Každý rok vyjde několik tisíc knih a i když zůstaneme v našem malém rybníčku fantastické literatury, počty vydaných knih přesahují stovky. To je více než jedna kniha za den. Právem můžeme toto období nazvat zlatou érou, neboť některé z titulů si získávají i pozornost mimo naše ghetto a vydat knihu už není nijak těžké. Na druhou stranu, pro začínajícího autora se díky tomu i malý rybníček stává nekonečným oceánem. Doufat, že se dobrá kniha prodá sama, už může pouze prověřený dobrý autor. My ostatní se musíme snažit. Jedna z mnoha výtek, které slýchám od autorů všech žánrů i kvalit, zní: nakladatelé dělají málo propagace. Jeden z autorů při jedné besedě dokonce prohlásil tento problém za největší zklamání jeho spisovatelské kariéry...

Mutace je změna v genomu, odchýlená od normálního stavu. S touto vědeckou poučkou si však mnozí autoři fantastiky hlavu příliš nelámou a do šuplíku „mutant“ hází i stvoření různě modifikovaná bez zásahu do jejich DNA. K mutaci může dojít spontánně, ale velice oblíbeným tématem je mutace vyvolaná, nejlépe svéhlavým šíleným vědcem v rámci tajného výzkumného programu. Když se ale vrátíme do 19. století, kdy poprvé vznikly příběhy pohrávající si s myšlenkou genetické změny člověka, zjistíme, že se spisovatelé zabývali hlavně vizemi o budoucích lidech. Zřejmý vliv Darwinovy evoluční teorie ve století, které věřilo v trvalý pokrok a zároveň v existenci paranormálních dovedností, naučil fiktivní lidská pokolení ovládat telepatii nebo telekinezi...

V roce 1992 se v českém překladu objevila povídková sbírka Královna vzduchu a temnot. Tehdy sice obsahovala jen tři kratší práce, ale na dlouho se tak stala jedinou autorskou sbírkou jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů science fiction 20. století (samozřejmě s výjimkou souhrnných vydání cyklu o Strážcích času). Soubor Vítězové je v podstatě rozšířením dříve vydané sbírky z roku 1992. Stejně jako ona přináší pouze kratší práce odměněné cenou Hugo. Poul Anderson získal tuto cenu v povídkových kategoriích celkem sedmkrát a všechny oceněné práce najdete právě v tomto jedinečném souboru. Chybět samozřejmě nebude podrobný autorský profil s přehledem vskutku bohaté Andersonovy tvorby.

Být severským bohem hromu může být celkem sranda. Jste prakticky nezranitelní, disponujete supermanovskou sílou, máte cool kladivo, které nejenže se hodí k rozbíjení hlav nepřátel, ale zároveň se dá během okamžiku proměnit z jednoručního na obouruční a ještě k tomu ho nemusíte hledat v případě, že ho v opilosti po někom jen tak z boku mrsknete, protože samo doplachtí zpátky přímo do vaší dlaně, za otce Anthonyho Hopkinse a navíc vám na hlavě neraší pleš, ale roste na ní naprosto bezkonkurenční blonďaté háro. Vikingský bůh prostě super život má... Dokud ovšem taťuldu nenakrkne a ten se ho nerozhodne potrestat odebráním veškerých božských schopností a uvrhnutím na Zemi mezi řadové obyvatelstvo. No a ke všemu se proti vám postaví vlastní bratr! Věřili byste tomu?

Jak už podtitul napovídá, letos se CONiáš vydá do říše magie. Co to vlastně magie je? Je to pozůstatek dávného náboženství, kdy pro život v rovnováze s přírodou bylo třeba umět pár rituálů a zaříkávání, aby prapředci dokázali přivolat jelena? Je to síla, kterou ovládali kdysi všichni lidé, ale většina z nás to zapomněla a pouze zlomek lidstva umí dnes své méně šťastné spoluobčany uhranout a očarovat? Je to schopnost, kterou nám nadělili mimozemšťané nebo padlí andělé? Nebo jsou magie a kouzla pěkná blbost? Ať už zastáváte jakýkoliv postoj, vydejte se letos na CONiáše, který se podívá na kořeny a kořínky magie, na stará náboženství, na magické knihy a knihy o magii. Vše se odehraje 24. září od 10:00 do 21:00 hodin v malém sále Ústřední knihovny. Vstupné je 80 Kč.

