První Úžasňákovi přišli do kin v době, kdy kolem studia Pixar zářila aura nezpochybnitelné jedničky na poli animovaných filmů a unikátní snímek o superhrdinech se svou stylovou retro atmosférou dávných bondovek odvahu a tvůrčí kvality studia jen stvrzoval. Film dokázal pobavit i tu nejmenší ratolest, přestože jej nedokázala ani zdaleka ocenit v plném rozsahu vzhledem k tomu, že očekávaný věk diváka byl ve skutečnosti minimálně dvouciferný. Pokračování přišlo po dlouhých čtrnácti letech a kromě toho, že Pixaru za tu dobu vyrostli a dospěli zdatní soupeři, se toho zase tolik nezměnilo. Druzí Úžasňákovi si zachovali vše, co po sobě zanechal jejich předchůdce, a příběhem dokonce navazují přesně v místech, kde jsme je kdysi opustili…

Mnoha mladším divákům a všem těm, kteří vnímají filmovou tvorbu z předmarvelovské éry jako opovrženíhodné filmy pro pamětníky, poskytují Úžasňákovi 2 soběstačný a ucelený obrázek unikátního fikčního světa. Pro seznámení s důležitými postavami a prostředím nepotřebují víc než úvodní akční scénu, v níž se ukáže, jací jsou členové suprácké rodiny, jak se věci mají a o čem to všechno bude. Znalost prvního dílu je však i přesto nespornou výhodou, protože díky ní lze sledovat vývoj některých motivů a rolí. Ani přes úderné retro už nejsou hnací silou nostalgické návraty ke starým pořádkům, tentokrát si musí superhrdinové znovu vydobýt svou pozici na světě. A pokud minule do akce skočil jako první pan Úžasňák, dnes se pod tíhou zodpovědnosti musí rozhodovat Elastička. Namísto osvaleného hrudníku se tedy můžeme v klidu soustředit na houpavý pohyb širokých boků a na útlé končetiny natažené až za roh. Díky bezešvému navázání na první díl a radikální výměně úloh ústřední dvojice tak výsledek působí jako ucelený dvojfilm, jenž by se už neměl oddělovat.

Úžasňákovi 2 rozhodně nejsou generickým a nezvládnutým pokračováním typu Auta 2. Pocit úžasu mezitím samozřejmě vyvanul, jinak ale stojí příběh o boji proti zákazu superhrdinů pevně na svých nohách, což je příhodné pro dobu, kdy pozice áčkových titulů vyklidila čím dál vyprázdněnější série X-Men. Drsného Wolverina vystřídal pokaděný Jack-Jack, myšlenka ovšem zůstala stejná. Navíc se k ní připojilo několik rodinných trampot a akcentovaného hrdinství rodičů v domácnosti. Oproti komiksovým adaptacím jsou však oba Úžasňákovi daleko hravější a uvolněnější. Svůj předobraz nacházejí ve zlaté éře komiksu a starých špiónských filmech a ve vší své naivitě nemají potřebu se obracet k realismu a civilní formě, což je u skutečných komiksových adaptací k vidění v posledních letech jen výjimečně.

Vzájemné srovnání obou Úžasňákových nedává valný smysl. Vtipné scénky jsou opět skvěle načasované, akčním scénám nechybí švih a zápletka je přes všechnu zapeklitost v duchu šestákových detektivek vcelku předvídatelná. Po technické stránce ke změnám zajisté došlo, nejedná se ale o nic tak přelomového jako v případě chobotnice v Hledá se Dory. Shrnuto a podtrženo, oba filmy vypadají, jako by byly natočené najednou či jen s minimálním odstupem a producenti se s premiérou druhého dílu rozhodli počkat do doby, kdy v nabídce kin nebude kvůli komiksovým adaptacím k hnutí. A vyšlo to. Dosud nekončící dolarové záplavy k nám připlaví trojku možná dřív, než bychom podle historických zkušeností mohli očekávat.

Úžasňákovi 2

USA, 2018, 118 min

režie a scénář Brad Bird

hrají Craig T. Nelson, Holly Hunterová, Sarah Vowellová, Huck Milner, Samuel L. Jackson aj.