Mnoho čtenářů považuje literární horor za poněkud odstrčeného bratříčka fantastiky. Pravda je, že oproti spřízněným žánrům je horor přece jen poněkud upozaděný. Není však pravdou, že by se v tomto pro mnohé pokleslém literárním odvětví u nás nic zajímavého neodehrávalo. Naopak se situace výrazně zlepšuje a strašidelné impulzy přicházejí jak od domácích autorů, tak i od nakladatelů překladové literatury. V rámci zahraniční tvorby se můžeme těšit rovněž z překladů současného světového hororu, a tedy nejen z neustálé recyklace průkopnických děl, jež mají status literární klasiky. Příkladem může být i na závěr loňského roku vydaný román Paula Tremblaye Hlava plná přízraků, který přináší moderní zpracování klasického motivu posedlosti démonem…

Paul G. Tremblay (1971) není pro tuzemské fanoušky žádnou známou veličinou a svým dílem Hlava plná přízraků u nás debutuje. V rodném USA si už svými díly vydobyl značné renomé (dvě nominace na Cenu Brama Stokera za nejlepší horor) nejen jako spisovatel, ale i jako editor hororových antologií. Román Hlava plná přízraků je moderní pohled na staré dobré vymítání a posedlost uvězněnou v těle dospívající dívky. Paralely můžeme hledat především ve filmové klasice Vymítač ďábla, na kterou se autor s hrdostí odkazuje. Nejde však o nezáživné napodobování dávno vyřčeného, žijeme přece v době internetu a různých reality show, z čehož Tremblay vychází a dává tím svému vyprávění neobvyklý střih. Děj se odehrává především ve dvou rovinách, přičemž vypravěčkou jedné z nich je autorka hororového blogu. Dostává se nám tak mimo jiné i určitého rozboru nejen příběhu, o který jde především, ale také hororu jako popkulturního fenoménu dnešní doby. Ale pěkně popořádku…

Rodina Barrettových vstupuje na scénu ve složení matky, otce a dvou dospívajících dcer. Žijí v provinčním městečku v Nové Anglii a hlava rodiny je dlouhodobě bez práce, což se projevuje nejen na psychice samotného otce, ale také na chodu domácnosti. Starší čtrnáctiletá dcera Marjorie začne v tomto období trpět nočními můrami, psychickými otřesy a změnami chování. To, co rodiče nejprve považují za pubertální vzdor, se brzy projeví v mnohem obludnějších rozměrech a není jiné cesty, než vyhledat odbornou pomoc. Věda zabývající se lidskou psychikou však tápe a otec se rozhodne situaci řešit v rámci duchovního rozměru.

Veškeré dění sledujeme očima mladší dcery Meredith, která po patnácti letech traumatický příběh vypravuje ženě, jenž se rozhodla napsat knihu o tomto mediálně známém případu. Ona mediální popularita se zrodila v momentu, kdy už rodiče nevěděli, na koho se obrátit, a navíc jejich finanční situace nebyla uspokojivá. Přijali nabídku televizní stanice, která se v jejich domě rozhodla natáčet reality show o posedlé dívce, která má být zakončena odborným církevním úkonem – vymítáním ďábla. Mediální projekt rozhodně nezůstává bez odezvy a kolem domu se začnou hromadit odpůrci podobných praktik z řad náboženských fundamentalistů. A ani blízké okolí se na cestu, kterou si Barrettovi zvolili, nedívá zrovna s pochopením. Po patnácti letech tedy Meredith vzpomíná na události, které od té doby držela hluboko ve svém nitru, a začíná pochybovat, zda se rodinné trauma, které sledovala dětskýma očima, skutečně odehrálo tak, jak si dosud myslela. Přemýšlí o věcech, které se staly, a dává si je do nových souvislostí.

Dále je tu výše zmíněný blog, který s pravým fanouškovským nadšením rozebírá události, jak je přinesla televizní show, a nevyhýbá se poukazovat na praktiky, které televizní štáby a producenti v těchto typech pořadů běžně používají. Pomocí textů z tohoto blogu čtenář objevuje nové souvislosti. Prolínání dvou odlišných pohledů na jeden příběh je pak největší devízou knihy. Na zvolenou formu si brzy zvyknete a bude ve vás vyvolávat řadu otázek. Tremblay se navíc nezdráhá nabízet čtenářům špatná řešení nebo slepé dedukční uličky, se jejichž pomocí si s nimi lehce pohrává.

Kniha nenabízí hlubší inovace v oblasti exorcistického hororu a ani se o to nesnaží. Naopak v určité rovině se přímo nabízí srovnání s nejznámějšími, především pak filmovými díly žánru, o než se autor ve svém vyprávění opírá a poukazuje na ně jako na jakási popkulturní fakta. Přináší tak „pouze“ nové úhly pohledu a vcelku inovativní formu vyprávění otřepaných zápletek. Popsaný styl je ve výsledku velmi příjemný, čtivý a často i nezbytně napínavý. Získáte z něj pocit, že jste nalezli něco důvěrně známého, co je servírováno se zápalem a chutí. Hlava plná přízraků je tak v konečném výsledku opravdu dobrou oddechovou žánrovou literaturou, u níž se budete především bavit a možná si rozšíříte obzory v rámci duševní stravy hororové subkultury. A to jistě není zase tak málo.

Paul Tremblay: Hlava plná přízraků

vázaná, překlad Irena Steinerová, obálka Gabriela Janovská, 328 stran, 299 Kč

 Související odkazy:

Televizní vymítání ďábla… (ukázka)