Snažit se vám představit Asimovovu Nadaci dává asi tolik smyslu jako nosit sníh do Himalájí, alespoň doufám, protože znalost téhle klasiky jistě patří k základům každého fanouška science fiction. O to víc je překvapivé, že jsme na druhé vydání čtvrtého dílu cyklu čekali téměř dvacet let, ačkoli základní trilogie tu od počátku devadesátých let vyšla už třikrát. Dvojice nakladatelství Argo a Triton tak po dlouhé době splácí dluh mladé generaci čtenářů, navíc ve vázaném vydání s obálkami mistra Michaela Whelana, což je pro takovou klasiku jistě adekvátní podoba. V rámci edice Fantastika je navíc chystána nejen kompletní sedmidílná sága, ale i další knihy Isaaka Asimova včetně několika jím sestavených antologií.

Když v roce 1971 vyšel v americkém nakladatelství Harper & Row román Exorcista: Souboj s ďáblem (The Exorcist, r. 1992 a 2009) od Williama Petera Blattyho (nar. 1928), vzbudil nejen senzaci, ale také obrovskou vlnu negativních reakcí. Kniha se držela mezi bestsellery několik týdnů, byla přeložena do mnoha jazyků a do dnešního dne se dočkala několika revidovaných vydání. (Naposledy vyšel v nakladatelství Cemetery Dance v r. 2010 společně s pokračováním Legion.) Hned dva roky po prvním vydání se pod záštitou studia Warner Bros. začal natáčet stejnojmenný film. Scénář adaptoval sám autor knihy a režie se ujal William Friedkin (nar. 1935). Spojení takových tvůrců slibovalo už dopředu velice zajímavý zážitek, výsledek ale předčil všechna očekávání.

No dobře, obálka možná není tak lákavá a odpovídá spíše alternativnímu názvu románu Black Man, na druhou stranu jsme na novou knihu Richarda K. Morgana čekali čtyři roky a teď je čas pronést KONEČNĚ a nějaké podružnosti hodit za hlavu. Autor sám mezitím ze skvělých science fiction vypalovaček přešel k fantasy, my si však můžeme vychutnávat jeho starší kreace, z nichž ta aktuálně připravovaná nakladatelstvím Triton získala Cenu Arthura C. Clarka pro nejlepší science fiction roku, což už, věřte, něco znamená. Zápletka trochu připomíná Blade Runnera, ale nějakého bohapustého kopírování se bát jistě nemusíte, Morgan si rozhodně nevybudoval pověst jednoho z nejlepších britských autorů fantastiky náhodou. Triton nám přináší další špičkovou science fiction a to ještě není všem dnům konec!

Jak vlastně dojde k tomu, že se nějaká kniha stane pamětihodnou? Nejspíš buď díky excelentním postavám, nebo dech beroucímu příběhu, zajímavým nápadům či případně vynikajícímu slohu. Pokud kniha dosáhne vícero z těchto bodů, můžeme jí nazvat klasikou. Georgi R. R. Martinovi se to v oblasti epické fantasy povedlo s poeticky nazvanou ságou Píseň ledu a ohně, ovšem jinak toho na této objemné fantasy sérii poetického věru moc není. Krátce po televizním zpracování první knihy a šest let po vydání dílu čtvrtého tu máme pátou knihu, v níž mnoho postav vyzve draky k tanci. Lze předpokládat, že řady oddaných čtenářů ságy rozšíří rovněž diváci zvědaví na další osudy oblíbených i neoblíbených postav a otázka, kdy se autorovi podaří celou záležitost uzavřít, je tak palčivější než kdy dříve...

Nakladatelství Leonardo prásklo do koní a v letošním roce sází jednoho brožovaného Sapkáče za druhým. Pokud byl někdy problém sehnat komplet ságy o Zaklínačovi, zdá se, že do budoucna to bude docela snadné, alespoň v paperbacku už letos vyšlo pět ze sedmi svazků. Je pravděpodobné, že letos vyjde dokonce celá sága, což by byl vskutku husarský kousek. Nové vydání nám navíc nabízí skvělé obálky Michaela Ivana, jimž detailní zobrazení na našich stránkách vskutku sluší. Pracuje se i na vázaném vydání, sedmý díl už brzdí jen příprava ilustrací. Na Vánoce tak snad budou slavit i majitelé vázaného, bohatě ilustrovaného vydání - konečně budou mít úhledný komplet. Po letech marného shánění tak přichází nečekaný příliv, za který nezbývá než poděkovat.

