Psycholog a xenolog Victor Frenchstone přijíždí na okrajovou vesmírnou stanici potvrdit, zda byla sebevražda mimozemšťana skutečnou sebevraždou – a zaplétá se do celé sítě nešťastných událostí. Science fiction detektivka Lucie Lukačovičové, Stanice Armida, je po delší době prvním zástupcem tohoto žánru od českého autora; o to větší byla má zvědavost, jak se román povedl. Rozjezd byl trochu pozvolnější a tím, že čtenář mnoho informací zjišťoval čistě z vnitřních monologů postav a méně z jejich dialogů či činů, poněkud porušoval známé pravidlo show, don’t tell. Ovšem ve chvíli, kdy se děj přesunul do sekce M6 přezdívané Malá Indie, se tento menší nedostatek vytratil a poznávání postav i prostředí pomocí onoho show bylo rozhodně více než dost.

Trochu více mohla být ukázána i motivace Victora Frenchstona pouze jednoduše nepodepsat předložené formuláře o sebevraždě po přečtení policejních zpráv a namísto toho začít vyšetřovat; u jeho pomocnice, policistky Alison Syntinen, byla však motivace jasná – touha konečně dostat a dotáhnout do konce vlastní případ bez věčné ochranitelské snahy Nowaka, vedoucího bezpečnostních složek na Armidě. A v Malé Indii se Alison podaří i další věc, po níž toužila – zapojení se do náročnější policejní akce. Ale jak už to u přání bývá, nebylo jeho splnění úplně nejšťastnější, obzvlášť jeho následky… Právě scény z Malé Indie mě přiměly se do knihy začíst hlouběji a hodně jsem si je užívala. Je na nich velice dobře znát, že autorka strávila v Indii mnoho měsíců a v tamní kultuře se vyzná. Poutavé bylo i vylíčení kultury čtyř mimozemských ras přítomných na stanici – hmyzích empatů Opálů, fyzicky zdatných plazů Smaragdů, válečnictvím hnaných Jantarů i telepatů s především křemíkovým metabolismem obdařených Stříbrných.

O Opálech jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí, jelikož i sebevrah (nebo oběť vraždy?) patřil mezi Opály, ostatní rasy jsou spíše naťuknuty a probouzejí značnou zvědavost zjistit více. V menšině případů je to i mírně na škodu – například jistá znalost Smaragdů nevyhnutelně probouzí otázky, jak vůbec mohli něco takového zjistit (z informací dostupných čtenáři by danou věc neměli vědět). Doufejme, že se odpovědí dočkáme v případném dalším románu ze stejného univerza; autorka totiž chystá volné pokračování, kde by na otázky ponechané nezodpovězené ve Stanici Armida měla být nalezena odpověď. Podobný případ nastal i u velice zajímavě nastíněného problému týkajícího se lodních navigátorů; snad se tedy dočkáme! Je škoda, když se z více pušek pověšených na stěně vůbec nevystřelí, i když výstřel ze všech by na druhou stranu mohl zavánět klišé a předvídatelností, což se tu nestalo.

Postavy Armidy se docela povedly, obzvlášť xenolog Frenchstone a jeho protivník a dočasný pomocník Arkadij Aisenjev. Trochu méně životně zpočátku působila Alison, nicméně v průběhu děje se čtenář blíže sžil i s ní. Musím ale přiznat, že mou nejoblíbenější postavou se stal mimozemšťan, Stříbrný přezdívaný po lidsku Shane Green. Čtenář se zkrátka nejsnáze ztotožní s postavou, která je mu nejpodobnější, a v mém případě to byl křemíkový ksicht, jak jsou Stříbrní politicky nekorektně přezdíváni… Doufám, že v případném pokračování se setkáme se Stříbrnými (a ostatně i s dalšími představenými mimozemšťany) ještě blíže. Rozvinutí by ostatně slušelo Armidě jako celku. Samotná zápletka byla i v rámci srovnání se zahraničními science fiction detektivkami originální a zajímavá. Pěkné je, že science fiction tu netvořila pouhou kulisu pro vyšetřování zločinu, který by se v trochu jiné podobě mohl stát i dnes; vesmírné stanice, mezihvězdné cestování i mimozemské rasy jsou nutnou podmínkou pro uskutečnění činů, jež Frenchstone s Aisenjevem a Alison postupně odhalují. Zároveň si autorka vytvořila poměrně překvapivým závěrem i půdu pro další knihy ze stejného světa.

Stanice Armida se mi i navzdory výhradám – věcem ponechaným bez vysvětlení a působícím tedy dočasně trochu nelogicky, četnosti vnitřních monologů a také dosud nezmíněného méně přesvědčivého chování Alison Syntinen v závěru – celkově líbila a díky originální zápletce ji lze považovat za nadprůměr v rámci žánru i obecně ve fantastice u nás.

Lucie Lukačovičová: Stanice Armida

brožovaná, obálka Jana Šouflová, 232 stran, 290 Kč, vydalo nakladatelství Klub Julese Vernea