V cyklu Zápisků se věnujeme nejen knihám a audiovizuálním počinům, ale i stolním hrám, které často víc než vše zmiňované zprostředkovávají neocenitelný zážitek fanouškům všech věkových kategorií. Nad stolní hrou se opravdu může skvěle pobavit nejen rodič a dítě, ale často i prarodič. Tento týden jsme pro vás vyzkoušeli hru vymykající se obvyklým zvyklostem. Takovou, ve které bude jeden z hráčů spát a snít. Pokud vás napadlo, že se bude jednat o obdobu všeobecně uznávané a nebezpečné hry Kdo vzbudí medvěda, kde hlavního hráče hraje chrápající a poctivě odpočívající dospělý a zbytek neposedná šeptající drobotina, vyvedeme vás z omylu. Stolní hra Když sním opravdu nemusí končit řevem, bručením ani divokou honičkou v domácnosti. Je naopak kultivovanou obdobou, při které si užijete stejně legrace, ne-li víc. A žádného dospělého nerozzuříte.

Když sním je komunikační společenská stolní hra pro 4 až 10 hráčů vskutku všech věkových kategorií. Vydavatel sice uvádí, že je jeho počin určen pro hráče od osmi let, my se odvažujeme tvrdit, že se i šikovné šestileté děti neztratí. A pokud umí číst váš předškolák už v pěti, pozvěte ho k partii směle také. Vzpomenete si na populární a krásný Dixit, jehož karty jsou skvosty samy o sobě? Jestliže ano, dokážete si přibližně představit, jaký druh zábavy vás čeká. Vzhledem k tomu, že k pochopení pravidel není potřeba žádných prazvláštních znalostí žánrových děl ani příliš mnoho taktizování, věkem je Když sním hra skutečně neomezená. Hrát můžou všichni, kdo mají chuť a zvládnou přečíst nápis na kartě. Rodiče se nemusí bát, že by příliš malé děti něco vyděsilo, prarodiče zase, že by neporozuměli pravidlům. Už podle prvních okamžiků totiž všichni poznají, že králi této hry jsou ve skutečnosti ti nejmladší.

Co tedy najdete uvnitř Když sním? Krabice rozhodně není malá a zpočátku vás může překvapit. Najdete tu nejen masku na oči pro Snílka, ale i malou postel a samostatně i její čelo, herní plán, přesýpací hodiny, které měří čas kol, pravidla, sto čtyři žetonů bodů, jedenáct karet Snových duchů a rovných sto deset karet snových. Snovými duchy se rozumí tajná role ve hře, kterou si rozdáváte před každým započatým kolem. Kromě spícího Snílka totiž nad malou postelí poletují Víly, Bubáci a Raraši. A půvabné vyobrazení tomu i odpovídá. Oproti tomu hrací karty snové vám připomenou výše zmiňovaný Dixit a roztočí fantazii na plné obrátky. Jsou oboustranné a na každé jsou vyobrazeny čtyři elementy snu. Dohromady tedy můžete hrát s více než čtyřmi stovkami motivů, a to už na nějakou chvíli vydrží. Pravidla jsou psána velmi srozumitelně, v bodech a zabírají pouze tři strany. Neexistují tu žádné herní fáze či kroky hráče, buď se spí a sní, nebo je den a počítají se body.

Nespornou výhodou stolní hry Když sním je i to, že k perfektnímu zážitku není potřeba moc velký prostor. Stačí stolek menšího rozměru. Dá se hrát všude, kde vás nebude nic rušit, díky odnímatelnému čelu malé postele lze zvolit i prostor pod širým nebem, neboť při šikovném využití nehrozí, že by vám karty či žetony odnesl vítr. Připravíte tedy herní plán, postel s kartami i čelem a podle návodu rozdáte hráčům karty Snových duchů. Jediný, kdo roli nedostane, je Snílek. Na toho čeká maska na oči. Hráči roli pochopitelně před ostatními tají, ale snaží se nenápadně ovlivnit Sen tak, aby byly body rozdány v jejich prospěch. Pokud jste z úvodu získali dojem, že Když sním je hra poklidně a pomalu plynoucí, musíme vás právě teď vyvést z omylu. Malé přesýpací hodiny, které odměřují čas noci, se sypou dvě minuty, a tak se hráči skutečně musí proměnit v celkem hbité a rychle myslící pohádkové bytosti. Nepropadejte ovšem dojmu, že by kvůli tomu byli znevýhodněni mladší a nejmladší z nás. Právě naopak.

