Martinova trumfová hra (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Úterý 23 srpna 2016 8.00

Sdílený svět Divokých karet pádí pod taktovkou George R. R. Martina stále kupředu, v originále se čtenáři v nejbližší době dočkají svazku s pořadovým číslem dvacet tři a nedávno byla ohlášena příprava televizního seriálu na motivy této v zahraničí stále oblíbené série. U nás tak daleko pochopitelně zdaleka nejsme, zásluhou nakladatelství Argo však ani tuzemským příznivcům není tento svět zcela odepřen. Po loňském vydání úvodního svazku nedávno vyšel druhý díl, nazvaný Trumfová esa (originál pochází z roku 1987, rozšířená edice, ze které vychází český překlad, pak vznikl v roce 2011) a na příští rok se chystá díl třetí.

Série popisuje Spojené státy americké, zasažené krátce po druhé světové válce mimozemským virem. Princip, okolo kterého se celé vyprávění točí, tkví ve skutečnosti, že ti, kteří nákazu přežili, často získali nějakou zvláštní schopnost. Jde o takzvaná esa, charakterizují je vlastnosti nejrůznějšího ražení a užitečnosti. Esem je tak psychopat Skon, zabíjející protivníky předáním prožitku vlastní smrti, stejně jako třináctiletý chlapec, jehož zvláštní schopnost obnáší přeměnu v některého z působivých, avšak neškodných vyhynulých ještěrů. Es je několik desítek a jde o pestrou plejádu nejrůznějších superhrdinů, početně je však výrazně převyšují Žolíci. Na ty virus divoké karty zapůsobil méně šťastně, jedná se o mutanty nejrůznějšího typu, ovšem povětšinou bez nadpřirozených schopností vlastních esům. Žolíci žijí v New Yorku ve vlastním ghettu a spíše stranou pozornosti nepostižené většiny, což ovšem zpravidla neplatí o esech. Trumfová esa popisují osmdesáté roky dvacátého století, což je období, kdy si esa po temných desetiletích útlaku a nedůvěry užívají postavení superhrdinů a celebrit nového věku. Ovšem jejich popularita s sebou samozřejmě nese i závazek, v okamžiku, kdy se Země ocitne v ohrožení z vesmíru, jsou to právě esa, od kterých se očekává nasazení v první linii.

Druhý svazek v mnohém navazuje na úvodní Divoké karty, komiksovou poetiku superhrdinů opět navozuje celá řada autorů, kteří v této svérázné antologii rozvíjejí své dějově provázané příběhy. Ovšem na první pohled můžeme pojmenovat i celou řadu rozdílů, Trumfová esa jsou daleko sevřenější a ucelenější než jejich předchůdce. Divoké karty pokrývaly období zhruba tří desetiletí, Trumfová esa si naopak vystačí s pouhými dvěma lety, pokud tedy odhlédneme od prologu situovaného do doby o dekádu dříve. Snad i to je důvodem, proč drží daleko lépe pohromadě než předchozí díl. Amerika osmdesátých let je v této alternativní historii vystavena zájmu hned několika mimozemských inteligencí (o dalších státech se občas objeví nějaké zmínky, rozhodně však nelze Trumfová esa považovat za nějakou komplexní studii možného vývoje světových dějin, autory zajímá především New York a jeho okolí). Ať už jde o jen částečně myslící Roj, rasu kosmického trosečníka doktora Tachyona nebo tajemnou Síť, všechny tyto vesmírné společnosti mají v USA své zájmy.

Celkový pohled na obálku Marca Simonettiho.

