Světoznámý spisovatel Stephen King oslovil svým literárním umem řadu čtenářů. Někteří se stali jeho zarytými stoupenci, jiným posloužil jako múza, další dokonce pohltil natolik, že jeho dílu takřka obětovali život. Tak tomu alespoň bylo u švédského publicisty Hans-Ake Liljy, který stojí za projektem Liljova knihovna, webovou stránkou, jejímž středobodem je právě král hororu. K jejímu dvacátému výročí pak přichystal sborník pod názvem Osvícení v temnotě, který v českém překladu vydalo hororově zaměřené nakladatelství Carcosa. Svazek je to vskutku zajímavý, vždyť v jeho útrobách nalezneme příběhy Cliva Barkera, Ramseyho Campbella, Jacka Ketchuma, ale třeba i pradávné ikony hrůzostrašné literatury Edgara Allana Poea. Lilja samozřejmě neopomenul zařadit povídku samotného Stephena Kinga. Pro každého příznivce hororu nabídka, jež se takřka nedá odmítnout…

Sluší se uvést, že za skvělou obálkou, která připomíná staré hororové plakáty, stojí britský ilustrátor Vincent Chong. Vidíme na ní Marva – muže/příšeru – sedícího ve své knihovně, kde je obklopen tajemnými svazky, lebkami i jinými strašlivými exponáty. Působí to příjemně brakově. Ono „osvícení v temnotě“ pak naznačuje počítačový monitor, který právě webovou stránkou Liljovy knihovny prosvěcuje jinak temnou místnost. Tento výjev i výše zmíněná jména matadorů světové literatury děsu slibuje krvavý kolotoč hororových povídek, po kterých budete usínat jen s velkou dávkou úsilí. Je tomu ale skutečně tak? Jako studená sprcha totiž může zapůsobit úvodní slovo editora, jenž naznačí, že některé z povídek hororové vůbec nejsou! Dle Liljových slov mají působit znepokojivě a čtenáře mohou spíše vykolejit. Přitom dle vizuálu byste od knihy nic než horor nečekali.

Antologii otevírá příběh samotného Stephena Kinga „Modrý kompresor“. Spíš než bizarní historku o muži, jenž nafoukne svou domácí do obrovských rozměrů, si užijete komunikaci s autorem samotným. King do povídky opakovaně zasahuje ve formě monologu a přitom na čtenáře se šibalským úsměvem pomrkává ve stylu: „Já to přece nemyslím vážně“. Povídka je to navíc vcelku vtipná, i když se neubráníte pocitu, že král už napsal kvanta věcí, které si pro svou originalitu či kvalitu tuhle v mnohém překonávají. Tahle třináctistránková taškařice mezi ně ale patřit nebude. Povídka „Síť“ byla napsaná v tandemu Jacka Ketchuma s P. D. Cacekovou. Příběh o chatování Andrewa a Cassie, s nimiž není něco v pořádku, vás v klidu nenechá. Je čtivý a každé vlákno chatu jako by poodkrývalo kousek tajemství. Čtenář tak může nabýt dojmu, že už pointu prokoukl, ve skutečnosti je však oklamán.

Americký romanopisec Stewart O’Nan se prezentuje povídkou „Román o holocaustu“, se kterou vám vyrazí dech, přestože o horor nejde. Hrdinou je autor románu o holocaustu, jenž se vyrovnává s hrůzami, které za druhé světové války zažil, tím, že o sobě smýšlí jako o knize. Jde o skutečně znepokojující příběh, jenž vás vezme za srdce a okouzlí originalitou. Ben Vincent přispěl do antologie povídkou „Aeliana“, ve které se slušně rozjel, nakonec však nic originálního nepředvedl. Sleduje v ní dítě měnící se v monstrum a policistku, která si ukousla příliš velké sousto. I přes všechny hororové rekvizity vás povídka rozhodně ničím nevyděsí, autor v doslovu navíc přiznává, že ji původně psal pro tematickou antologii a po odmítnutí ji pouze upravil a nabídl do Osvícení.

