Tváře překladu aneb Rozhovory překladatele Romana Tilcera s jeho kolegy je zajímavý cyklus článků, jenž by se měl pravidelně objevovat na webu XB-1 každých čtrnáct dnů. Jako čtvrtá nám rozhovor poskytla Lucie Bregantová (*1990), což je jméno pro mnoho příznivců fantastiky dosud neznámé, ovšem to se dozajista brzy změní. Vystudovala anglistiku na Masarykově univerzitě, živí se jako redaktorka a překladatelka. Nejraději překládá různé žánry fantastiky a knihy pro děti. Přeložila mimo jiné knihy Všemi dary obdarovaná (2016, Host), Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu (2017, Host) nebo Moje sestra žije na krbové římse (2017, Slovart). Když zrovna nemá nos zabořený v knize, ráda hraje na ukulele, toulá se po lesích a krotí svou kočičí smečku. Je vdaná a žije v Brně.

Lucie Bregantová v útulném prostředí svého domovského nakladatelství Host…

Co bylo tím podnětem, který vás vedl k tomu převádět literaturu do češtiny?

Knížky a literaturu jsem milovala odmalička a zároveň jsem poměrně bezbolestně zvládala angličtinu. To mě dovedlo ke studiu anglistiky, ale překlad jako takový mě tehdy ještě nijak zvlášť nelákal. Naopak, po absolvování povinného bakalářského kurzu „Úvod do překladu“ jsem nabyla dojmu, že překlad pro mě rozhodně není. Jenže tu a tam se objevil nějaký anglický článek, který jsem chtěla zpřístupnit svým neanglicky hovořícím kamarádům, případně film nebo minisérie, které nešly do české distribuce, a já měla pocit, že si zaslouží české titulky… a najednou jsem zjistila, že takové překládání mě baví a naplňuje. Překlad si mě vlastně našel sám.

Prozradíte nám, na čem právě pracujete?

Momentálně překládám druhý díl lehce netradiční sci-fi série Poutníci od Becky Chambersové – Dvě místa na slunci. V prvním díle Becky představila celou plejádu pestrých postav z různých koutů vesmíru a vyslala je na Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu. Pro Dvě místa na slunci si vybrala pouhé dvě postavy a ukazuje na nich, že i v tak pokrokovém a sympatickém světě, jako je vesmír Poutníků, to mají někteří sakra těžké.

Často se mluví o tom, že překládání literatury je v mnoha ohledech náročné, a honoráře přitom nebývají vysoké. Dokážete se překládáním uživit?

Ne. Se zatnutými zuby, sebekázní, pílí a dobrým plánováním se překladem beletrie uživit dá, ale já jsem velmi rychle zjistila, že na to prostě nemám. Problémem nejsou jen nízké honoráře, ale leckdy také tristní platební morálka nakladatelů. Překladatel často netuší, kdy se mu vlastně peníze objeví na účtu, a někdy se jich musí hlasitě dovolávat. Já jsem poněkud úzkostný člověk, takže mi podobné handrkování a nejistoty nedělaly dobře. Potkalo mě ale obrovské štěstí a v současné době pracuji na plný úvazek jako žánrová redaktorka pro překladovou literaturu a krimi v nakladatelství Host. Nejenom, že mi tahle práce poskytuje klasické jistoty zaměstnanecké smlouvy a pravidelného příjmu, ale především dělám něco, co mě baví a naplňuje stejně jako překlad. Tím pádem překládám pouze ve volném čase a můžu si vybírat, do čeho a za jakých podmínek se pustím.

Pokud byste dostala možnost přeložit si jakoukoli knihu, která by to byla?

Přiznám se, že nějaký vysněný titul nemám. Každopádně by taková knížka měla být bohatá na hovorový jazyk, ideálně se spoustou kreativních nadávek, a naopak čím méně technologických pojmů, tím lépe. Třeba by někdo mohl nadávat na techniku, to by mi sedlo.

Překladatelé při práci řeší nejrozmanitější problémy, obzvlášť při překládání fantastiky. V čem spočíval poslední zajímavý oříšek, se kterým jste se potýkala?

Becky Chambersová své překladatele opravdu nešetří. Popisuje společnost, která je oproti té naší dál nejen technologicky, ale i v různých společenských otázkách – třeba takový gender. Angličtina má obrovskou výhodu v tom, že nemá gramatický rod, takže pro ni vyjádření genderové neutrality není problém. V češtině je to naprostá noční můra. K tomu připočtěme, že „gender“ je v České republice málem sprosté slovo, jedni brojí proti nadvládě politické korektnosti, druzí by nejraději překopali samotné základy českého jazyka a ubohá překladatelka se přesvědčuje o pravdivosti známého internetového přirovnání: „Překlad je jako krájení cibule – nejdřív si myslíte, že to zvládnete, ale nakonec stejně brečíte v kuchyni.“

Srdcem domova každého překladatele bývá knihovna…

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je vlastně space opera. Nakolik jste se u ní natrápila s různými technickými termíny či vědeckými otázkami?

