Třetí dráp boží – další případ Andrey Cortové!
Americký spisovatel Adam-Troy Castro si u nás vydobyl slušnou pozornost debutovým románem Vyslanci mrtvých, v němž jsme se seznámili se svéráznou vyšetřovatelkou Diplomatického sboru lidské Konfederace Andreou Cortovou. Návštěva na umělém vesmírném habitatu Jedna Jedna Jedna, na němž všudypřítomné a zdánlivě všemocné umělé inteligence provádějí své experimenty s živými organismy a různými ekosystémy, čtenáře skutečně namlsala. Pro všechny příznivce dobrodružné science fiction máme dobrou zprávu – nakladatelství Argo chystá na letošní září románové pokračování Třetí dráp boží v osvědčeném překladu Aleše Drobka a s poutavou obálkou Chrise McGratha. Vše nasvědčuje tomu, že se Andrea Cortová vrací ve velkém stylu…
Adam-Troy Castro: Třetí dráp boží
vázaná, překlad Aleš Drobek, obálka Chris McGrath, 296 stran, vydá Argo v září
Pokračování nadšeně přijatého románu Vyslanci mrtvých předkládá čtenářům další dramatický případ oblíbené Andrey Cortové.
Když bylo Andree osm let, posedli ji neznámí démoni a udělali z ní válečného zločince. A teď, o několik desetiletí později, ji znovu volají. Andrea je oficiální zaměstnankyní Diplomatického sboru, tajným agentem všemocných umělých inteligencí známých jako Zdroj a z hloubi duše nenávidí kruté Bettelhiňany, obchodníky se smrtí, kteří profitují na zániku celých civilizací.
V románu Třetí dráp boží dostává záhadnou pozvánku na jejich domovskou planetu Xana, kde platí jediný zákon – ten bettelhinský – a z vrozené zvědavosti ji přijímá. Hned v orbitálním přístavu ji však přivítá pokus o vraždu a mnohem napínavější drama se poté rozpoutá na palubě kosmického výtahu cestou k povrchu planety.
Andrea zůstane vězet kilometry nad Xanou s podezřívavými Bettelhiňany, jejich absolutně oddanými otroky a mrtvolou, kterou 15 000 let stará zbraň proměnila na louži organické kapaliny. Pokud včas neodhalí vraha, hrozí jí stejně hrůzná smrt. Avšak skutečný důvod jejího příjezdu na Xanu, spolu s ohavnými tajemstvími její temné minulosti, ji může zlikvidovat mnohem důkladněji než Dráp boží.
984 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Těším se. A doufám, že to brzy vyjde jako e-book – po posledním stěhování jsem rozhodnutý kupovat ve fyzické podobě už jen opravdové klenoty.
Dráp jsem četla, ale oproti Vyslancům mi přišel slabší – překombinovanější a mírně řečeno dost neuvěřitelný z hlediska použitých technologií. Není to ani trochu hard, „jen“ space opera. Ale dobrá space opera – napínavá, s klasickým a prakticky vždy fungujícím schématem „skupinka lidí je uzavřená na izolované chatě/lodi/ve vesmírném výtahu a stane se vražda“.
Druhý díl překoná ten vřele přijatý první jen skutečně málokdy, vlastně mě napadá jen Holdstockův Lavondyss a Cardův Mluvčí za mrtvé. Takže ano, ani zde se zázrak nekoná, ale přesto je to pořád zábavná a kvalitní spejska, kterých se u nás bohužel moc neurodí…
Minimálně v Cardově případě je však třeba mít na paměti, že je Mluvčí v podstatě naprosto odlišný „žánr“, než Ender. Za skutečné „druhé“ atd. díly považuji až ty „stínové“ – a ty jsou o hodně slabší. U Holdstocka souhlasím, ale zase – kdybychom brali za hlavní přímo rodinu Huxleyů (nikoliv Ryhop), je tím intenzivnějším „dalším dílem“ Za polem je les a ten je plný kostí (budu-li dodržovat ikariácký název). Tahle novela je pro mě vlastně ukázka toho, kdy je prequel zcela výjimečně lepší než díl původní. Ale jinak by to mohla být zajímavá diskuse.
Každopádně z obou příkladů jasně vyplývá, že jedním z receptů na to, aby byl druhý díl lepší než první, je odvaha ukročit stranou. Vyjít ze stínu dílu původního a přes všechen jeho úspěch se nebát napsat novou knihu jinak. A lépe. V obou případech ty první díly v podstatě přejímají zasvěcovací funkci, vytvářejí pozadí, mytologickou základnu, podklad, z něhož lze vycházet bez nutnosti vše znovu objasňovat, přibližovat, vykreslovat.
Ano, souhlasím ten úkrok stranou je pro vnímání druhého dílu dost zásadní. Pokud dostaneme „jen“ obdobu prvního dílu, pak je čtenář ochuzen o novost, objevování neznámého, a to by musel být příběh hodně silný, aby tenhle nedostatek vyvážil. Odpíchnout se od prvního dílu a pokračovat o kus vedle je skvělý postup, jak se toho vyvarovat.
V případě Drápu sice byla určitá snaha přinést něco nového, ale bohužel až na konci, kdy je čtenářův dojem téměř hotový. Ono to vyplývá z tématu: v uzavřeném prostoru se obvykle řeší něco jiného, než objevování nových světů a podobně. Takže to ve výsledku pak vypadá spíš jako lákadlo na třetí díl… který má evidentně dost dobrodružnou historii.
Castro věnoval Andree tři kratší práce, z nichž ta poslední, v níž se vrací na samotný počátek její kariéry, byla letos nominována na Nebulu. S Argem jsem mimochodem domluvený na tom, že pokud bude ze strany čtenářů zájem, udělá se sbírka povídek z tohoto světa včetně zmíněné trojice a navíc trojice ze světa Marionet (jedna novela vyšla ve F&SF a mělo tu dost dobrou odezvu). Jedna novela ze světa Marionet ještě nevyšla ani v originálu a navíc třetí román se Marionetám rovněž věnuje. Tak snad to klapne, protože slabší díl nebo ne, za přečtení dvojka stojí.
To rozhodně. 🙂
Ha, ono je víc románů a povídek ze stejného světa? Díky za tip! Nenapadlo mě to dohledávat, tak jsem to nevěděla. Skvělá zpráva :).
Jo, jo, objev pro ty, co čtou knihy anglicky. Dávno známá skutečnost pro ty, co mají doma český překlad. V tom máme holt před světem výhodu 🙂