Jedna skutečně výjimečná povídka, několik nadprůměrných prací a většina přinejmenším slušných povídek – takové je složení zatím posledního sborníku soutěžních prací Ceny Karla Čapka - Mloka 2013. Zkušení i začínající autoři se tentokrát věnovali humoristické science fiction, steampunku, kyberpunku, noiru, historické fantasy, science fiction ze současnosti i blízké budoucnosti, postapokalyptickým příběhům i městské fantasy. Jednoduše pro každého čtenáře se tu něco najde. Zjevných chyb se v uplynulém ročníku našlo minimum – a pokud už se tak stalo, spočívaly spíše v nedostatku originality a zapamatovatelnosti. Některé kousky to ovšem bohatě vynahrazovaly…

Cesty na samou hranici sluneční soustavy, lidské fantazie i vzpomínek na starší ročníky conu a jejich pořadatele, z nichž nás ten nejznámější letos bohužel náhle opustil. Inspirativní rozhovory, zážitky a fotografie ze zahraničních conů, křty mnoha nových knih, vyhlašování vítězů řady literárních soutěží. A jako vždy především skvělá společnost a možnost dozvědět se spoustu informací přímo od pramene! První prosincový víkend se v Brně tradičně konal Fénixcon, pro letošní ročník spojený s putovním Parconem. Pro čtenáře XB-1 byl con obzvlášť zajímavý – Vlado Ríša a Martin Šust nastínili chystané novinky, jichž bychom se měli dočkat příští rok. Rozhodně je na co se těšit!

Napjatě očekávaná retrofuturistická antologie editora Martina Šusta se právě plnou parou přiřítila na pulty a webové stránky knihkupectví. Steampunk u nás získává čím dál větší popularitu a vychází zde stále více zahraničních i domácích prací tohoto subžánru. Jak se od nich Plnou parou liší, co nabízí navíc a jak zapadá do klasického pojetí steampunku? Zastoupen je jak typický steampunk, tak i díla, pro která se hodí daleko lépe editorem preferovaný pojem retrofuturismus. Vyskytují se v ní viktoriánská Anglie, Amerika, smyšlené světy i cizí planety a především celá plejáda zajímavých postav. Snad se tedy brzy dočkáme dalších takových antologií – dobře vybraných zajímavých povídek není nikdy dost!

Martina Šusta netřeba dlouze představovat – všichni ho dobře známe jako šéfredaktora webových stránek magazínu XB-1, vedoucího zahraniční sekce časopisu, publicistu, editora a redaktora nakladatelství Laser-books. Sestavil antologie Trochu divné kusy 1 až 3 a Plameny hvězd, je také autorem Slovníku autorů anglo-americké fantastiky. Za svou dlouholetou činnost získal v různých kategoriích množství cen Akademie science fiction, fantasy a hororu. Na konec letošního roku si pro nás připravil novou retrofuturistickou antologii nazvanou Plnou parou. Co nám nejen o ní může prozradit a jaké další projekty momentálně chystá?

Kladli jste si někdy otázku, zda i v době, kdy budou lidé cestovat mezi hvězdami a mít možnosti, o jakých by se nám ani nesnilo, budou existovat novodobé mýty – nebo zůstane jen suchý sled jedniček a nul? Mike Resnick to udělal a jeho odpovědí je román Santiago. Říká se, že jeho otcem byla kometa a matkou kosmický vítr, že žongluje planetami, jako by to byla pouhá peříčka, a zápasí s černými dírami jen z hravosti, aby dostal lepší chuť k jídlu. Říká se, že nikdy nespí, že jeho oči planou zářivěji než nova a že pouhým výkřikem dokáže srovnat se zemí horský masiv. Říkají mu Santiago. Fanouškům seriálů by kniha mohla vzdáleně připomenout Firefly...

