Superhrdinské filmy pod záštitou Marvelu se těší nemalé oblibě a proto není divu, že se na popularitě tohoto řekněme filmového odvětví snaží přiživit i jiné společnosti. Nemůžu říct, jak moc je hrdina s vizáží zeleného šprcgumáka a kouzelným prstenem v našich končinách známý, protože nápad s galaktickými strážci, kterým superschopnosti propůjčuje zářící šperk, jenž je nutno dobíjet o zelenou lampu, mi vždycky připadal dost natvrdlý, a tak jsem se komiksové předloze vyhýbal jako čert kříži a to samé platilo i o filmové adaptaci, ale ve výsledku musím uznat, vlastně jsem se docela dost bavil. Komiksy po knihkupectvích asi shánět nepoběžím, poněvadž mám strach, že původní Green Lantern ani zdaleka není taková bžunda, ale moc rád se podívám na případné pokračování.

V první a druhé části článku, který byl věnován Stevenu Spielbergovi, jsme zmínili nejen jeho spolupráci s Georgem Lucasem a Johnem Williamsem, ale také jsme se věnovali jeho prvním audiovizuálním počinům na žánrovém poli a formování nových postupů vyprávění, které zahájily a zároveň i ukončily období Nového Hollywoodu. Steven Spielberg představil ve stejném roce jako George Lucas své Star Wars divákům nové pojetí mimozemských bytostí a společně oživili dobrodružný žánr v postavě Indiana Jonese. Na počátku osmdesátých let se tedy mohlo zdát, že Steven Spielberg vlastně nemá čím dál překvapit. Opak však byl pravdou. Nejen, že překvapit dokázal, ale dokonce znovu překonal sám sebe a také vzkřísil společně s ILM další žánr.

Ivan Adamovič dlouhodobě patří k nejvýznamějším editorům žánru science fiction na českém trhu. Mimo jiné rovněž celkem čtyřikrát obdržel cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepšího redaktora/editora (v letech 1995-1997 a 2002). Některé jeho nejvýznamnější počiny se věnují českým dějinám žánru, ať je to Slovník české literární fantastiky a science fiction, publikace Planeta Eden, spojená se stejnojmennou výstavou, či antologie Vládcové vesmíru s podtitulem Kronika české science fiction od Svatopluka Čecha po Jana Weisse. Také za všechny tyto publikace byl Akademií SFFH oceněn. Nově sestavená antologie Puls nekonečna, tentokrát opatřená podtitulem Kronika české science fiction od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi, v tomto trendu jistě hodlá pokračovat...

Co to je sen? Co se vlastně děje, když se v hlavě spouští nekontrolovatelná vlna projekcí, ze kterých na povrch probublávají podvědomě či záměrně potlačované strachy a přání? Může být jeho výklad skrytým poselstvím o budoucnu nebo symbolem našeho života? Nebo dokonce jediným místem, kde lze ve změti nepokojných emocí a obrazů najít lék na trápení? V obou z následujících filmů je jedna z hlavních postav pronásledována opakujícími se nočními můrami. Sny totiž přicházejí mnohem častěji v nepříjemné podobě, než jako šťastná fantazie. Ben v Dust Devilu odmítá, že by jim měl naslouchat, o to víc jej pak mrtví za temných nocí pronásledují. Zato Krank v nich hledá jedinou spásu svojí příčetnosti, ale ke své vlastní smůle není schopen vyvolat jinou odezvu než strach a nářek.

Čestmír Vejdělek byl český spisovatel, publicista a redaktor. Čestmír Vejdělek zahájil svou literární kariéru působením v nakladatelství Mladá fronta, kam počátkem 50. let nastoupil nejprve jako redaktor, později zde pak působil také jako šéfredaktor a ředitel. V roce 1967 se stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy (pozdější nakladatelství Albatros). V roce 1968 se podílel na založení Svazu českých nakladatelů a knihkupců. Protože byl v době normalizace politicky perzekuován, z ředitelského postu musel odejít, od roku 1972 do roku 1977 pracoval v dělnických profesích (topič). V roce 1977 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil jako spisovatel a publicista - jednalo se o vydavatele exilového časopisu Listy.

