V minulém měsíci k nám z nakladatelství Paseka přišel další grafický román určený pro mladší čtenáře a Zápisky si tuto příležitost rozhodně nechtěly nechat ujít. S určitou svěžestí se totiž představuje první z příběhů Joa Todd-Stantona o rodině Brownstonů, jejichž pokladnice je plná opravdu zajímavých artefaktů. Není snadné uspět byť jen v konkurenci nakladatelem dříve vydaných knih. Vzpomeneme-li totiž známé hrdinky Rainy Telgemeierové, Záleskautky nebo sympatického Warrena XIII., který má křivé zuby, ropuší obličej, popelavou pleť a zdědí opravdu podivuhodný hotel, hrdinu Artura z knihy Artur a zlaté lano nečeká nic snadného. Ovšem to, co malého chlapce opravdu vystihuje nejvíce, je právě jeho neohroženost. A tak si tedy představme příběh z nakladatelství, které nám dalo slavnou Hildu, a nechme se okouzlit světem severských bájí, jemuž malý Artur čelí.

Kdybychom se měli zamyslet nad tím, co je těžší, asi bychom mezi „čelit bájným tvorům a bohům“ a „čelit shazování a ponižování nejbližších“ vybrali druhou možnost. Není to ovšem pouze tato volba, kterou autor předkládá svému malému hrdinovi. Artur, první dobrodruh z rodu Brownstonů, se narodil v malém islandském městečku a už od útlého dětství bylo jasné, že se bude od ostatních lišit. Přátelí se se stařenkou Atrix, poslouchá její vyprávění a sotva to jde, vydává se na dobrodružné výpravy po okolí, kde se seznamuje s bytostmi i podivnostmi. A není jich málo. Svět je na ně bohatý. Některé si dokonce vodí do městečka s sebou. Na jedné z výprav uvidí i velkého a lstivého Fenrira, který vzápětí na městečko zaútočí. Jak už to bývá, většina nemá moc v lásce ty, kteří se odlišují, a tak musí Artur po návratu čelit nejen následkům Fenrirova řádění, ale i samotným obyvatelům, kteří mu vše kladou za vinu. Je možné vysvětlit lidem, kteří popírají věci zjevné, a hledají viníka v malém chlapci, že tomu tak není? Dospělí často pravdu prostě vidět nechtějí. Artur je ale chlapec, který má nejen velké brýle, ale i čisté a statečné srdce, a tak se rozhodne jako skutečný a nefalšovaný hrdina. Vydává se za dalším dobrodružstvím, aby našel pomoc.

Jedinec A – prvorozená z dvojčat, 14 let, je spíše skeptického charakteru, tíhnoucí ke komiksům (a to zejména stripům Peanuts), v oblibě má klasické pohádky, tvorbu Tima Burtona, ale i klasické sci-fi.

Artur je malý, zvídavý a velmi statečný kluk. „Statečný“ ne ve smyslu, že by se lehkovážně vrhal do nebezpečí, jako by to byla brnkačka, ale statečný, protože se umí postavit svému strachu. Žije v malém islandském městečku a přátelí se se stařenkou Atrix, která je nejen moudrá, ale má i mnoho vědomostí a zná spoustu příběhů a mýtů, které ráda vypráví. Tihle dva se mi líbili nejvíc. Nevím, čím to je, ale něco mě na tom příběhu strašně přitahovalo. Vlastně jsem ho četla několikrát a nemám chuť s tím přestat. Je inspirativní.

Jedinec B – druhorozená z dívek dvojčat zcela propadla žánru high fantasy, který doplňuje četbou Terryho Pratchetta, ovšem nepohrdne ani dobrou hard sci-fi.

Artur a zlaté lano je skvělá knížka pro menší děti. Hlavní hrdina je velmi bystrý chlapec plný odvahy a odhodlání a příběhem nás uvádí do světa Brownstonů. A musím napsat, že se docela na další dobrodružství těším. V této knize se mi asi nejvíc líbila vychytralost velkého Fenrira a způsob, jakým Artur Fenrira přelstil. Jo – a taky bych potřebovala stejnou knihovnu, jaká je v božském paláci.

♦ ♦ ♦

Knížka Artur a zlaté lano je skutečně útlá. Patří ovšem mezi takové, kterými se dá listovat dlouho, pomalu a dokola. Je potěšení ji otevřít nejen proto, jak precizní je její grafické zpracování a jak kouzelné jsou samotné obrázky. Než se svou ratolestí prožijete celé Arturovo dobrodružství, můžete se zastavit na kterékoli stránce a zamyslet se nad otázkami, které pokládá. Není to jen víra v podivné a nadpřirozené, je to i zmíněné postavení se většinovému odsuzování a obviňování, síla následovat srdce přes všechen strach. Zdánlivě prostý a jednoduchý příběh v sobě tak vlastně skrývá víc, než je na první pohled patrné. A zvídavý dětský čtenář často na stránkách objeví víc, než jsou dospělí ochotni – a vlastně i schopni – vidět.