Googlila jsem jako divá, a dokonce i na konzultace s astrofyzikem došlo. Práci mi ale ulehčovalo několik faktorů – autorka odborné informace dobře dávkovala, hodně technologických vychytávek si vymyslela nebo naopak používala už zažité termíny, a především nejde o hard sci-fi. Řešit se musela hlavně nová slova a nové způsoby vyjadřování, technických „špeků“ naštěstí nebylo až tolik. A když už na ně došlo, byla to pro mě často zajímavá příležitost dozvědět se něco nového, hodně jsem se toho načetla třeba o červích dírách.

Zmínila jste, že překládáte ve volném čase, překládání přitom bývá časově náročné. Věnujete se mu po nocích, nebo si kvůli němu přivstanete?

Vyzkoušela už jsem si jedno i druhé. Když jsem nastoupila na plný úvazek, měla jsem před sebou několik poměrně napjatých smluvních lhůt, takže jsem asi dva a půl měsíce pracovala dlouho do noci. Ta rána pak ale byla příšerná a brzy jsem se proměnila v chodící zombie. Teď už mám naštěstí překladový režim poněkud volnější, takže si raději ráno přivstanu a překládám tak hodinu před odchodem do práce. Jde to sice pomaloučku, ale zase překládám s čerstvou hlavou a po příchodu z práce už se nemusím stresovat, když na překlad nemám čas nebo energii. Tak či onak by to ale nešlo bez podpory a pomoci mého manžela – nejenom, že mi fandí a má z mé práce radost, ale především obstará veškerou péči o domácnost, když je zrovna potřeba. Tahle praktická pomoc je opravdu nedocenitelná – bez ní bych brzy skončila zaskládaná nepořádkem a živila se leda čínskými nudlemi. Je navíc studovaný anglista, takže se s ním můžu bavit i o konkrétních překladatelských problémech a taky mi čas od času dělá beta čtenáře a korektora. Takže drahý, díky za všechno!

Máte nějaký osvědčený rituál, který vám při překládání pomáhá?

Ne snad úplně rituál, ale pokud můžu, připravím si příjemné pracovní prostředí. Chybět rozhodně nesmí hrnek čaje, aromalampička s nějakou příjemnou vůní a často také zatažené žaluzie – sluníčko mi do pracovny nesmí. Nakonec je z toho taková pohodlná a útulná pracovní nora. A přiznat musím ještě jednu věc – produktivitu mi masivně zvyšuje program Cold Turkey, který mi na určitou dobu zablokuje stránky jako Facebook či Instagram. Facebook se při překladu samozřejmě hodí, ale až příliš snadno se na něm sklouzává k bezcílnému brouzdání a šmírování, což soustředěné práci moc nepřeje.

Ve vašem překladu letos vyšla také kniha Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých, za kterou stojí spisovatel John Llewellyn Probert a editor Stephen Jones. Stephena Jonese mohou čeští čtenáři znát jako autora antologií Kniha hrůzy a Valčík s temnotou. Víte, jak velký vliv měl na konečnou podobu textu? A je Horor u Všech svatých určen především milovníkům klasických příběhů Howarda Phillipse Lovecrafta, nebo cílí spíše na jiné čtenáře?

Pokud vím, tak Stephen Jones přišel především s nápadem zkombinovat svět H. P. Lovecrafta s osmdesátkovými italskými krváky, samotný text pak ale vytvářel právě J. L. Probert. Jones se navíc v poděkování zmiňuje, že kniha vznikala v době, kdy řešil jisté osobní problémy, takže u tohoto románu stál určitě spíše v pozadí.

Lovecraftovy fanoušky by Horor u Všech svatých mohl zaujmout, pokud k němu nebudou přistupovat jako k nějakému pokusu o přispění do kánonu – o to se autoři rozhodně nesnažili. Dobře se jim povedlo evokovat lovecraftovskou napjatou atmosféru děsu a hrůzy, popisy různých démonických stvoření Lovecraftem přímo dýchaly. Jinak si autoři hodně vzali také z Dantova Pekla a dojde i na Canterburské povídky, to vše smíchané do přiznaně brakového krváku.

Přeložila jste také román Všemi dary obdarovaná, který vydal pod pseudonymem M. R. Carey britský autor známý spíše jako Mike Carey, scenárista komiksových sérií Hellblazer, Lucifer či Mezi řádky. Bylo z textu cítit něco jako komiksový přístup k věci? A vůbec, jak se vám překládal příběh malé zombie holčičky?