Je tu už pět let, co u nás vcelku nenápadně vyšla jedna skvělá kniha, v níž je ukryto víc fantazie než v deseti běžných žánrových titulech dohromady. Jaspera Fforda jsem tehdy uvítal na českém trhu s nadšením. Říká se, že Češi mají smysl pro humor, ovšem tentokrát se to zase tak moc nepotvrdilo. Jinak si neumím vysvětlit to, že kniha u nás neuspěla. V úvodním dílu Ffordovy románové série je celá řada míst, kde se od srdce zasmějete, vlastně je jich tam tolik, že se kniha vyrovná i tomu nejlepšímu od Pratchetta. Ale přesto to nestačilo a na druhý díl jsme si museli počkat dlouhých pět let. Rozjíždět po takové době cyklus znovu je obtížné a i když bych rád věřil, že se to podaří, mám své pochybnosti. Ovšem Fforde by si to zasloužil, protože jen málokdo vytvořil tak úžasný svět, jako on.

Dílo profesora J. R. R. Tolkiena, jednoho ze zakladatelů žánru fantasy, patřilo vždy k těm spíše nevtíravým (a ještě před úspěchem filmu Pán prstenů mívalo obvykle na obálkách nějaké krajinné motivy, že byste si je snadno spletli s průvodcem...). Film ovšem knižní téma značně „vytěžil“, a tak po krátkém vzepětí zájmu začal dlouhý úpadek. Ostatně, tohle znal sám Tolkien; pád elfů ve Středozemi je postupný, pozvolný a velmi, velmi dlouhý... Odplouvají již několik Věků a je možné, že někde na okrajích známého světa se jich pár podivně pozměněných ukrývá doteď. Co se týče lidských fanoušků Středozemě, dva kluby s podobným názvem (Společentvo & Společnost) vznikly hned kolem roku 1991. Dlouhá léta byly tyhle kluby útočištěm fantastů, kteří se nehodlali tu smířit, tu nechat obtěžovat „reálným“ světem.

Není pochyb o tom, že románová trilogie Hunger Games od Suzanny Collinsové je jednou z největších literárních senzací posledních několika let. U nás sérii publikovalo nakladatelství Fragment pod názvy Aréna smrti (2010), Vražedná pomsta (2010) a Síla vzdoru (2011). Potěšující je fakt, že zatímco Harry Potter či Pán prstenů vychovával spíše nové čtenáře fantasy, dystopická Hunger Games by v budoucnu mohla přilákat mladší čtenáře i k science fiction pro dospělé. Chybí k tomu jen maličkost - úspěšné filmové zpracování. A právě tuhle maličkost si vzal na starost režisér a scenárista Gary Ross na podkladě autorčina vlastního scénáře. První dobrodružství by se mělo do kin dostat v březnu roku 2012 a pokud mu budou diváci nakloněni, jistě vzniknou i další díly. Nezbývá než držet palce.

GALERIE JEDNOHO OBRAZU A VINÁRNA v prostorách budovy Alfa (Americká 17, Plzeň) Vás zve na vernisáž výstavy obrazů PETRA BAUERA - NOVÉ CESTY. Vernisáž proběhne dnes 7. září 2011 od 18.00, samotná výstava potrvá do 30. září 2011. Úvodní slovo pronese redaktorka a dobrá duše plzeňského nakladatelství Laser-books Helena Šebestová. O hudební doprovod se postará Natálie Bauerová. K vidění budou i práce žáka Petra Bauera, jímž je klient Terapeutických dílen pro osoby se zdravotním postižením MOTÝL o.s. PAVEL BUBEN. Prostory galerie jsou veřejnosti otevřeny od pondělí do soboty v čase 10.00 do 23.00, v neděli pak od 10.00 do 18.00. Více informací najdete na www.kultpro.eu. Nenechte si ujít příležitost poznat tvorbu jednoho z nejvýraznějších porevolučních výtvarníků fantastické literatury.

Dnešní část je inspirována programem Fresh Film Festu, který proběhl v Praze koncem srpna. V letošním roce byla výrazně zastoupena i hororová a sci-fi produkce, cenu diváků nakonec získal německý snímek Transfer o možnosti záměny vědomí mezi lidmi, na jejímž základě rozehrává režisér celou řadu otázek o etnických a ekonomikých bariérách v současné Evropě. Program zaměřený na studentskou a debutovou tvorbu neprezentoval žádné hvězdy, zato dal nahlédnout do kuchyně malých produkcí. Z ingrediencí nadšení, odhodlání a pár tisíců v rozpočtu jsou namíchány i dva filmy, které spojuje vyprávění o setkání s neznámem, s bytostmi z jiných světů (kupodivu se to neznámo vyznačuje jistou vizuální podobou), které jsou v obou případech předurčeny, aby dříve či později ovládly náš svět.