V nové čistě elektronicky vydané novele Haniny Veselé z herního světa Asterionu, Studené krvi, se na scénu vrací psionička a nekromantka známá především z románu Magnólie a démon (2012). Tentokrát ji nová zakázka zavádí do sídla nebezpečného dračího čaroděje uprostřed dost možná ještě nebezpečnějšího lesa – a to je jen začátek všech potíží. Unést odtamtud někoho rozhodně není jednoduché, obzvlášť když jde o kohosi ještě mocnějšího než vy a drženého v područí mága, na kterého nestačíte už vůbec… Studená krev je navíc k dispozici na Palmknihách ke stažení zdarma – tak neváhejte, pořiďte si ji, seznamte se s tvorbou Haniny Veselé, světem Asterionu i Magnólií a příjemně se bavte.

Seznamte se s Neilem Clarkem, zakladatelem a editorem časopisu Clarkesworld, známého online science fiction magazínu zveřejňujícího povídky, výtvarná díla, publicistiku i audioverze povídek doslova z celého světa. Clarke byl nominován na cenu Hugo v kategorii editor kratších prací a je prvním, kdo byl na tuto prestižní cenu nominován čistě za práci na digitálním médiu. Kromě časopisu Clarkesworld řídí také nakladatelství Wyrm Publishing zaměřené na science fiction a fantasy, v němž vydal knihy nám dobře známých autorů Tobiase S. Buckella, Catherynne M. Valenteové, Charlese Strosse a dalších uznávaných žánrových spisovatelů.

Novela „Enderova hra“ dnes nám dobře známého amerického spisovatele Orsona Scotta Carad vyvolala svého času zájem. Stejnojmenný román, do nějž byla o několik let později rozšířena, už nejen to – stal se jedním z nejznámějších vědeckofantastických románů vůbec a rozbouřil vášnivé diskuse nejen v rámci žánru, ale i v oblastech vojenství a etiky zejména díky svému využití dětí ve vesmírné válce. Někteří knihu ostře strhali, jiní nad hodnocením váhali, mnozí si ji zamilovali. Nyní přichází do kin filmová adaptace slavného románu. Můžeme se těšit na to, že podobně jako předloha vyvolá nové zajímavé diskuse, odnese si spoustu cen a zanechá v mnoha divácích dlouhodobý dojem?

Po vydání mé povídky The Symphony of Ice and Dust v online magazínu Clarkesworld (česky vyjde jako Symfonie prachu a ledu v časopise XB-1) se množily otázky, jakou cestou může český autor vydat povídku anglicky a co pro to musí udělat. Nic jako spolehlivý návod samozřejmě neexistuje, ale mohu se alespoň podělit o subjektivní zkušenosti a pár objektivních informací. Publikovat v angličtině se od vydávání povídek v českém jazyce až tak výrazně neliší. S trochou nadsázky: Dvě věci jsou těžší – napsat příběh dobře i v cizím jazyce a obstát v mnohem větší konkurenci. Všechno ostatní je jednodušší. Stačí mít jen zdravý rozum a sebevědomí. A nebát se to zkusit...

Spával v rakvi? Byl vážně tak morbidní jako mnohé jeho postavy? Spolupracoval s StB? Jaký skandál doprovázel jeho svatbu? Stal se za normalizace tendenčním autorem, nebo dokázal v nitru odolat a vložit i do tehdejších děl něco navíc? Opravdu ho tak fascinovala zrcadla – a proč? Život i dílo Ladislava Fukse, autora slavného Spalovače mrtvol, Pana Theodora Mundstocka a dalších známých próz, jsou obestřeny menšími i většími, bulvárními i seriózními záhadami. Příběh spalovače mrtvol nám dobře známého Jana Poláčka nyní mnohé z nich odkrývá. Jde o portrét člověka, který vás možná až uhrane, lehkou hru se čtenářem, postupně gradující detektivní pátrání, krásný pečlivý jazyk…