Myslím, že se z textu nedá na první pohled poznat, že ho napsal jinak komiksový autor, ale při podrobnějším pohledu tam určitě komiksové postupy najdeme – především to, že každá postava má svůj vlastní nezaměnitelný hlas. Carey také dokáže vystavět působivé obrazy, několika slovy vystihne scénu, jako bychom ji před sebou viděli namalovanou nebo natočenou (Všemi dary obdarovanou koneckonců souběžně zpracovával i jako filmový scénář).

A jak se mi příběh Melanie překládal? Skvěle. V první řadě díky tomu, že je to prostě výborně napsaný čtivý text, ve kterém si oblíbíte každou postavu. <spoiler alert> Samozřejmě je tu ten problém, že když pak vaše oblíbená postava zemře, pobrečíte si třeba pětkrát, ale to už je riziko povolání. </spoiler alert> Za druhé jsem překlad tvořila za poněkud neobvyklých okolností – celou knihu jsem přeložila v anglickém Bristolu během stáže Erasmus. Ve škole nás moc nepřetěžovali a Angličané nebyli zrovna nejpřátelštější, takže jsem se překladu mohla věnovat opravdu naplno. Když se překladatel do textu může pořádně ponořit a trávit s ním denně několik hodin bez rozptylování a dalších povinností, výsledky jsou pak úplně jinde, než když u toho musí žonglovat ještě s prací/školou, rodinou a přáteli.

Dokážete po dosavadních zkušenostech s hororem, sci-fi i literaturou pro mladší čtenáře říct, jakým knihám byste se věnovala nejraději, nebo chcete, aby vaše překladatelská kariéra zůstala takto pestrá?

Pestrost je jedna z věcí, co mě na překladu opravdu baví, takže doufám, že i do budoucna se budu moct věnovat různým druhům textů. Prvotní pro mě každopádně je, aby mě samotnou překládaný text bavil, čím víc se do něj dovedu položit, tím jsem motivovanější. Žánrová literatura pro mě tím pádem bude vždycky stěžejní. A pokud se poštěstí, moc ráda bych si časem vyzkoušela i překlad komiksu.

Překládáte současné autory. Jste s některými z nich v kontaktu? Využíváte možnosti jim napsat, když narazíte na nějakou záludnost?

Ze „svých“ autorů jsem zatím v kontaktu jen s Becky Chambersovou, s tou ale opakovaně. Snažím se, pokud to jde, vyřešit co nejvíce problematických míst sama, ale ve vesmíru Poutníků byly konzultace přece jen potřeba. A vyplatily se – Becky je velice ochotná, takže vždycky poradila, a dokonce jsme zjistily, že jedním ze svých dotazů jsem kápla na chybu, která se přes všechny redaktory propracovala až do fyzického vydání knihy. A taky mě potěšilo, že jsem z Becky netahala rozumy jako jediná – podobné dotazy jí prý pokládal i její překladatel (či překladatelka) do francouzštiny.

Co byste vzkázala čtenářům, kteří zvažují, že by si literární překlad taky zkusili, ale ještě nevědí, jak začít?

Nebojte se a s chutí do toho! Na překladu je úžasné, že se v něm můžete prosadit, aniž byste měli vystudovanou translatologii – stačí se jen podívat na medailonky již vyzpovídaných Tváří překladu (čímž ovšem od studií nechci nikoho odradit). Podle mých zkušeností jde především o zájem, talent a píli.

Ale tedy konkrétně: přečtěte si bibli překladatelů Umění překladu od Jiřího Levého a nebojte se zapátrat v (nejlépe) univerzitních knihovnách po dalších knihách o překladu. Překlad i se zpětnou vazbou si můžete procvičit třeba v překladatelském kurzu Obce překladatelů (tuto instituci se každopádně vyplatí sledovat) či na překladatelských dílnách na festivalu Šrámkova Sobotka. Skvělá zkušenost je také účast v soutěžích, pro studenty například Den s překladem Ostravské univerzity a pro mladé překladatele pak Soutěž Jiřího Levého – i kdybyste nevyhráli, získáte cennou zpětnou vazbu ke své práci, ze které si můžete hodně odnést. V praktičtějších otázkách může pomoci seminář Translator Incubator. No a v neposlední řadě je důležité zajímat se o překladatelské dění na internetu, určitě se vyplatí číst blogy Miroslava Pošty či Petra Štádlera a požádat o členství ve facebookových skupinách jako Kolik třešní, tolik višní, Czechlist a samozřejmě Tváře překladu.

Související články:

Tváře překladu 01: JAKUB NĚMEČEK

Tváře překladu 02: PETR KOTRLE

Tváře překladu 03: DANA KREJČOVÁ