Fantasy novinku Kelly Barnhillové Dívka, která upíjela měsíc vydanou u nás nakladatelstvím Argo vyhlížela naše trojice věnující se Zápiskům se smíšenými pocity. Knihu samotnou předchází nejen vysoká reputace, ale i výčet ocenění, který jí byl udělen, nebo až neuvěřitelný počet jazyků, do nichž byla během jediného roku přeložena. Každý takový příběh ve vás může vyvolat nejen značná očekávání, ale zároveň zasít i nedůvěru, ba dokonce nechuť číst. Ale i když se najdou zvláštní knihy, které jsou tvořeny spíše seznamem cen než obsahem, naštěstí jsou i takové, jejichž příběhy vás vtáhnou od první stránky. Dívku, která upíjela měsíc předchází nejen silná pověst, ale i sympatická anotace, vlastně by se dalo napsat, že v knize, kde jde o kouzla, jako by díky kratičkému odstavci sama magie prosvítala ven. A tak jsme ji otevřely se zvědavostí…

Lidé z Protektorátu každoročně obětují nejmladší dítě čarodějnici, která žije v hlubokých lesích. Jenže ta není vůbec zlá, ba dokonce děti odnáší z nebezpečného místa do Svobodných měst, kde je adoptuje milující rodina. Je pět set let stará, jmenuje se Xan a ve skutečnosti vůbec nechápe, proč to ti lidé dělají. Pokaždé, když ani ne roční dítě nese, krmí je cestou výživným hvězdným svitem. Ovšem jednoho dne dá omylem napít holčičce svit měsíce a té začnou v krvi kolovat kouzla. Xan ví, že ji už nemůže adoptovat rodina za lesem, a tak ji pojmenuje Luna a rozhodne se ji vychovat sama. Aby nebyla nebezpečná sama sobě i okolí, uzamkne její kouzla, dokud dívka nedosáhne třinácti let. Čím víc se ale narozeniny blíží, tím víc se začíná její moc projevovat. A nejen v lese, ale i v samotném Protektorátu se blíží čas změn, který vlastně začal už v okamžiku, kdy Lunu brali matce z náruče.

V neutěšeném, nesvobodném a smutném Protektorátu potkáte nejen odevzdané obyvatele, kteří nekladou odpor a křiví se pod tíhou strachu, seschlé a staré nositele moci žijící na jejich úkor, ale i zvláštní a hraniční charaktery, skrze které může přijít změna. Sotva Xan adoptuje malou Lunu, můžete se seznámit i se zvláštním světem okolo, bažinou, sopkou i tvory, jakými jsou prastarý bažinný netvor Glerk či drak Fyrian. Samotný svět je sice nesmírně originální a jeho historie zvláštní a složitá, ovšem není to jenom to, co vás přinutí otočit na další stránku. Kelly Barnhillová není ve světě fantasy literatury pro děti žádným nováčkem a Dívka, která upíjela měsíc je už její pátou knihou. Obrovský úspěch si pro tentokrát vysloužila právem. Srozumitelnou cestou přibližuje dětem a mladým čtenářům obraz společnosti žijící ve strachu a smutku v kontrastu s těmi, kteří žijí ve svobodě a naději, naznačuje, jak z neutěšené situace uniknout, a oslavuje ty, kteří jsou zdánlivě nejslabší, ale skrývají v sobě největší moc.

♦ ♦ ♦

Jedinec A – prvorozená z dvojčat, 14 let, je spíše skeptického charakteru, tíhnoucí ke komiksům (a to zejména stripům Peanuts), v oblibě má tradiční pohádky, tvorbu Tima Burtona, ale i klasické sci-fi.

Co asi musím napsat nejdřív, tak – tenhle příběh by se rozhodně měl zfilmovat. Už ze začátku mě překvapilo, jakou má sílu. Je plný zajímavých charakterů, nad kterými se musíte zastavit. A i když se možná rozejdu s většinou, mojí nejoblíbenější postavou je Bláznivá žena, která není zas až tak bláznivá, jak se zdá. Vlastně si myslím, že patří opravdu mezi nejsilnější. Co se týče Pojídačky smutku, byla tak úlisná a medová, až se mi z toho skutečně zvedl žaludek. Chvíli mi trvalo, než jsem celý ten složitý příběh vstřebala a než jsem se vyznala v jednotlivých průpovídkách a Glerkových básních, ale kniha mě nadchla. Najdete v ní lásku, smutek, strach, život, básně, faleš i dobře známou „neslušnost“ pokládání otázek. Přečtu si ji znovu.

Jedinec B – druhorozená z dívek dvojčat zcela propadla žánru epické fantasy, který doplňuje četbou Terryho Pratchetta, ovšem nepohrdne ani dobrou hard sci-fi.

Ta knížka mě chytila tolik, jako žádná za několik let. Zůstala jsem u ní hodiny a nedokázala ji odložit. Líbila se mi hloubka osobností postav, dobrých i špatných. Bylo tam tolik myšlenek a věcí, které se mě dotkly, že si ji budu muset přečíst víckrát. Mezi hrdiny jsem si oblíbila nejen Lunu, ale především Glerka. To je nesmrtelný bažinný netvor, nejstarší ze všech, který miluje celý svět a rád píše básně. Líbilo se mi, jaké má citlivé srdce i jak má rád Xan, lesní čarodějnici. Také mě víc zajímá příběh Bláznivé ženy. Je v něm nejen hodně síly, ale i opravdu dost nezodpovězených otázek.

♦ ♦ ♦

Pokud si vybavíte příběh Harry Potter a Fénixův řád, určitě si vzpomenete i na proměnu Bradavic, kterou zapříčiní jedna z hlavních postav, profesorka Dolores Umbridgová. Podobným způsobem by se dal popsat i pocit, jaký čiší z knihy ve chvíli, kdy se poprvé ocitnete v Protektorátu. Falešná laskavost, utěšování a úsměvy, s jakými je křiveno, mučeno a ničeno to nejvzácnější před očima mlčící většiny žijící ve strachu a lži, rezonuje v srdci dětí opravdu silně už na začátku příběhu. Atmosféra otupělosti a lhostejnosti vůči bezbranným je popsána tak dobře, až mrazí. Kniha popisuje cestu, která vede ke změně, a motiv nejslabších, opuštěných i zdánlivě ztracených postav se jí vine jako červená nit. A jsou to právě takové věci, které mladá srdce chytí a jejichž paralely často vidí i ve skutečném životě. Dívka, která upíjela měsíc není zkrátka knihou, která by nezanechala stopu. Provokuje myšlenkami, motivuje, otevírá oči, nutí vracet se zpět a také znovu prožívat Lunin příběh. Děti takovému příběhu velmi dobře rozumí. Vnímavým dospělým ale kniha nezřídka přichystá perné chvíle.

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

vázaná, překlad Barbora Punge Puchalská, obálka Yuta Onoda, 336 stran, 298 Kč

Související články:

Dívka, které v krvi koluje magie (ukázka)