Zombie se staly mainstreamovým filmovým tématem. Tento fakt lze těžko vyvrátit, když si vzpomeneme třeba na aktuálně běžící americký seriál The Walking Dead, který posbíral hromadu ocenění a veskrze pozitivní ohlasy, nebo s povzdechem akceptujeme první pokusy natočit romatický příběh (kdo má odvahu, ať si najde chystanou novinku s názvem Warm Bodies). Tito nemrtví se klasicky objevují ve schématu podle Georga A. Romera: kdo poslouží jako svačina, proměňuje se v zombie sám. Princip, který byl už nesčetněkrát použit, však není jediný možný. Pak tu máme odrůdy jako jsou různé techno-zombie nebo zombie, které vznikají působením neznámého viru (ve stopách nesmrtelného díla Já, legenda) či jiného živého organismu. Případně díky záškodnickým hypnotizérům.

Trancers (Tranceři) (1985)

Seznamte se s Jackem Dethem, lovcem hlav a policistou ve stylu Ricka Deckarta. Před lety dostal hledaného zločince, který svými hypnotickými a psychickými dovednostmi dokázal získat kontrolu nad lidmi a ovládat je. Jak se však zdá, padouch zdaleka není tak mrtvý, jak by všichni doufali. Naopak, našel způsob, jak odcestovat a schovat se v minulosti. Hrdinovi nezbývá nic jiného, než se vydat za ním.

Je pravdou, že motiv zombie, tedy ovládaných lidí, kteří ztratili svoji vůli a tím ve své podstatě již zemřeli, hraje ve filmu druhé housle. Mnohem zajímavější je cestování v čase, založené na DNA konkrétní osoby. Funguje tak, že je možné vrátit se do minulosti pouze po rodinné linii, tedy vtělit se do některého předka. Filmu se nevyhnulo srovnávání s dějem prvního Terminátora, který je jen o rok starší. Vzhledem k omezenému rozpočtu se tu však klade důraz na zábavnou stránku snímku a některé nápady jsou naprosto originální. Snímek navíc netrpí žádnými dějovými nesrovnalostmi, a i když by si člověk možná přál, aby měl hlavní záporňák víc prostoru, hlavní dvojice je dostatečně charismatická. Tim Thomerson je tváří celé série Trancerů (první film následovalo dalších pět snímků) a postava Helen Huntové má vše, co hrdinova milá má mít – roztomilost, kuráž i romatický zápal. K tomu, aby se vymanil z kategorie B-filmů, mu chybělo velmi málo.

Night of the Creeps (Noc husí kůže) (1986)

Máme tu klasickou sestavu protagonistů. Dvojici kamarádů – outsiderů. Krásnou a hodnou dívku, jejíž přítel je blbec a vůdce bandy místních frajírků. Bezejmennou masu studentů. Zabijáka, který je s milou systematičností likviduje. A jednoho z nejsympatičtějších detektivů všech dob (alespoň, co se podobných vyvražďovaček týče).

Film má mnohem víc sci-fi aspektů, než by se mohlo od podobného snímku očekávat. Původ zombie má naprosto jasné vysvětlení – jeden protivný mimozemšťan vyhodí do kosmu výplod ošklivého experimentu a ten čirou náhodou přistane na Zemi, dokonce v lese nedaleko univerzitního kampusu. Úspěšný a infikovaný nálezce je následně odměněn uvržením do kryonického spánku.

O tom, že byl snímek natočen s hlubokou láskou k fantastickému žánru, svědčí detaily, které do něj režisér schoval. Starou paní zastihne smrt z rukou oživlé mrtvoly zrovna, když v televizi sleduje klasiku od Eda Wooda. Příjmení hlavní postavy je Romero, další hrdinové se jmenují Cronenberg, Raimi, Landis. Režisér Fred Dekker se s radostí trefuje sám do sebe a plní film parodickými i praštěnými hláškami, dávno před známým Vřískotem. Narozdíl od velkého množství podobných komedií, tato nemusí s ostudou stavět na příšerných hereckých výkonech mladých amatérů. Navíc pro Toma Atkinse jako detektiva Camerona to byla další z policejních rolí, které mu režiséři s oblibou svěřují. Prokázal sympatický nadhled a strčil do kapsy zbytek týmu. Pro ty, kteří film už viděli, lze jen doporučit, aby si zkusili i režisérův alternativní konec. Epický konec.