Jen málokteré z témat je ve sci-fi zpracováno tolikrát jako setkání s mimozemským životem. Jeho formy jsou tak různorodé, jak si je jen lidská fantazie dovede představit a následně s odbornou erudicí nebo dětskou naivitou převést do výsledného tvaru – knihy, filmu, hry. Od milých a neškodných příšerek (E. T. mimozemšťan) až po zabijácké parchanty (Věc, Vetřelec), od trochu jiného člověka (Star Trek) až po objekty, které bychom podle našich standardů nepovažovali vůbec za živé (Solaris). Víra v to, že kolem nás existují ve vesmíru další obydlené planety, byla už součástí starobylých kosmologií. Vždyť, je opravdu možné, že tu jsme sami? Alespoň v naší fantazii jistě ne, pojďme si představit první střípky současných představ o mimozemských návštěvnících...

Pokud se snad někdo z věrných příznivců temného elfa Drizzta domníval, že se po dokončení mnohasvazkové Legendy o Drizztovi, do níž spadají série Temný elf, Planina ledového větru, Drowův odkaz a Temné stezky, tolik oblíbený hrdina už neobjeví, má pro něj nakladatelství Fantom Print dobrou zprávu. Co nevidět by měl vyjít úvodní svazek nové trilogie Lovcovy čepele s Drizztem v hlavní roli - Tisíc orků, v níž se Drizzt a jeho přátelé postaví proti mohutné invazi orků a jejich spojenců, ledových obrů. Pokud vám je snad pouhá trilogie málo, pak vězte, že americký spisovatel R. A. Salvatore se od dokončení legendy věnuje Drizztovi takřka bez ustání a i čeští čtenáři se jistě dočkají navazujících trilogií Transtitions a Neverwinter. S Drizztem tak prožijeme mnoho dalších dobrodružství...

„Jaká by byla přiměřená protihodnota za lidskou duši?“ tak se zeptá Lord Iron neobyčejně obyčejného směnárníka Olafa v povídce Daniela Abrahama a směnárník je postaven před úkol, na kterém si vylámali zuby leckteří teologové. Neodvážím se tvrdit, že bych se jen přiblížila správné odpovědi, ale ráda bych se zamyslela nad prameny, které Olaf v povídce použil, nad tím, jaké další by přicházely v úvahu, i nad konečným rozřešením, které zvolil autor. Avšak před tím, než se hlouběji zamyslím nad onou otázkou, dovolte mi připomenout charakteristiku obou hlavních postav. Předně tu máme svědomitého, puntičkářského, prostého, skromného, bez ambicí vystupujícího Olafa, a pak Lorda Irona, rozeného Edmunda Scarasso, hýřila, hříšníka, nejzkaženějšího muže města.

Nakladatelství Laser-books sází ve své oblíbené knižní řadě jedno mistrovské dílo science fiction za druhým. Musím přiznat, že mě až překvapilo, jak dobře si vede Cardův román Zrada u českých čtenářů. Alespoň v hodnocení čtenářského serveru Legie.cz si k dnešnímu dni udržuje úctyhodných 93 procent ve 29 hodnoceních. Lepší už jsou pouze legendární enderovské tituly Enderův stín a Enderova hra! Jsem také ale zvědav, jak si bude román stát u mnohem náročnějšího a přísnějšího dnešního publika. Přece jen od prvního vydání uplynulo již více než deset let a od té doby se i na našem trhu mnohé změnilo... Na druhou stranu, máte-li rádi O. S. Carda a vůbec science fiction obecně, tenhle román jistě stojí za pokus. Jen pozor na přehnaná očekávání, ty dokážou pohřbít i sebelepší dílo.