Báječná obálka Jany Šouflové už na stránkách nakladatelství Straky na vrbě dlouho provokuje všechny příznivce dobrodruha Franty Franty, neohroženého hrdiny série příběhu z pera mistra Leonarda Medka. Pod názvem Dobrodruh 3 - Třetí triarcha se k nám Franta co nevidět opět dostaví a s ním i konec vytoužené dovolené, kterou si náš dobrodruh po odchodu z Libye plánoval. Stejně jako Juraj Červenák v sérii o kapitánu Báthorym, si i Leonard Medek v knižním cyklu o Dobrodruhovi plní sny o klukovské četbě a na výsledku je rozhodně vidět, že si to on a s ním posléze i čtenář nadmíru užívá. Autor nás sice na každé nové dobrodružství nechává dlouho čekat (první svazek série vyšel v roce 2004 a druhý následoval v roce 2008), ale každá z jeho knih s časem přípravy zraje jako víno.

Hollywood je jako továrna na sny náchylná vytvářet adaptace slavných příběhů ve vlnách. A tak si na otázku, proč nenatočit příběh Sněhurky nově a moderně souhlasně odpověděly hned dvě filmová studia a nám se na obzoru rýsuje zajímavý souboj. Ve snímku Snow White and the Huntsman se myslivec ve službách zlé královny nad Sněhurkou smiluje a pomůže jí svrhnout z trůnu kdysi nejkrásnější ženu říše i s jejími zlovolnými kouzly (královnu si s chutí zahrála Charlize Theron). Druhá adaptace láskyplného příběhu snad ani nemůže být odlišnější, pod režijní taktovkou mistra obrazotvornosti Tarsema Singha se chystaný snímek Mirror, Mirror (Zrcadlo, zrcadlo) oblékne do barvitého pohádkového hávu, plného humoru a nadsázky (roli královny si viditelně užila Julie Roberts).

U nás takřka legendární antologie Těžká planeta sestavená velmistrem žánru Isaakem Asimovem v roce 1971 to měla v českých vydáních vždy docela těžké (příznačně k jejímu názvu, dalo by se říct). Když vyšla v překladu poprvé, to ještě v hlubokém komunismu roku 1979 v nepřehlédnutelně žluté úpravě edice 13, byla oproti originálu zkrácena hned o pět povídek. Nicméně i přesto se v tom scifistickém suchopáru setkala s nadšeným přijetím. V roce 2002 vydalo antologii nakladatelství Triton znovu. Jako bonus přidalo krátké představení autorů, ovšem vzhledem k jejich zastaralosti zbavilo knihu vědeckých statí, které Asimov přidal na konec každé z povídek. Zastaralé nebo ne, dodávaly knize značně na hodnotě. Pod heslem do třetice všeho dobrého se dočkáme kompletního vydání!

Mít tak stroj času, skočil bych si s Jackem McDevittem na včerejší oběd. Ale nestěžuji si, vždyť i takhle jsem si s ním díky internetu mohl promluvit takřka o čemkoli. Není to tak dávno, co by se mi kvůli řečem o celosvětové virtuální síti většina lidí vysmála, a tak kdoví, třeba se lidstvo jednou dočká i stroje času nebo vesmírných lodí (těch opravdových, s nimiž se dá cestovat třeba i do jiných slunečních soustav, nemluvě o jiných galaxiích). Dnes už jde technologický vývoj kupředu tak rychle, že si člověk ve středním věku připadá občas skoro stejně jako prarodiče v minulém století. Jen na průnik člověka do vesmíru se tak trochu zapomnělo. Prozatím se do něj můžeme vydat alespoň v báječných příbězích jednoho skvělého spisovatele…

Space opery u nás vychází zatraceně málo a je to velká škoda. Ovšem občas se něco vyprahlým čtenářům vesmírných dobrodružství přece jen naskytne. Pro každého z nich máme velmi dobrou zprávu, nakladatelství Plejáda chystá na letošní listopad druhý díl série Tichá válka pod názvem Zahrady slunce. Britský spisovatel Paul McAuley navíc patří mezi nejuznávanější autory současné moderní space opery a svou Tichou válkou poutal velkou pozornost už v době, kdy z ní čtenářům představil pouze útržky ve formě skvělých kratších prací. Nezbývá tak než doufat, že si Zahrady slunce povedou na českém trhu dobře a my se budeme moci těšit na další McAuleyho tituly, kupříkladu na chystaný román In the Mouth of Whale, ve kterém se McAuley pustil do vzdálených končin prostoru i času.