Nakladatelství Zoner Press se na trh s fantasy uvedlo v roce 2008 právě fantasy romány australské autorky Trudi Canavanové a od té doby už stihli vydat kompletní dvě trilogie pod společnými názvy Trilogie o černém mágovi a Věk pěti. Na první z nich navazuje nová série nazvaná Trilogie Zrádkyň úvodním svazkem Vyslancova mise. V poměrně krátké době tak Zoner Press takřka dohnal autorku knižně publikující od roku 2001 (zbývá relativně samostatný román Čarodějův učedník). Ovšem Zoner Press má samozřejmě i jiné plány, což dokazují rozjeté série Sarah Rees Brennanové, Adriana Tchaikovskyho, Alexeje Pechova, Katie J. Taylerové, Ellen Schreiberové a samozřejmě i pozoruhodný český projekt Kroniky karmínových kamenů. Máte mezi nimi svého favorita?

Marvelovského superhrdinu Daredevila u nás známe z nepříliš povedeného filmového zpracování a z naopak skvělého komiksového zpracování, jenž nám v minulém roce ve formě omnibusu Briana Michaela Bendise přineslo nakladatelství BB art. Ovšem ještě než dostal Daredevila do rukou Bendis, vynesl ho vzhůru ke slávě jiný geniální scenárista - Frank Miller. Ten se v pravidelné komiksové řadě chopil pestrobarevné komiksové postavičky a udělal z ní jednoho z nejzajímavějších superhrdinů marvelovského univerza. Posléze se v minisérii nazvané Muž beze strachu vrátil na samotný počátek - k dětství Matta Murdocka, k jeho vztahu k otci, jenž ho vychovával, k tragické ztrátě zraku, jednoduše ke všemu, co Matta zformovalo do podoby slepého strážce spravedlnosti...

Není tajemstvím, že chystané číslo magazínu F&SF bude posledním v nepříliš dlouhé tradici druhé české edice, jež vycházela v letech 2006-2011. Dohromady vyšlo 20 čísel (včetně toho posledního), nejprve odvážně jako dvouměsíčník, posléze jako čtrvtletník a poté dokonce jen dvakrát do roka. Přes veškeré problémy byl magazín dle čtenářských reakcí vždy spolehlivým zdrojem kvalitních povídek, ačkoli nepotěšil příznivce akčních a krvavých dobrodružství. Nikdy nešlo o povídky pro nenáročné, stejně jako v magazínu XB-1. Dvacátým vydaným číslem tak u Tritonu končí další sen. Sen o vydávání slavného magazínu s šedesátiletou tradicí. Poslední vydané číslo se tak bude logicky nést ve znamení smrti…

Johnny Depp se už počtvrté navlékl do pirátského mundůru a znovu se tak zhostil své pravděpodobně nejznámější role – kapitána Jacka Sparrowa. Tentokrát se ale musí obejít bez sekundujícího Orlanda Blooma a sličné Keiry Knightley. Jelikož původní trilogie byla pochybným třetím dílem jaksi uzavřena, vrací se pouze oblíbený zženštilý pirát Sparrow a po celou dobu trvání filmu sledujeme tedy samozřejmě především jeho. Nepotěší fakt, že režisérský post opustil Gore Verbinsky a dosedl na něj Rob Marshall, jenž je přeci jen mnohem méně nadaný a postrádá zkušenosti se snímky podobného ražení. Bohužel je to znát, přesto se ale posledním Pirátům nějakým způsobem daří blížit se kvalitou spíš Truhle mrtvého muže (2006), než úletu Na konci světa (2007).

Během natáčení přelomových snímků fantastického žánru je často potřeba udělat mnoho nevídaných věcí. A nemusí se to týkat jen personálních opatření jako tomu bylo při natáčení Planety opic (1968). Pokud se chopí režie renesanční osobnost, můžeme očekávat nejen silný příběh, ale i překonání technických hranic audiovizuálního umění. Devátá část této série je věnována nejen filmu, který nově vymezil pojem "trhák", díky kterému vzniklo hned několik legendárních společností promlouvajících do žánru dodnes a díky němuž se trikové umění posunulo o pěkných pár mílových kroků dál, ale i pozoruhodné osobnosti režiséra, scénáristy, producenta, inovátora, filmového střihače, herce, zakladatele, ředitele...