V minulém díle série o pozoruhodných počinech audiovizuální fantastiky jsme se věnovali němému filmu, který ovlivnil a inspiroval některé postupy u následujících žánrových snímků. Dnes se pozastavíme nad převzetím formátu fiktivního dokumentu, díky němuž získávají snímky na naléhavosti a důvěryhodnosti, která může být u důvěřivějších jedinců dokonce potenciálně nebezpečná. Poprvé se formát fiktivního dokumentu objevil nikoli ve filmu, ale v rozhlasové adaptaci románu H. G. Wellse Válka světů z roku 1938. Tvůrcem této adaptace není nikdo jiný než Orson Welles (1915-1985), enfant terrible ranných časů Hollywoodu. Orson Welles byl režisér, scénárista i herec v jedné osobě a nechal za sebou ve filmovém světě nepřehlédnutelnou stopu.

Petr Schink se podle všeho hezky uvelebil ve formátu povídkových souborů propojených příběhem některé z jeho zpravidla drsných postav a pro každou svou knihu si navíc volí jiného nakladatele, což rovněž není zrovna běžná záležitost. V knize Špinavá práce (Wolf Publishing 2006) vyprávěl příběh Charlieho Parkera, obyčejného pěšáka v gansterských válkách. V neméně povedeném Století páry (Triton 2010) se blýskl steampunkovým příběhem pistolníka Fastyngera van Hauntena v dobách právě zuřící průmyslové revoluce ženoucí se na oblakách páry. A v připravovaném sborníku Vylévání krve (Epocha 2011) se opět vrací do alternativní Ameriky a k oblíbenému Charlie Parkerovi, který se určitě znovu po hlavě zřítí do dalšího krvavého průšvihu. Těšíte se?

V každém čísle časopisu XB-1 se objevuje hned několik ilustrací různých výtvarníků, kteří s námi v některých případech spolupracují po mnoho let. Za tu dobu se jim doma nahromadil značný počet kreseb, a tak nás napadlo poskytnout čtenářům šanci některé z těchto mnohdy opravdu pozoruhodných prací získat v aukci pořádané na stránkách XB-1. Každá z nich se samozřejmě pojí k některé z námi vydaných povídek. Máte tedy jedinečnou šanci získat kousek časopisu XB-1 v originále přímo do vašich domovů. Následující aukce je takovým malým pokusem, zda máte o ilustrace zájem. Dle úspěchu se rozhodneme, zda budeme v aukcích pokračovat i do budoucna. Pokud ano, budeme veškeré podobné akce shromaždovat v sekci menu nazvané Aukce.

Les se ponořil do nočního ticha a na obloze se pomalu trhají temná mračna. Za jejich cáry se objevuje velký, zářící měsíc v úplňku. Nad zemí se v hustých chuchvalcích převaluje mlha a mezi černými kmeny stromů se do dálky nese teskné vytí hladového zvířete. A není to pes baskervillský, ani žádný Alík od vedle... Na rozdíl o mumie, o níž jsme hovořili minule a kterou „oživili“ až Evropané koncem devatenáctého století, pověsti o proměnách lidí ve vlky byly součástí lidového folklóru v Asii i Americe. V Evropě pak první písemné záznamy o těchto bytostech pocházejí už z antiky. Arkadský král Lykaon (od něj je pak pravděpodobně odvozen i termín „lykantropie“) chtěl vyzkoušet vševědoucnost samotného Dia a nechal mu přinést jídlo ze zabitého dítěte...

Inu, to bylo tak: Zack Snyder se jednoho dne strašně ožral. Fakt strašně. No a v alkoholovém opojení ho mimoděk napadlo napsat svůj vlastní scénář. „Jenže o čem by ten film sakra mohl být?“ řekl si. „Do háje, tak já tam holt nacpu všechno, co mě baví.“ Připravil si tedy pro inspiraci hromadu DVDček, jmenovitě trilogie Pán Prstenů (2001-2003) a Matrix (1999-2003), antologii Hvězdných válek (1977-2005), akční sci-fi Já, robot (2004), postkatastrofické béčko Mutant Chronicles (2008), Spielbergův válečný velkofilm Zachraňte vojína Ryana (1998), zombie kravinu Resident Evil: Afterlife (2010), včetně Cimrmanovy hry Němý Bobeš aneb Český Tarzan (1997) a Počátku (2010) s Leonardem DiCapriem. A Sucker Punch je výsledek.

