Vycpávač zvířat je sbírka povídek polského autora fantastiky Jarosława Grzędowicze, tvůrce románové řady Pán ledové zahrady a zároveň držitele nejvyššího polského literárního ocenění žánru science fiction, Ceny Janusze Zajdela. Titul zaujme už obálkou, z níž na potencionálního čtenáře kouká roztomilé (ale zároveň podivně úchylné) stvoření zpoza okna, po němž stéká déšť. Navnadí tak na obsah, kterému ve třinácti povídkách nechybí tíživá atmosféra, melancholie, podivnost, ale i poetika a tajemno inklinující k hororu. Povídky lze rozdělit na krátké jednohubky s údernými pointami a delší práce, jež čtenáře zavedou do možných alternativ časů minulých i budoucích.

Krátké povídky spojují především dobré nápady a výrazné pointy. Koníček tety Konstancie je tajemně laděný příběh s dobře vykreslenou atmosférou o zesnulé příbuzné, která se zaživa zabývala okultismem. Kratičká Odměna funguje jako mrazivá metafora, stavící se kriticky ke kariérizmu. Nutná sebeobrana se odehrává během setkání několika starých přátel a jejich opileckého hovoru o problémech s lupiči. Mezi povídky s nápaditým závěrem patří i Speciality východní kuchyně a titulní Vycpávač zvířat. Třetí Mikuláš je vánočně laděným příběhem malého chlapce, který touží po tom, aby se problémy v sociálně slabé rodině srovnaly a snad i našel něco pěkného pod stromečkem. Z kratších povídek mě nejvíce zaujal mysteriózně laděný Benátský masopust, oplývající nespoutanou atmosférou veselí i bezcharakterností ústředního hrdiny. Překvapivé rozuzlení pak funguje jako výborná tečka.

Ačkoli se mezi krátkými pracemi objevují opravdu povedené příběhy a dokáží pobavit i překvapit, svůj tvůrčí potenciál představuje autor hlavně v delší tvorbě. Zde nechybí textům promyšlenost fiktivních světů a také tíživá atmosféra, kterou je kniha protkána od začátku až do konce. Hodinář a lovec motýlů, první z delších povídek, si hraje s tématem cestování v čase (což mně osobně imponuje). Jde o příběh s motivem tzv. efektu motýlích křídel, kdy drobnost v minulosti zákonitě mění budoucnost, a ačkoli se v takovém případě nelze zcela vyhnout drobným zádrhelům, jde o povedený text, u kterého si nejeden čtenář trochu popřemýšlí. Buran vane z druhé strany je příběhem dvou mužů, kteří se setkají v mrazivém prostředí sibiřské chaty. Zdá se, že jeden z nich musí být blázen, protože jejich zkušenosti se společenským uspořádáním současného Ruska se ostře odlišují. Zatímco jeden mluví o demokracii a o svobodě, ten druhý o totalitní společnosti. Povídce dominuje silná atmosféra, k čemuž napomáhá i uzavřené prostředí, paranoidní stavy postav a celková nejistota.

Mistr Dourville odkrývá v povídce Loissetin polibek s pomocí něžně pojmenované gilotiny nitro lidských srdcí. Dokáže však čelit i duši morbidního vraha, přezdívaného Bestie z Chaverone? Výsledkem je poeticky laděná povídka s hororovým nádechem a výraznou pointou, z níž vás bude mrazit v zádech. V povídce Farewell Blues už nejsou lidé ve vesmíru sami. Mimozemská civilizace přichází na Zemi, aby nás varovala před brzkým koncem světa a zároveň nabídla evakuaci těm, kteří o to stojí. Příběh kriticky hodnotí lidskou společnost, která v rámci domnělé bezpečnosti kráčí vstříc orwellovskému uspořádání. Není divu, že hlavní hrdina Piotr chce na vše zapomenout a odletět pryč. Pokud však hrdina nevěří vlastní rase, může věřit vesmírným cizincům?

Hlavní hrdina Norman jede v povídce Víkend ve Spezeku navštívit svou rodinu žijící v diametrálně odlišném světě, než je ten jeho. Každý má přece právo žít tak, jak chce, a proto se Evropa rozdělila na dvě odlišné kultury. Za hranicemi Normanova světa jsou zákony a sociální hodnoty dovršeny do naprosté a hrůzné absurdnosti. Když řeknu, že ve světě, kam Norman přicestuje, jsou jen dvě pohlaví (žena a samec) nebo, že si zde někteří muži dobrovolně odstraňují varlata, aby se nestali otrokem testosteronu a byli tzv. citlivými muži nové éry, asi získáte představu, kam autor touto povídkou míří. V časopise Ikarie vydaná Vlčí vánice seznámí čtenáře s posádkou německé ponorky U-Boot v čase, kdy spojenci měli k dosažení vítězství nad Hitlerem už jen pár krůčků. Autor se v textu ujímá tématu okultních praktik v beznaději se topících nacistických vůdců. Spolek Thule, severské mýty o Valhale, to vše se zde mísí do poutavě napsaného vyprávění. Závěrečná novela možná nepotěší ty, které odrazuje přemíra technických popisů, ale čtenáři severských bájí zde budou doslova slintat blahem. Jednoznačně nejlepší text z celé sbírky.

V delších textech si autor pohrává především se sociálními tématy, v nichž je patrná kritika totalitních systémů. Nejednou ve své tvorbě využívá fikci úzce spojenou se skutečnými reáliemi, ať už historickými či filozofickými. Musím rovněž pochválit redakční práci a autorský doslov, v němž se Grzędowicz vyjadřuje k okolnostem vzniku svých povídek. Využívaná témata jsou rozmanitá a to je rozhodně jednoznačné plus, dokáže tak zaujmout širší publikum, přičemž většina povídek se kvalitativně pohybuje mezi průměrem a nadprůměrem. Melancholická atmosféra, syrovost, mystérium a překvapivé pointy, to vše tu najdete v uspokojivé míře. Pokud tedy patříte k těm, kdo dokáže ocenit fantazii v její přirozené podivnosti a rádi se necháváte okouzlit tvůrčí magií dobrých nápadů, určitě po Vycpávači zvířat sáhněte.

Jarosław Grzędowicz: Vycpávač zvířat

vázaná, překlad Robert Pilch, obálka Elena Moiseeva, 352 stran, 299 Kč

Hodnocení: 70%