Space opera je mrtvá; ať žije space opera! Subžánr plný vesmírných lodí, kosmických bitev a mocenských střetů prodělal už bezpočet období slávy, úpadku a dalšího rozkvětu. Zformování hnutí new space opery ho opět oživilo – ale zároveň nevyhnutelně změnilo. Do této doby přichází román Leviatan se probouzí, první část volného cyklu Expanze autorské dvojice Daniela Abrahama a Ty Francka. Abrahama u nás dobře známe jak ze stránek časopisu XB-1, tak díky jeho fantasy tetralogii Kvartet vysoké ceny, která vychází u Laser-books. Až na jednu povídku se mi zatím vše, co jsem od něj četla, líbilo. O to víc jsem byla zvědavá na jeho space operu, napsanou navíc ve spolupráci...

Přežít do dalšího dne. Držet se party a splnit kvótu. Nemít hlad. Vyhnout se výprasku od zfetovaného táty. Mít rozum a taky kliku, dají-li Sudičky. Tak vypadá život dospívajícího Nailera Lopeze, rozbírače lodí ze slumu na pláži ozdobené rezavějícími vraky dávno mrtvých tankerů. Jejich vyhřezlé útroby jsou rájem pro lidi kuchající všechno, co se dá prodat do sběru. V dálce na mořském obzoru se prohánějí bělostné klipry uhánějící nad hladinou s větrem o závod. Ale snít je nebezpečné. Tomu, kdo se zasní, se může i chvilka nepozornosti ošklivě vymstít. A spoléhat se na záchranu někým jiným se nevyplácí. Každý koneckonců chce být Klikař – a je ochoten tomu obětovat všechno.

Také jste si občas říkali, jaké by to bylo vzít celou hrst klišé zabydlujících literaturu časovek a trochu je zamíchat? Byl by výsledkem pouhý fantastický galimatyáš, nebo by z toho receptu mohla vzejít i nápaditá, hodnotná a nezapomenutelná kniha? A možná by podobný experiment i od jednoho a téhož autora dopadl v každém z mnoha paralelních vesmírů trochu jinak… ale kdyby tomu tak náhodou opravdu bylo, máme zřejmě štěstí, že žijeme v tom, kde celosvětově úspěšný španělský spisovatel fantastiky Félix J. Palma napsal svou Mapu času právě tak, jak jí můžeme v tom našem světě listovat. V jeho podání se tato notoricky známá klišé totiž stávají svébytnými originálními zápletkami...

Uznávaný americký spisovatel science fiction Kim Stanley Robinson, u nás známý především obsáhlými romány Rudý Mars a Zelený Mars (poslední díl trilogie, Modrý Mars, už u nás bohužel nevyšel) a několika povídkami, získal za svůj loňský román 2312 prestižní cenu Nebula a nominace na množství důležitých žánrových ocenění. V podobných případech se samozřejmě nabízí otázka, zda se tak stalo po zásluze? Zde se však zahraniční recenzenti často rozcházeli – což už samo o sobě nasvědčovalo tomu, že román bude přinejmenším zajímavý. A byl? A co je důležitější, byl i vážně tak skvělý? Čtěte dál, snad nečekáte, že vám odpovím už v perexu…

Země, habitat N-n-York, 27. století. Lidstvo osídlilo většinu sluneční soustavy i několik kolonií u jiných hvězd a navázalo styky s několika mimozemskými civilizacemi – včetně Össe, domova lukrativních technologií, jediného zdroje rychlého mimoprostorového cestování a přísné teokracie vyžadující oběti na životě, proti které byla dávná moc veškerých pozemských církví k smíchu. Poslední bod nemusí většinu pozemšťanů vůbec trápit. Össeany jen zřídka potkají na ulici, nikdy s nimi nemusí jednat a přesto mohou využívat veškeré výhody importovaných technologií. To se ovšem netýká Lucase Hildebrandta, ten Össe zná až příliš dobře. Poznal je na vlastní kůži...