Vezměme to pěkně od začátku. Knihy krve jsou sbírky hororových povídek spisovatele Cliva Barkera, které ho doslova katapultovaly mezi žánrovou elitu. V letech 1984-1985 mu vyšlo hned šest těchto útlých sborníků a jejich okázalá syrovost a explicitnost v zobrazení násilí a zla udala směr nově vznikající odnoži hororu - splatterpunku. V následujících dvou letech Barker korunoval tento úspěch rovněž napsáním a zfilmováním novely Hellraiser, čímž se tlustým krvavým písmem zapsal i do dějin filmové hrůzny, ale to už předbíháme... Každý čtenář Knih krve si jistě pamatuje úvodní povídku první knihy „Mrtví mají své dálnice“ a zapomenout jistě nelze ani na závěrečnou práci celé série sborníků "Na Jerusalem Street". Obě se staly předlohou k filmu, jenž k nám nedávno doputoval na DVD.

Co znamená sousloví „mysti-mation“? Označuje kombinaci herců, uměleckých obrazů, loutek, animovaných prvků a triků. Je to technika unikátní a nadčasová. Poprvé se objevila v roce 1958 ve filmu Vynález zkázy a jejím tvůrcem není nikdo jiný než český režisér, výtvarník a animátor Karel Zeman (1910-1989). Tato kombinace triků pak ovlivnila takové tvůrce, jakým byl později například i Terry Gilliam. Výsledný dojem ale zůstal dodnes nepřekonán. Technika samotná je ale natolik náročná (film Vynález zkázy vznikal čtyři roky), že její plné využití ve filmu zaniklo s jejím tvůrcem. Faktem ale zůstává, že ani sebelepší počítačové triky nedokáží na filmovém plátně vykouzlit tu pravou atmosféru a té je ve filmech Karla Zemana nemalé množství.

Shoda okolností nebo vlna námořnické fantasy? Možná od každého něco, ovšem vlny a námořníci pasují k sobě jako plachty a stožár. A těch jsme si v poslední době pořádně užili v románech Spiknutí Ryšavého vlka od Roberta V. S. Redicka, Pomezí světa Kevina J. Andersona či Rudá moře pod rudými nebesy od Scotta Lynche. Nakladatelství Epocha se na téhle vlně hodlá svést ve velkém stylu a to hned celou trilogií Věk objevů, která by měla vyjít v minimálních rozestupech ještě letos! První díl nese název Tajný atlas a poprvé se v něm seznámíme se členy slovutné rodiny knížecích kartografů, která se vedle kreslení map věnuje i odvážným objevům nových území. Stackpole se u nás už blýskl sérií Dračí koruna, a tak není proč váhat, zvláště když si obálku vzal na starost skvělý Lubomír Kupčík.

Dnes se podíváme na dva filmy z doby docela nedávné, abychom se příště mohli ponořit zase o několik desetiletí nazpět v čase. Z určitého pohledu můžeme oba níže představené snímky považovat za vzájemné protiklady, které reprezentují dvě odlišné úrovně rozvinutosti současného filmového průmyslu. Na jedné straně bohatá a vyspělá asijská země, ve které lze sehnat finance i na produkci velmi specifického, a řekněme spíše menšinového žánru. A na straně druhé stát, v němž řada obyvatel řeší základní existenční problémy, kde sehnat peníze na jakýkoli film, a navíc ho dostat i do světa, je nadlidský výkon hodný obdivu, přičemž realizace závisí jednoznačně na zahraničních zdrojích. Jen si zkuste vybavit, kolik znáte afrických sci-fi snímků?

Obsah čísla 8/2011

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 5. 8. 2011

Vydavatel: Konektor XB1 s.r.o.

Původní Vřískot z roku 1996 platí dodnes za jeden z nejoriginálnějších hororových filmů vůbec. Mezi kvantem stereotypních vyvražďovaček vznikl zábavný snímek, utahující si z nepsaných pravidel žánru (vrah je vždycky za vámi, kdo řekne „Hned se vrátím“ zemře...) a zároveň odvíjející příběhovou linku o zabijákovi v halloweenském kostýmu, který, ještě než ji ubodá nožem, kontaktuje svou oběť mobilním telefonem, aby se jí mohl tajemným hlasem zeptat na její oblíbený strašidelný film. Po spíše rozporuplně přijaté dvojici pokračování si dal režisér Wes Craven s dalším dílem pěkně načas, ale čekání se nakonec vyplatilo. Vřískot 4 se neveze na vlně dnešních rádoby hororů a s přehledem je zadupává hluboko do země. Tahle série už má tak nějak ve zvyku před samotným úvodem do děje diváka navnadit vykucháním alespoň jedné vedlejší postavy...