Autoři ve svých příspěvcích rozvíjejí především dvě linie, které můžeme i přes přítomnost styčných bodů číst víceméně separátně. Tou první je invaze ze strany Roje, nepochopitelná Matečnice v jeho čele koordinuje své poddané s cílem zotročit a porobit Zemi, tak jako mnoho planet před ní. Matečnici můžeme jen stěží přiznat inteligenci v klasickém slova smyslu, jde spíš zvláštní, jednostranně zaměřený, avšak nesmírně mocný organismus, který s nemyslícími členy vlastního Roje nakládá s bezohlednou efektivitou. Druhou větví zápletky je možná ne úplně přehledně odvyprávěná linka kolem Jhubbena Mrože, na první pohled neškodného žolíkovského kamelota, ve skutečnosti však zvěda jedné z vesmírných mocností. Právě Jube představuje jakousi osu celé sbírky, jeho kapitoly psané přímo G. R. R. Martinem se pravidelně vrací na stránky knihy, nakonec jich je celkem sedm. Okolo nich vystavělo své příběhy osm dalších autorů a je třeba uznat, že tentokrát nikdo z nich kvalitativně výrazněji nezaostal, možná i zde můžeme hledat důvod příznivějšího vyznění knihy oproti prvnímu svazku.

I přes vysoké množství zapojených autorů lze Trumfová esa označit za román, byť je samozřejmě toto zařazení nutné chápat spíše ve volnějším slova smyslu. Jednotlivé příspěvky na sebe poměrně úzce navazují, povídky spojuje řada postav. To celkem platilo i v předchozí antologii, nyní však navíc přistupuje jednotící prvek společné zápletky, který v minulém případě trochu scházel. Martinovi se v roli editora podařilo udržet autorskou disciplinu, lze nejspíš předpokládat, že jednotlivé dějové prvky přesněji stanovil a vytyčil tak svým kolegům mantinely, do kterých dokázali svůj talent vtěsnat. Jistě neplatí, že by se podařilo setřít rozdíly mezi jednotlivými autory, to určitě ani nebylo Martinovým úmyslem, přesto však už není čtenář konfrontován s až příliš pestrým světem nejrůznějších stylů prvního svazku. Trumfová esa zkrátka povýšila úvodní myšlenku o další stupínek a jsou díky tomu možná vhodnějším vstupním bodem do celého universa než předchozí díl.

Celkový pohled na obálku třetího svazku opět od Marca Simonettiho.

Myšlenka superhrdinské mytologie je přitažlivá svou neohraničeností a neostrostí, proměnlivost es přináší spoustu možností zábavy i přitažlivé akce. Na stránkách knihy se setkáme se starými známými (Veliký a mocný Želvák, Fortunato) i novými figurami (Modulár), v každém případě se ale můžeme těšit na spoustu atraktivních dobrodružství, ať už v ulicích New Yorku nebo v hlubinách kosmu na palubách vesmírných lodí, až tam nás jednotlivé povídky zavedou. Zde se samozřejmě skrývá i drobné čtenářské úskalí, nelze vše brát smrtelně a doslovně vážně, v případě takového čtení narazíme na až příliš značné množství drobných nesrovnalostí či nedotažeností.

Trumfová esa nejsou určena hnidopichům nebo příliš analyzujícím čtenářům, na druhou stranu ovšem v žádném případě nelze mluvit o tom, že by byla primitivní či špatně napsaná. Jména přispěvatelů (vedle Martina třeba Zelazny, Cadiganová nebo Walter Jon Williams) představují záruku kvalitní literatury, byť v poněkud odlehčeném a místy ztřeštěném balení. Příběhy všech těch báječných superhrdinů, zlotřilých padouchů i svérázných žolíkovských mutantů jsou natolik pestré, že i přes drobné výtky směrem k uvěřitelnosti celé myšlenky nedokážou přestat bavit, čtenář chtě nechtě otáčí stránku za stránkou a hltá další hrdinské eskapády. Román navíc, jak se konec konců dalo čekat, v žádném případě nekončí něčím, co by se snad dalo považovat za uspokojivý závěr. Zbývá tedy jen netrpělivě čekat, až Argo vydá další svazek této unikátní série.