Marvelovské universum se nám díky nakladatelství BB/art začíná čím dál více otevírat a díky slušně našlapaným omnibusům máme možnost poznat i něco z marvelovské historie. Tentokrát se díky autorské dvojici Kurt Busiek a George Pérez přeneseme do roku 1998, kdy se oba autoři pokusili přinést svůj jedinečný pohled na legendární tým superhrdinů. Či lépe řečeno, v komiksu se i spolu s týmem Avengers přeneseme do zvláštní verze středověku, do níž jsou hrdinové proti své vůli uvrženi. Téhle zvláštní mise se účastní mimo jiné také populární hrdinové Captain America, Iron Man či Thor a spolu s nimi i pár tradičních nepřátel. Už za rok se s Avengers setkáme i na filmovém plátně, a proto je nejvyšší čas se s nimi seznámit v jejich původní komiksové podobě.

Původní X-Meni nám byli servírováni zhruba každé tři roky, načež jsme se ještě dočkali rozporuplného spin-offu X-Men Origins: Wolverine (2009). Všechny se však počítají do kategorie těch zdařilejších komiksových filmů a první dva díly jim pak jasně vévodí. Pomalejší tempo, hutnější atmosféra, přesně tím se honosí nad průměrnější trojkou a veskrze akčním Wolverinem. Prequel předcházející dosud natočeným X-Menům byl možná trochu překvapivě svěřen do rukou Matthewa Vaughna, který před pár lety pověsil na hřebík produkování a začal se věnovat režii. Na druhou stranu, jméno si udělal především adaptací Hvězdného prachu (2007) Neila Gaimana a návštěvníky kin naprosto odrovnal loňským megahitem Kick-Ass.

Román Levá ruka boží u nás vyšel dokonce v mezinárodní literární premiéře, tedy ve stejný den jako v ostatních zemích, což je jistě nebývalý počin. Doprovázela ho také poměrně masivní reklamní kampaň, která dávala tušit, že to Knižní klub myslí s fantastickým žánrem opravdu vážně. Jak už to u reklamních kampaní bývá, i tato vyvolala bouřlivé ohlasy mezi fanoušky, kteří zuřivě diskutovali o tom, zda román stojí či nestojí za to. Mnoho nenapověděly ani recenze, buď jak buď, román se dočkal poměrně slušného přijetí a o žádném větším zklamání rozhodně mluvit nelze, ovšem teď je tu druhý díl nazvaný Čtyři poslední věci a troufám si tvrdit, že právě ten napoví, zda se Paul Hoffman zařadí mezi (na českém trhu) oblíbené a žádané autory, nebo ne...

Novou sérii článků nazvanou „Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky“ bych ráda věnovala režisérům, výtvarníkům a tvůrcům vskutku přelomových žánrových snímků, kteří se nesmazatelně zapsali nejen do srdcí fanoušků, ale také do dějin kinematografie. Použitými postupy a tvůrčími rukopisy často ovlivnili řadu později následujících filmů a některé z jejich výrazných inovací zanechávají svou stopu dokonce i v současném filmu, a někdy nejen v tom žánrovém. Zastavíme-li se hned v počátcích filmu, ještě za němé éry, řadí se k těm nejvíce citovaným dílům hororový snímek Nosferatu (1922) talentovaného německého režiséra F(riedricha) W(ilhelma) Murnaua (1888-1931) v hlavní roli s Maxem Schreckem (1879-1936), jež vytvořili dodnes často vzpomínanou dvojici.

