Už jen pár desítek dní nás dělí od nového zářezu na filmové pažbě hvězdného univerza. Čekání se může zdát ubíjející, ovšem máme štěstí, že se do světa hvězdných válek lze vydat už podstatně dříve prostřednictvím nejnovější deskové hry Star Wars: Rebelie. Chcete velet početným oddílům imperiálního vojska a vesmírnou flotilou drtit rebelské X-wingy, či snad prostřednictvím Hvězdy smrti ničit jednu planetu za druhou? Nebo snad toužíte jako vůdce rebelů zatápět uzurpátorům sabotážemi a bleskurychlými přesuny, dokud jim neschopnost odhalení vaší základny nezlomí vaz? Jednoduchá odpověď na tyto otázky už dopředu rozhodne stranu, za kterou budete hrát v nejznámějším mezigalaktickém konfliktu moderních dějin. Pokud se vyžíváte ve vyrábění pestrých jednotek a zašlapování nepřátel do prachu, jste jasným rekrutem Imperiálního vojska. Jestliže vás ale baví hra na schovávanou a záškodnická činnost, bude pro vás skvělou volbou tým Luka Skywalkera.

Začněme ale pěkně od začátku. Už když se na krabici poprvé podíváte a potěžkáte si ji v rukou, uvědomíte si, že se k vám dostalo něco mimořádného. Povedená hrací deska předaleké galaxie přeplněná planetami, které musí být každému fanouškovi důvěrně známé, může zaskočit svou velikostí, takže pro pohodlné hraní počítejte s dostatečným prostorem. Další věcí, která vás prostě musí dostat do kolen, jsou povedené miniatury jednotek, kterých je v balení celých 170 (přičemž většina patří Impériu a bezvýchodná situace rebelů tak na vás dýchne už při prvním rozbalení krabice). Stíhačky Tie, X-wingy, superhvězdné destruktory… Prostě všechno, nad čím naše srdce plesalo na filmových plátnech, dokonale ožívá na hrací desce. Ale co by to bylo za vojsko bez velitelů, a tak se na pole dostávají známé tváře císaře Palpatina, Darth Vadera, Luke Skywalkera, Obi-Wana Kennobiho a mnoha dalších, tentokrát ve formě žetonů z tvrdého kartonu v plastikových stojáncích. A samo sebou nemohou chybět různorodé karty misí, akcí a bojových taktik završené deseti kostkami, které mají přiklánět štěstěnu jednomu z hráčů.

Dvě příručky mají zajistit maximální komfort při prvním i dalším hraní, ovšem je třeba počítat s tím, že než to hráč „dostane do ruky“, nepůjde o hru na avizované čtyři hodiny, ale klidně o dvojnásobnou stopáž (což máme potvrzeno vlastní zkušeností, za čtyři hodiny jsme partii Rebelie nestihli dohrát ani jedinkrát). Nicméně, čím víc se člověk s prvky hry sžívá, tím nižší je časová investice, kterou je do ní nutné vložit. Pravidla jsou poměrně přehledná (a oproti jiným hrám podobného typu i překvapivě krátká), nicméně některé části by zasloužily jasnější vysvětlení (okolo dobírání karet lokací jsme tápali docela dlouho), stejně tak všechny herní komponenty počítají s tím, že alespoň jedním hráčem bude někdo, kdo se v SW univerzu vyzná a nebude dlouho uvažovat nad tím, jaký prstenec je ten karbonitový, a čí je který velitel, když se na konci kola na herní desce promíchají (to, že jsou žetony velitelů u každé frakce jinak seříznuté, jsme zjistili až během poslední partie díky postřehu lidí, kteří u SW nestrávili polovinu mládí jako my).

Cílem hry není nic jiného než zvítězit. Impérium toho dosáhne nalezením a zničením základny rebelů dříve, než ukazatel času „doběhne“ žeton reputace rebelů v galaxii, protistrana pak naopak sabotuje snahy Impéria a skrze mise a úkoly se snaží zvyšovat svou reputaci a snižovat počet kol potřebných k dohrání hry a vítězství. Herní pravidla jsou v podstatě jednoduchá. Hráči si na začátku náhodně vyberou planety, na nichž budou začínat, podle svého uvážení k nim přidělí jednotky a pak už se v (maximálně) čtrnácti kolech střídají v herních tazích, během nichž mohou své velitele posílat na různé mise, přesouvat jednotky a vyhodnocovat boje. Vzhledem k tomu, že cíl každé z frakcí je rozdílný a jejich možnosti jsou mírně odlišné, zásadně se liší i způsob hry za každou ze stran.