Hra začíná ve chvíli, kdy rozdáte karty rolí, Snílek si vezme masku na oči, sejmete první kartu na posteli, vložíte ji dospod balíčku a otočíte přesýpací hodiny. Počínaje hráčem po levici Snílka, začnou pohádkové bytosti podle aktuální karty na posteli našeptávat jednoslovnou nápovědu tak, aby Snílek uhádl, o čem se mu zdá. Pokud si hráč nemůže na žádnou nápovědu vzpomenout pět vteřin, je automaticky přeskočen nebo může vynechat. Aby to neměli Rarášci a Bubáci jednoduché, nemohou podávat nesprávnou nebo matoucí nápovědu. Snová karta je pak ihned položena před dotyčného jako pokuta a při závěrečném sčítání je mu odečten jeden bod. Jakmile se Snílek pokusí uhodnout element zobrazený na kartě, je ta odložena na příslušnou část hracího pole. Pokud uhodne, položí se na žlutou část, která patří Vílám, pokud ne, na modrou k Bubákům. Snílek ovšem neví, zda odpověděl správně, je jen upozorněn na další kartu ve hře. Jak jsme zmínili výše, nepropadejte dojmu, že budou nejmladší hráči znevýhodněni. Děti si celkem rychle osvojí intuitivní reakce a díky tomu, že nad hrou příliš nepřemýšlejí, se promění ve velice úspěšné snové duchy.

V okamžiku, kdy se přesypou hodiny, a čas noci uplyne, nastává den a je čas na rekapitulaci a součet bodů. Ještě před tím, než sejme masku z očí, se ovšem Snílek pokusí noc shrnout do jednoho snu, ve kterém se pokusí převyprávět celý sen a nezapomenout ani na jeden hádaný element. Pokud se mu to povede, získává body navíc. Za dne tedy padá maska z jeho očí, odhalují se i charaktery, ze které hráli ostatní a podle odložených karet se sečtou body. Masky Snílka se chopí další hráč, role se znovu rozdají a nastává další noc. Podle pravidel by měla hra končit v okamžiku, kdy se v roli Snílka vystřídají všichni hráči, ale z vlastní zkušenosti vím, že snové karty vás zaujmou natolik, že budete konec oddalovat. Vítězem se tedy stává pochopitelně ten, kdo má nejvíc bodů.

Jedinec A – prvorozená z dvojčat, 13 let, je spíše skeptického charakteru, tíhnoucí ke komiksům (a to zejména stripům Peanuts), v oblibě má klasické pohádky, tvorbu Tima Burtona, ale i klasické sci-fi.

Hodně zábavná hra, při které si člověk užije spoustu legrace. Rozhodně nejlepší je ta část kola, kdy má Snílek zopakovat vše, co se mu zdálo. Nemyslete si, není to vůbec snadné. Zvlášť když se vám toho zdálo hodně a bylo to opravdu bláznivé. Podařilo se mi sice mít jednou devět správně uhádnutých karet, ale sen se mi zopakovat nepovedlo. Devět elementů už bylo opravdu moc.

Jedinec B – druhorozená z dívek dvojčat zcela propadla žánru epické fantasy, který doplňuje četbou Terryho Pratchetta, ovšem nepohrdne ani dobrou hard sci-fi.

Asi nejvíc jsme se nasmáli, když Snílek opakoval sen. Zdánlivě nesmyslné příběhy mají vtip. Naopak role rozdávané před každou nocí sice mají svůj účel a smysl, ale třeba Rarach se mi vyloženě nelíbil. Být Rarach prostě není taková zábava. Myslím ale, že pokud si hru zažijete a budete role umět používat, legrace bude ještě větší. Snové karty jsou krásně provedené a nápadité. Rozhodně bych také doporučila co největší počet hráčů.

Jak jsme už zmínili, komunikační společenská hra Když sním není vůbec omezená věkem, ale schopností přečíst si nápis na snové kartě. Vzhledem k tomu, že je motivů přes čtyři sta, čekají vás opravdu bláznivé příběhy. Karty samy o sobě zaujmou, a tak se nedivte, že prvních pár partií se vám nebude chtít používat přesýpací hodiny. Může se vám stát, že se prostě zaseknete v družné debatě nad nějakým obrázkem, který vám připomene vlastní skutečný sen nebo něco jiného. A zatímco vás Snílek bude upomínat, abyste pokračovali, protože mít masku na očích ho nebaví, ostatní budou jen stěží opouštět započaté téma hovoru. Když sním má zkrátka kouzlo otevřít a rozvinout komunikaci napříč generacemi. Pokud se ovšem budete držet pravidel a ponoříte se do jednoslovného našeptávání, také nic neztratíte. Hra se díky jednoduchým pravidlům intuitivně rozběhne a během několika kol najdete i způsob, jak chytře využívat například zmiňované karty rolí.

Když sním

design hry: Chris Darsaklis

výtvarníci: Asterman Studio, Jonathan Aucomte, Éric Azagury, Cyrille Bertin aj.

pro 4 až 10 hráčů od 8 let s dobou hraní kolem 30 minut