Tváře překladu aneb Rozhovory překladatele Romana Tilcera s jeho kolegy je zajímavý cyklus článků, jenž se pravidelně objevuje na webu XB-1 každých čtrnáct dnů. Jako desátá nám rozhovor poskytla Veronika Volhejnová (*1962), která v roce 1984 úspěšně dokončila studia na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. Jako novinářka začínala v Lidové demokracii, dále působila v Občanském (později Českém) deníku, Telegrafu a žurnalistickou dráhu zakončila v Dobrém večerníku. Překladu se věnuje od roku 1992 a žánroví čtenáři ji budou znát především díky překladu několika svazků z původní série Duna od Franka Herberta či z fantastiky pro mladší čtenáře, z níž jmenujme Letopisy Narnie od C. S. Lewise a Artemise Fowla od Eoina Colfera. Vedle toho přeložila nespočet povídek od klasiků, jako byli Isaac Asimov, A. C. Clarke, Henry Kuttner a mnozí další. Sama napsala publikaci Čeští spisovatelé a podílela se na vzniku knih 234 českých osobností a Osobnosti českých dějin. Má jednoho manžela, tři děti a dva kocoury. Ve vzácných chvilkách volna si ráda zajde do divadla nebo na koncert, pěstuje květiny, háčkuje a tvoří bižuterii…

Veronika má zjevnou slabost pro kočky, zde je obdivuje na obrazu Lukáše Kándla…

Co bylo tím podnětem, který vás vedl k tomu převádět literaturu do češtiny?

Já jsem původní profesí novinářka, kdysi v dřevních dobách jsem pracovala v zahraničním oddělení několika deníků. K tomu patřily i nedělní přílohy, které se musely něčím zajímavým naplnit, a to něco byly často překladové povídky. A potom můj spolužák z vysoké Richard Podaný nastoupil do nakladatelství Svoboda-Libertas a nahodil udičku, jestli bych si nechtěla zkusit přeložit i knížku. Byl to Děs od L. Rona Hubbarda a tím to všechno začalo. Schválně jsem si to dohledala, psal se rok 1993. Když si to tak přepočítám, tak to je letos čtvrt století… Děs!

Prozradíte nám, na čem právě pracujete?

V poslední době se mi naskládalo několik knížek pro děti, ale teď mám před sebou dvě fantasy: jedna je o světě, kde umění číst je tajné a vyhrazené vyvoleným, a druhá vychází z tradic a mýtů Afriky – to je něco, s čím jsem se ještě nepotkala, a tak je to pro mě hodně zajímavá zkušenost.

Často se mluví o tom, že překládání literatury je v mnoha ohledech náročné, a honoráře přitom nebývají vysoké. Dokážete se překládáním uživit?

Já jsem workoholik, takže v podstatě ano. Je ale pravda, že kdybych neměla „v zádech“ manžela, který rodinné finance podrží v sušších obdobích, byl by to výrazně větší nervák.

Pokud byste dostala možnost přeložit si jakoukoli knihu, která by to byla?

Když tak o tom přemýšlím, žádný překladatelský sen vlastně nemám. Měla jsem v životě štěstí na pár moc zajímavých autorů, někdy až legend, o které bych si snad ani netroufla říct, a oni mě nějak potkali sami – ze sci-fi třeba Asimov, Clarke, Anderson, Crichton, Herbert, z jiných luhů a hájů Agatha Christie, Le Carré, Doctorow, C. S. Lewis, Cunningham a další. Tak jen doufám, že mě tahle klika neopustí.

Knihovna od stropu až dolů, toho času navštívena kocourem na průzkumu…

Překladatelé při práci řeší nejrozmanitější problémy, obzvlášť při překládání fantastiky. V čem spočíval poslední zajímavý oříšek, se kterým jste se potýkala?

V tomhle ohledu já jsem moc špatný vypravěč – překladatelské oříšky obvykle rychle zapomenu, občas se mi dokonce stává, že listuju ve svých starých překladech (obvykle proto, že něco hledám, ne že bych byla tak samožerná) a nestačím se divit, co jsem to tenkrát vymyslela. Je ale pravda, že na některé věci se zapomíná hůř. Dobré chytáky straží například Jeff Kinney ve zdánlivě oddechových příbězích Malého poseroutky – mimochodem, když tady před Vánoci byl, tak mě z některých „zkoušel“… Další specialista je na tohle John Green, třeba v knize Příliš mnoho Kateřin se hlavní postava s oblibou vyjadřuje v přesmyčkách. A na vrcholku pyramidy stojí Neměnnost leopardích skvrn od Christophera Jansmy, kterou jsem překládala pro Paseku. Nejen že bylo dost náročné kočírovat všechny ty zdánlivě moc nesouvisející a do značné míry stylově odlišné kousky, které do sebe zapadly až na samém konci, ale navíc v jedné části figuroval exotický typ psacího stroje, jemuž chybí dvě relativně běžná písmena. Literární postava spisovatele na něm v záchvatu opilosti a šílenství vystřihne takový trošku joyceovský a přitom dost podstatný text, který ta písmena neobsahuje. A teď to překládejte! Vyvztekali jsme se na tom tenkrát oba, já i Jakub Sedláček, který to redigoval.

