Příběh moderní zombie, která se na nás cení z pláten kin, je poměrně přímočarý a známý. Podle původní víry, rozšířené v západní Africe a přenesené na Haiti (zde anglicky označované jako voodoo), může zombii stvořit bokor – kouzelník či kněz, který praktikuje černou magii. Jde o znovuoživenou mrtvolu, která postrádá vlastní vůli a je tedy zcela podřízena tomu, kdo ji vyvolal. Studie o případech zombií se koncentrují hlavně na Haiti a odborníci se snaží tuto folklórní pověru vysvětlit racionálně – jako výsledek podání drog či toxických látek připravených z těl jedovatých živočichů (což se pokoušel v 80. letech 20. století prokázat botanik a antropolog Wade Davis), případně jako projev schizofrenie nebo dalších psychických nemocí.

Pokud zúžíme náš přehled tak, aby zachytil jen ty typy nemrtvých, kteří odpovídají zombii vycházející z haitských tradic, pak skočíme rovnýma nohama do nepřeberné pokladnice mistra hororu, H. P. Lovecrafta, který téma zpracoval hned v několika povídkách. Například v novele Herbert West–Reanimator otištěné v roce 1922, která sice nepatří mezi autorovy nejznámější, ale objevují se v ní zombie oživené v rámci vědeckých experimentů (povídka byla údajně parodií na Frankensteina Mary Shelleyové). Roku 1929 vyšla kniha The Magic Island (Kouzelný ostrov) od Williama B. Seabrooka, nadšeného cestovatele, který byl fascinován kultem voodoo a satanismem a kterého k sepsání inspiroval pobyt na Haiti. Tato kniha uvedla v USA do povědomí slovo „zombie“. (Seabrook byl vůbec nekonvenční člověk – na svých cestách Afrikou jedl lidské maso a v jeho společnosti strávil nějaký čas například Aleister Crowley.)

I když někteří tvrdí, že prvním filmem, v němž vystupovala zombie, je Kabinet doktora Caligariho (Das Kabinett des Doktor Caligari, 1920), věc je příliš sporná a je lepší podržet se něčeho jednoznačnějšího. Tím je White Zombie, nezávislý snímek bratrů Halperinových z roku 1932 s Belou Lugosim v hlavní roli. I když mu jsou často vyčítány amatérské herecké výkony a jistá naivita, představuje první plnohodnotný zombie film. Až v roce 1968 přinesl George A. Romero v průkopnickém díle Noc oživlých mrtvol (Night of the Living Dead) koncept, který známe dodnes – mrtvoly v mírném stádiu rozkladu, které se pohybují pomalu a mechanicky, bez náznaku inteligence, a které zastaví až dobře mířená rána na hlavu do míst, kde kdysi býval funkční mozek. Hordy hladových monster, které baží po lidském mase, a pokud se opravdu poštěstí, pak po lahůdce nejvyšší, čerstvém mozku, od té doby pravidelně navštěvují plátna kin a obrazovky televizí, kde se z nich dokonce příležitostně staly taneční hvězdy jako ve slavném Thrilleru Michaela Jacksona, natočeném Johnem Landisem v roce 1983.

Kromě beletristických příběhů zasáhla obliba zombií i jiný typ literatury – jde o příručky přežití, ve kterých jsou shromážděny poznatky o tom, jak zůstat naživu v případě, že vypukne zombie apokalypsa. Tahle nemrtvá stvoření si prorazila cestu i do bezpočtu PC her a dokonce překročila hranice fikce a vydala se na tzv. Zombie Walks, happeningy, při kterých se zombií může (alespoň dočasně) stát každý. Přes občasné úlety je zombie stále primitivní masožravá potvora, od které víme, co čekat. Doufejme, že si tuto tvář ještě nějaký čas uchová, než ji přežvýká a vyplivne některý z „progresivně“ smýšlejících filmových producentů.