Filmová série Nezvratný osud odstartovala jako příjemně originální horor, v němž se parta teenagerů, která unikla havárii letadla díky varovné vizi jednoho z nich, musela poprat se samotnou smrtí, jež si nenechá něčím takovým pokazit své plány. Jak už to tak v případě úspěchu bývá, následovalo několik dalších pokračování s různými variacemi katastrof a následných smrtelných nehod, jež postihují neplánované přeživší... Zprvu tolik lákavý námět se tak časem odrolil do neustále se opakujícího a ničím zvláštním nepřekvapujícího koloběhu, který se nyní pokusí opět roztočit již pátý díl. Tentokrát unikne smrti parta lidí, jejichž osudem bylo zemřít při zřícení mostu, jenž se rozpadl vinou špatného materiálu. Otázkou je, jak dlouho si smrt nechá svou kořist unikat...

„Mrtví jsou po nějakou dobu hodně osamělí, zmatení, vyděšení. Propast, která je odděluje od živých, je stejně velká jako ta, která odděluje živé od sebe navzájem; nebo nejspíš ještě širší. Toulají se temným městem stejně bezmocně, jak se toulávali městem z kamene, a nakonec si najdou tichou postel a pokoušejí se usnout.“ Ukázka z chystaného románu Poklidné a tiché místo amerického spisovatele Petera S. Beaglea napovídá, že tentokrát bude téma příběhu poměrně ponuré, jak si ostatně prostředí hřbitova, v němž se odehrává, žádá. Přesto se však v tomto nestárnoucím románovém debutu skrývá rovněž naděje a milostný příběh. Výsledkem je vskutku nezapomenutelné dílo jednoho z nejvýraznějších spisovatelů fantastického žánru. Beagle dokazuje, že není jen autorem Posledního jednorožce.

Pokud by si měl člověk udělat názor o dění ve filmové sci-fi a fantasy a jejich historii na základě toho, co může vidět v českých kinech nebo v televizi, případně v distribuci na DVD, pak by došel k výsledku, který by se svou uceleností podobal ementálu. Hollywoodské trháky s milionovými rozpočty a hereckými hvězdami, které mají zajistit dostatečné tržby, jsou občas prostřídány autorskými díly režisérů, kteří mají nálepku "kultovní", a je téměř slušností jejich filmy vydat. Ale kde je zbytek? V následujícím cyklu článků se nebudeme pokoušet podchytit vše, co nám uniklo za posledních třicet let, ale alespoň vyzobat některé výjimečné filmy, které se s Českou republikou minuly a které dotváří skládanku toho nejlepšího, co se ve fantastickém žánru v současnosti natočilo.

Na druhý díl s Jenny Caseyovou si čtenáři počkali déle, než by jim jistě vyhovovalo, ale hlavní je nakonec fakt, že se vydání druhého románu konečně blíží a my se tak můžeme těšit na další pořádnou science fiction, tentokrát mísící prvky kyberpunku a space opery, v níž ani o akci nebude nouze. První díl byl přijat velmi dobře, zvláště když si uvědomíme, že se jednalo o pouhý rozjezd, přičemž díl prostřední slibuje svižnější děj ve stejně dobrodružném duchu. Přát si lze tedy jediné - aby se na ukončení série nečekalo tak dlouho a snad se to nakladatelství Laser-books podaří. Ostatně knižní řada Moderních děl science fiction by si dozajista zasloužila větší pozornost a doufejme, že se v ní objeví povícero zajímavých titulů (vedle Bearové se uvažuje také o Paulu Melkovi či dalších dílech Jona Courtenaye Grimwooda).

Ačkoliv jsou naše kinosály a prodejny DVD zásobovány žánrovými snímky z Hollywoodu i západní Evropy mimořádně vydatně, vlivem odlivu zájmu distributorů a také kulturních rozdílů uniká naší pozornosti podstatná část světové filmové produkce. A to i přesto, že nám pod pokličku asijské filmové kuchyně dává nahlédnout alespoň japonská produkce. Asie však jistě není pouze země vycházejícího slunce, zajímavé snímky vznikají i v dalších zemích. Alespoň letmo nahlédněme na některé filmy z Ruska, Indie, Tchaj-wanu, Jižní Koreje a Thajska. Možná vás zaujmou natolik, že vám bude nekonečný hollywoodský příval připadat jako nudně se valící se řeka, která mnohdy ztrácí v porovnání s divokými horskými bystřinami, kterých je na východ od nás víc než dost. I kdyby ne, pestrost ve výběru je vždy vítanou záležitostí...