V úvodu jste o sobě prohlásila, že jste workoholik. Byla jste jím odjakživa, nebo to přišlo až s překládáním?

V podstatě odjakživa. Já musím pořád něco dělat, jinak jsem nesvá. Dosahuje to už tak patologické úrovně, že když potřebuju o něčem soustavněji přemýšlet, musím se sebrat a jít se projít! Je ale pravda, že se to stupňuje. Vybudovala jsem si v překládání už určitou pověst, s tím přicházejí zajímavé nabídky, a ty pravidelně zaplní každou mezeru, kterou jsem si v programu chtěla nechat na oddech.

Odvedla jste kus práce na sérii Duna amerického spisovatele Franka Herberta. Jak jste se k ní vlastně dostala? Pod překladem prvního dílu jsou podepsaní Jindřich Smékal a Karel Blažek, dokonce i druhý díl, který znám z vašeho překladu, původně převedli do češtiny Pavel Bojar a Marie Jakubcová.

První díl vyšel ještě „za socíku“, tuším v roce 1988. Později, už po revoluci, se nakladatelství Svoboda rozhodlo vydat i další díly. Sama nevím, proč překladatelé toho druhého nepokračovali dál, nicméně stalo se, že nakladatelství třetí díl nabídlo mně. A pak už mi ta Duna nějak zůstala, nakonec včetně druhého dílu, který mi, pokud si dobře vzpomínám, kvůli jednotě stylu dali k novému překladu v Baronetu, když sérii převzali. Mimochodem, jak jsme tak mluvili o těch oříškách – Duna jich byla plná. Občas se totiž ukázalo, že překlad nějakého výrazu v minulých dílech je sice logický, ale nesprávný, takže jsem se díky Duně stala mistryní oslích můstků. Typický příklad je celý ten slavný Služebnický džihád – Butlerian Jihad. Ono se totiž v jednom z pozdějších dílů ukázalo, že Butler je jméno šlechtického rodu! A taky jsem se pocvičila ve vymýšlení definic: ty slovníčky pojmů, které v českých překladech vycházely, totiž v originále (krom první Duny) nejsou. Čtenáři se jich ale dožadovali, a tak jsem je v těch dalších dělala já.

Přeložila jste také několik knih Briana Herberta a Kevina J. Andersona, které svět Duny dále rozvíjejí – mám na mysli romány ze sérií Předehra k Duně či Historie Duny. Jak se vám na nich pracovalo? Ptám se proto, že Duna je zkrátka fenomenální a některým čtenářům se do těchto „předkračování“ moc nechce, protože se bojí, aby si vynikající zážitek z původní série nějak nezkazili.

Mě to docela bavilo. Je fakt, že nejsem skalní fanda Duny, a tak jsem k těm knížkám přistupovala bez předsudků. A bez mučení přiznávám, že mnohem úmornější bylo přeložit Božského imperátora Duny se všemi těmi filozoficko-náboženskými rozklady než všechny tři díly Předehry dohromady. Ale přece jenom, čeho je moc, toho je příliš, takže jsem nakonec sérii předala dál i se všemi za ta léta nashromážděnými slovníčky. Už se mi o písečných červech i zdálo.

Kocour jako dozor, zda práce probíhá v domluvených termínech…

Mohla byste čtenářům, prosím, přiblížit, jak to bylo s Letopisy Narnie? Ty původně vycházely v překladu Renaty Ferstové. Potřeba nového překladu vznikla v souvislosti s filmovým zpracováním?

Letopisy Narnie, to je kapitola sama pro sebe. Vydání samozřejmě s filmovým zpracováním souviselo, nevím ale přesně, proč se tehdy Fragment rozhodl pro nový překlad. Mně se do něj ani moc nechtělo (a později se ukázalo, že jsem měla dát na svůj instinkt). Jenže já jsem tak trošku byla u zrodu Fragmentu, a tak jsem k tomu nakladatelství měla sentimentální vztah. Nakonec jsem se tedy do nového překladu pustila. Text mě bavil, o to nic, ale kdybych byla tušila, jak to celé bude probíhat, nikdy bych do toho nešla. Film totiž vycházel z původní verze, a tak přes můj nesouhlas nakladatelství opravovalo moje řešení v souladu s ním, zvlášť pokud jde o jména. Chápu logiku věci, jenže to už mohli vydat původní překlad! Takhle si o mně určitě pár lidí pomyslelo, jaký jsem plagiátor, a přitom jsem v tom byla nevinně. Snad deset let jsem pak pro Fragment nedělala, tak moc mi to vadilo.

Během své překladatelské kariéry jste si zkusila knihy pro děti (ať už malé, či větší), fantasy i sci-fi, zdá se, že chybí už jen čistokrevný horor. Ten vás neláká?