Rovněž „Pidžin a Theresa“ od Clive Barkera je spíše taškařicí, tentokrát v hlavní roli s anděli. Začíná apoteózou světce, který zas takový svatoušek není. Božskému aktu přihlíží papoušek a želva, kteří se ve stejném okamžiku, kdy je na nebe brán jejich majitel, promění dílem náhody v lidské bytosti. Povídka je trefná a úsměvná, v mysli vám však příliš dlouho nezůstane. Brian Keene v truchlivé povídce „Konec všeho“ brilantně popsal mysl muže, jenž ztratil vše, na čem mu kdy záleželo. Blýskání na děsivě lepší časy popisuje ve „Hřbitovním tanci“ Richard Chizmar. Přestože opět nejde o horor, tichou a děsivou atmosféru nočního hřbitova vystihuje skvěle, čímž citlivějším jedincům dost možná způsobí lehké mrazení v zádech.

Vytouženým čistokrevným hororem je až osmá povídka z pera nepříliš známého Kevina Quigleyho, o to překvapivější je jeho „Vábení plamenů“, ve kterém zkušeně využívá literárních klišé – děti, lunapark, maniak lákající hlavní hrdiny do rafinované pasti… Quigley se nad motivacemi blázna zvoucího děti do strašidelného domu nijak zvlášť nezamýšlí a jeho oběti rozhodně vyváznout nenechá. To „Společník“ Ramseyho Campbella připomíná spíše poezii bez pointy, sice skvěle napsanou, ale utnutou v tom nejlepším. Následuje sám Edgar Allan Poe zastoupený klasickou povídkou „Zrádné srdce“ o vrahovi, kterého dostanou výčitky svědomí v podobě stále tlukoucího srdce oběti. Její kvalitu už prokázal nemilosrdný soudce čas, skutečný fanoušek hororu ji ovšem dávno zná. Brian James Freeman se vytasil se skvostem jménem „Mateřská láska“, jejíž hrdina se vyrovnává s nemohoucností matky a peripetiemi spojenými s ubytováním v hospici. Povídku opět nelze označit přímo za horor, disponuje však uvěřitelnou, nečekanou a náležitě zvrácenou pointou.

Závěrečná povídka „Strážcův průvodce“ švédského spisovatele Johna Ajvide Lindqvista je poctou H. P. Lovecraftovi a kultu Cthulhu, kterou si nelze nezamilovat, zvlášť pokud za sebou máte dětství (a leckdy i dospělost) strávené spolu s Dračím doupětem. Hlavní hrdina je v partě čím dál oblíbenější díky svým vyjadřovacím schopnostem, které zúročí právě ve hře na hrdiny. Problém ovšem nastane, když vezme až příliš vážně hru z lovecraftovského prostředí. Při modlitbě vyslovené ve směsici latiny a dávného jazyka k němu přilne odporné monstrum vyvolané snad zpoza samotných hvězd… Spolu s Quigleyho „Vábením plamenů“ jde o jasnou trefu do černého, která vás k sobě připoutá chapadly děsu i znepokojení a pointou vám zasadí ránu z milosti.

Osvícení v temnotě bohužel není sborníkem hororových povídek, jak by se díky výčtu autorů a děsivé ilustraci na obálce mohlo zdát. Přesto se jedná o zdařilý, i když místy kvalitativně nevyrovnaný výběr povídek od známých i dosti neznámých tvůrců. A jak už to tak bývá, ti známí občas zklamou a neznámí naopak příjemně překvapí. Hned několik příběhů vám v mysli uvízne na dlouho, a pokud na ně po delší době přece jen zapomenete, ještě se rádi ke knize vrátíte. Tentokrát už s mnohem reálnějším očekáváním…

Hans-Åke Lilja sest. Osvícení v temnotě

brožovaná, překlad Milan Žáček, obálka Vincent Chong, 256 stran, 279 Kč

Související článek:

Nechť i vy v temnotách dojdete k osvícení! (ukázka)