Kdybyste nějakou důležitou událost vypálili z historie a ona by se v nové přítomnosti nikdy nestala, znamenalo by to restart lidstva od daného bodu. Nikdo by si nepamatoval, že se to stalo, tudíž by se to nikdy nestalo... Z Darwinova centra v londýnském Přírodovědném muzeu jednoho dne zmizí vzácný exemplář krakatice obrovské, Architeuthis dux. Je to absolutně nepravděpodobné a nemožné, a přesto se to stalo. Objevitelem skandální krádeže je jeden z muzejních konzervátorů, Billy Harrow. Od té chvíle se mu začnou dít velmi divné věci. V prázdných chodbách slyší cinkání skla, vyslýchají ho zvláštní policisté, dvojice brutálních zabijáků ho zavleče do doupěte bytosti, která není člověkem, nýbrž tetováním na cizích zádech, odtud ho zase unese bývalý člen muzejní ochranky...

Tradovalo se, že Bůh chtěl vyzkoušet lidstvo, jež se začalo dmout pýchou jako v časech Noemových, a tak poručil moudrým mužům té doby, mezi nimi i blahoslavenému Leibowitzovi, aby sestrojili obrovské válečné stroje, jaké země do té doby nepoznala, zbraně takové síly, že v nich byly ukryty samy ohně pekelné. A Bůh strpěl, aby tito mágové svěřili zbraně do rukou knížat a každému z nich řekli: "Jen proto, že takovou věc mají i nepřátelé, vynalezli jsme ji pro tebe, aby věděli, že ji také máš, a báli se udeřit. Ty sám pak, pane náš, boj se jich stejně jako oni tebe, tak aby zlo, které jsme stvořili, nemohl nikdo vypustit." Avšak knížata, která pramálo dala na slova moudrých rádců, si řekla: "Když pouze já udeřím rychle a potají, zničím ostatní ve spánku..."