On i nějaký ten horor by se našel, třeba Falešná vzpomínka od Deana R. Koontze nebo Zápisky z bunkru od Kevina Brookse by se tak patrně nazvat daly. Ale je pravda, že já se hororům spíše vyhýbám. Nečtu je, nechodím na ně do kina, a když musím něco takového překládat, špatně spím. Já se bojím nerada. Asi mám moc živou fantazii.

Máte značné zkušenosti a patříte mezi uznávané překladatele. Je to znát i na honorářích? Často zaznívá, že nelze mluvit o významnějším kariérním růstu a překládá se za stejné peníze jako před lety.

Nevím, jestli se v souvislosti s překládáním dá pojem kariérní růst vůbec použít – jakou kariéru by člověk mohl v tomhle oboru dělat? Leda snad, že s většími zkušenostmi přicházejí zajímavější tituly. Pokud jde o honoráře, ty pochopitelně v českých krajích jsou, jaké jsou, ale asi už dnes mívám sazby spíš na horní hranici spektra. A největší plus zřejmě je, že nakladatelství mizerně platící nebo taková, z kterých je problém honorář vůbec vyrazit, jsem za ta léta setřásla, a další podobná už mě ani nezkoušejí oslovit, protože správně tuší, že takový starý pes jako já by se jim vysmál.

Dokázala byste shrnout, co vám léta praxe přinesla, když ne karierní růst? Překládáte rychleji, lépe nebo obojí?

Rychleji překládám určitě, to ale souvisí spíš s psaním na počítači a s internetem, na kterém je hodně snadné dohledat si především slang a reálie. Já jsem totiž z těch, co začínali překládat ještě na stroji! A lépe… asi taky, ale to je tak v každém oboru. Když něco děláte dostatečně dlouho, v podstatě se nemůžete nezlepšit. V překladu třeba už jen proto, že se postupně potkáte s různými těžko přeložitelnými výrazy, které si musíte rozmyslet, přežvýkat a najít řešení. Jenže když se s nimi potkáte příště, máte už to řešení uložené v databázi, tedy v palici, takže vám zabere méně mozkové kapacity. Ta se vám pak uvolní třeba na některé nuance, co by vám před patnácti lety ani nedošly. A kromě toho máte často „svoje“ autory, které se naučíte znát, zvyknete si na ně, vstřebáte jejich styl, jejich zvláštnosti… to taky hodně pomáhá.

Kocour číslo dvě má za úkol dohlížet, aby se nezapomínalo na odpočinek…

Co byste doporučila překladatelům, kteří na kontě ještě nemají tolik titulů jako vy? Měla byste pro ně nějakou radu, na co si dát pozor, čeho se vyvarovat, na co se zaměřit…?

Vzhledem k tomu, že jsem vlastně překladatel-amatér (nemám vystudovanou translatologii, jak jsem se už zmínila, vzděláním jsem novinář), poradila bych asi nejspíš tohle: Nebojte se! Nejlíp se učí za pochodu, to jest „děláním“. A přidám ještě jednu radu, kterou mně jako elévovi v redakci dal jeden starý mazák: když si něčím nejsi jistá, přečti si to nahlas. Nesmysly se dají přehlédnout, ale přeslechnout ne.

Převáděla jste do češtiny velikány žánru jako Arthura C. Clarka či Isaaca Asimova. Kdybyste se mohla s některým z mrtvých autorů setkat, kdo by to byl?

Poul Anderson. Jeho Stráž času je neuvěřitelná fontána nápadů a strašně ráda bych si s ním popovídala o tom, jak na některé z nich vůbec přišel. Je to jeden z mála mých překladů, ke kterým se dodnes občas ráda vracím a čtu si je jen tak pro radost.

Patříte k těm, kteří po práci na překladech tráví volný čas s knihou v ruce?

Přiznávám, že za to čtvrtstoletí, co mě knížky živí, čtení jako způsob trávení volného času značně ztratilo na přitažlivosti. Když si vezmu knížku třeba ke kafi, připadám si trochu jako účetní, co se ve volném čase baví auditem. Vynahrazuju si to tím, že chodím do divadla (i na operu), na koncerty a na výstavy, věnuju se nejrůznějším ručním pracím a pokouším se změnit byt v džungli (včetně dvou kočkovitých šelem).

Související články:

Tváře překladu 01: JAKUB NĚMEČEK

Tváře překladu 02: PETR KOTRLE

Tváře překladu 03: DANA KREJČOVÁ

Tváře překladu 04: LUCIE BREGANTOVÁ

Tváře překladu 05: ANNA KŘIVÁNKOVÁ

Tváře překladu 06: MILAN ŽÁČEK

Tváře překladu 07: KONSTANTIN ŠINDELÁŘ

Tváře překladu 08: JITKA JINDŘIŠKOVÁ

Tváře překladu 09: PAVEL BAKIČ