Jsou filmy, jejichž prostřednictvím si jejich tvůrci pokoušejí splnit své dětské sny, jako například Zack Snyder s bídným Sucker Punchem (2011), který ukázal, jak se dá využít pětaosmdesát milionů dolarů k natočení sice efektní, ale paradoxně neskonale nudné slátaniny... A pak je tu také Bunraku. Projekt režiséra Guye Mosheho, jenž na konceptu snímku pracovat zhruba pět let, se zajímavým hereckým obsazením, relativně plytkou, ale díky skvělému vyhýbání se klišé ne úplně špatnou příběhovou linkou a především originální, úžasnou a zároveň zvláštní prací se stylizací, kulisami a kamerou. Ve výsledku je tak Bunraku tím, čím zřejmě původně měl být již zmíněný Snyderův film – poutavým fantaskním akčním nářezem. Akorát bez pětice víceméně sexy holek a bojového robota s růžovým králičím ksichtem.

Označení král hororu je ve spojení se Stephenem Kingem jistě notně otřepané, ale o tom, že si ho tento americký velmistr hrůzy zaslouží, patrně nemá nikdo pochyb. V poslední době sice ve své románové tvorbě koketuje spíše se science fiction, ať už jde o mohutný román Pod Kupolí, nebo v zahraničí aktuálně vydanou časovku 11/22/63, v níž se snaží zachránit prezidenta Kennedyho před osudným atentátem, ale na mrazivé hororové příběhy rozhodně nezapomíná. A sympatické je, že za celou svou literární kariéru nezapomněl ani na psaní kratších prací, jak se to mnoha úspěšným romanopiscům bohužel často stává. A tak se po docela nedávno vydané sbírce Za soumraku můžeme těšit na další dávku Kingových povídek z poslední doby...

Hvězdnou sestavu Nového Hollywoodu vyprodukovala na počátku sedmdesátých let nejen stagnace tehdejších postupů vyprávění, ale i hlad po novém pohledu v příbězích. Pro obdobný trend v Evropě se zažil termín Nová vlna a výraznou stopu zanechali její tvůrci nejen v audiovizuální fantastice. Pouze jednomu se však podařilo skloubit obrovské kasovní úspěchy s inovativními postupy a následně tak znovu zformulovat pravidla filmové zábavy, které paradoxně období Nového Hollywoodu ukončily. Nejen pro fantastický žánr je tedy Steven Spielberg velice významnou osobností. V minulém článku jsme sledovali první náznak jeho pojetí hrdinů i nový náhled na mimozemské bytosti, ve druhé části se zaměříme na žánr, který jeho prostřednictvím doslova vstal z mrtvých.

Nakladatelství Plus se nedávno pustilo do sebraných Spisů jednoho ze zakladatelů hororu - amerického spisovatele H. P. Lovecrafta. Původně se očekávaly čtyři svazky - což bylo poměrně odvážné - pod názvy Hrobka, Měsíční močál, Volání Cthulhu a Stín z času. Těžko říct, zda se počet připravovaných svazků zmenšil, každopádně aktuálně chystaný svazek nese název Volání Cthulhu, díl první. Rozdělení třetího svazku je nakladatelem mimo jiné vysvětleno slovy: Příběh Případ Charlese Dextera Warda, je přibližně v polovině přerušen, aby si i dnešní Lovecraftův obdivovatel mohl vychutnat rozpoložení čtenáře magazínu Weird Tales v roce 1941, který tehdy našel román rovněž rozdělený do dvou čísel a musel si celé dva měsíce počkat na pokračování.

Tradovalo se, že Bůh chtěl vyzkoušet lidstvo, jež se začalo dmout pýchou jako v časech Noemových, a tak poručil moudrým mužům té doby, mezi nimi i blahoslavenému Leibowitzovi, aby sestrojili obrovské válečné stroje, jaké země do té doby nepoznala, zbraně takové síly, že v nich byly ukryty samy ohně pekelné. A Bůh strpěl, aby tito mágové svěřili zbraně do rukou knížat a každému z nich řekli: "Jen proto, že takovou věc mají i nepřátelé, vynalezli jsme ji pro tebe, aby věděli, že ji také máš, a báli se udeřit. Ty sám pak, pane náš, boj se jich stejně jako oni tebe, tak aby zlo, které jsme stvořili, nemohl nikdo vypustit." Avšak knížata, která pramálo dala na slova moudrých rádců, si řekla: "Když pouze já udeřím rychle a potají, zničím ostatní ve spánku..."