazující na knihu V horách šílenství (2010) upoutat početné ctitele zakladatele hororového žánru? Jednotný překlad v žánru respektovaného Milana Žáčka vychází z definitivních verzí publikovaných v prestižní řadě Penguin Modern Classics, které přímo z Lovecraftových rukopisů zrekonstruoval vynikající znalec Lovecraftova díla S. T. Joshi, jenž navíc každou z povídek opatřil krátkým doslovem...

Britská společnost Treefrog Games a jejich dvorní autor Martin Wallace přinášejí každý rok značně originální a svérázné hry. Ačkoliv letos představilo toto vydavatelství hned dvě novinky, věnuji dnešní článek jejich hře z roku 2012. Krátký název P.I. skrývá odkaz na anglický pojem private eye, což do češtiny můžeme přeložit jako soukromý detektiv. Dva až pět hráčů může v této hře změřit síly na poli dedukce a svést boj o titul nejlepšího detektiva. Stojí tato kriminálka ze staré školy za pokus? P.I. je příklad zajímavé hry, která dokáže vtáhnout svým vizuálním zpracováním, má jednoduchá pravidla a povedené a funkční komponenty...

Ceny byly uděleny 9. listopadu 2014 ve Washingtonu během banketu na World Fantasy Convention na základě rozhodnutí odborné poroty ve složení Andy Ducan, Kij Johnsonová, Oliver Johnson, John Klima a Liz Williamsová. Bustu s podobou klasika fantastického žánru H.P. Lovecrafta obdrželo hned několik spisovatelů známých i ze stránek našeho časopisu. Podoba ceny se prozatím nezměnila navzdory nedávné petici podporující změnu na podobu všeobecně uznávané spisovatelky Octavie E. Butlerové ve spojení s Lovecraftovými rasistickými názory. Hned několik nominovaných prací už vyšlo v českém překladu a další budou jistě následovat.

Na internetu najdete celou řadu krátkých, pravidelně publikovaných stripů reagujících povětšinou na aktuální dění ve společnosti a politice. Ve spolupráci s Romanem Bílkem, pravidelným přispěvatelem na našich stránkách, v roli scenáristy a kreslířkou Petrou Kulagovou jsme se také pustili do podobného projektu, jenž bychom vám chtěli předkládat každých čtrnáct dní. Hned na začátek jsme si pro vás připravili hned tři epizody, ovšem po dvou týdnech už se vždy dočkáte jen jedné. Doufáme, že se vám Kritik bude líbit a vždy se na něj budete těšit. Těšíme se rovněž na vaše případné komentáře, připomínky a veškeré další reakce na náš pravidelně publikovaný krátký komiks...

Zastavení na japonských ostrovech, které jsme v rámci série Mistři animované fantastiky udělali, se sice zdá být dlouhé, ovšem bohatost a tradice příběhů, jež japonští tvůrci tvoří, si to opravdu zaslouží. I po tak dlouhé době, kdy připomínáme jejich žánrové počiny na poli animované tvorby, jsme zdaleka neobsáhli vše, co by se slušelo představit. Snímky, které jsou inspirovány mangou, i ty, ze kterých naopak manga vzešla dodatečně. Ovšem ještě před tím, než ostrovy na čas opustíme, věnujme se dalšímu tvůrci, který je spojen s nejedním zajímavým seriálem. Fanouškům animované fantastiky by tak po Takahiro Ómorim nemělo zůstat neznámé i jméno Hiroši Nagahamy.

Parou zahalený steampunk si žádá čím dál více pozornosti a po vydání antologií Mrtvý v parovodu (2012), Plnou parou (2013) a Excelsior, gentlemani! (2014) se mu jí začíná dostávat i od pořadatelů conů. První a nikoli poslední takovou mechanickou vlaštovkou je letošní Minicon, jenž se u této příležitosti po letech opět vrací na půdu Národního technického muzea v Praze, kde se bude o podivuhodných a parou poháněných vynálezech mluvit jistě lépe než kdekoli jinde. Celý téměř čistě steampunkový program pak proběhne dne 22. listopadu od deseti až do večerních hodin a jeho vyvrcholením bude promítání vesmírné klasiky Ikarie XB-1, to aby si na své přišli i příznivci našeho skvělého časopisu...

Andrew Baker začal s filmovými 3D návrhy teprve před pár lety, ale už ho můžeme považovat za nastupující hvězdu jedné obzvlášť významné společnosti. Specializuje se na design postav a zvířat, realistických či zcela smyšlených, na čemž mělo velký vliv prostředí, v němž vyrůstal. Pochází z Jižní Afriky a byl silně ovlivněn otcem a sestrou, protože oba se věnují malování divoké fauny. Naučit se anatomii a chápat jak fungují živé organismy, bylo pro něj přirozeným procesem, proto také jeho postavy mají solidní základ, hmatatelné maso a kosti pod kůží a srstí. K výtvarnému umění měl vždy otevřené dveře, přesto dlouho váhal, zda se tím směrem vydat...