HRA ZA IMPERIUM

Pokud hráč zvolil za svou stranu Impérium, získává výhodu hlavně ze začátku. Kromě toho, že oproti svému soupeři operuje s více jednotkami a obsazuje tak i větší počet planet a zdrojů, je Hvězda smrti v prvních kolech hry prakticky neporazitelná, a pokud protihráč zaspí, nebo si příliš věří, pak může hra pro Impérium skončit vítězně během několika prvních kol. Může se to zdát jako jednoduché, ovšem pohyb po herní desce není zase tak bleskurychlou záležitostí (Impérium musí obecně více rozhodovat mezi tím, zda prostřednictvím velitelů podnikat mise, bránit rebelům v jejich činnostech, nebo je používat k přesunu jednotek mezi planetami) a mnohdy na něj pro samé záškodnické činnosti rebelů nezbývá čas. A čas je hlavním faktorem hry, protože je největším nepřítelem Impéria a spojencem Rebelů. Samotné podmanění planety (přesun jednotek) neznamená loajálnost k Impériu, a tak i výroba nových jednotek nejede naplno, dokud se pomocí velitelů a balíčku úkolů soustava nepřemění na loajální. A aby toho nebylo málo, rebelové mohou svou základnu v každém herním kole přestěhovat, a přestože tento přesun má svá omezení, s přibývajícími koly se pomyslný jazýček vah začíná přiklánět k rebelům a je to více a více boj proti neviděnému. Rozdrcení každé jednotky v dohledu rozhodně nevede ke kýženému cíli.

HRA ZA REBELY

Už při prvním rozbalením krabice hráč za rebely nejspíš trochu zapláče. V okamžiku, kdy Impérium složitě rozděluje své početné jednotky napříč galaxií, umisťuje mohutné hvězdné destruktory a velké AT-AT tanky… si vy jediným pohybem ruky shrábnete pár mrňavých stíhaček a vojáčků, vyberete si planetu, kam ukryjete svou základnu, a smíříte se s tím, že tohle bude hra o přežití každého dalšího kola.

Pokud si libujete v bojích, které máte šanci vyhrát, a ve stavbách velkého množství nových jednotek za účelem ovládnutí herního plánu, hra za rebely asi nebude nic pro vás. Pokud se namísto toho smíříte s tím, že kam vaše jednotky šlápnou, tam dlouho tráva neporoste (a v případě zásahu Hvězdy smrti ani nic jiného), i s tím, že na první pohled budete prohrávat na každé frontě, pak je hra za rebely vyslovenou lahůdkou. Většina rebelských akcí spočívá v sabotážích, rychlém pohybu galaxií, během něhož můžete ignorovat kapacity transportu i sousedství, a záškodnických (případně diplomatických) akcích. Je to tiché, rychlé a účelem je maximálně zmást soupeře, aby koncentroval své síly naprosto špatným směrem, a během toho mu co nejvíce uškodit. Možností, kam ukrýt svou základnu, je mnoho, ačkoli si většinou nelze vybrat nic, co je od nejbližší jednotky Impéria dále než dva tahy. Je tu možnost spoléhat se na odlehlou planetku, kam bude nepřítel delší dobu dostávat své jednotky, nebo zariskovat, umístit ji někam do nepřátelského prostoru a doufat, že se Impérium bude soustředit raději na méně zranitelná místa.

Tím nejdůležitějším pro rebely jsou pak karty úkolů, za jejichž splnění si žeton reputace posouváte blíže k žetonu času a tím i k vítězství. Zní to až jednoduše – vydržet maximálně čtrnáct kol a k tomu si občas zahrát nějakou kartu, která počet kol snižuje – ale některé z úkolů jsou skutečně záludné (např. dostat své jednotky na Corussant a zařídit, aby tam nezůstal žádný imperiální voják), jiné se nedají plnit úplně potají (např. získání loajality všech planet v jednom regionu) a soupeř vám v jejich zahrání může celkem snadno zabránit. A řekněme si to upřímně, Impérium má v galaxii vždycky dost rukou, kterými může osamoceného velitele nebo neopatrnou jednotku chytit pod krkem (případně zalít do karbonitu). Ať tak či onak, pro ty, kdo preferují nenápadné taktizování před okázalým předváděním Síly, bude hra za rebely tím pravým. A i když prohrajete úplně každou pozemní i vesmírnou bitvu… no, historii píší vítězové. Dokonce i ti, kdo se k vítězství dohráli schováváním na Tatooinu.

TÝMOVÁ HRA

Hra ve čtyřech hráčích pro nás byla absolutním vrcholem všech těch nedělí, které jsme s Rebelií strávili. Přestože po pouhém přečtení pravidel pro týmovou hru všechno vypadalo poněkud zmateně a roztříštěně, opak je pravdou. Týmová hra nepřináší žádné nové mechanismy, pouze vcelku jednoduše dělí herní pravomoci mezi dva hráče v rámci stejné frakce a určuje přesné pořadí, v jakém budou jednotliví hráči hrát, jaké konkrétní velitele ovládat a kterému druhu bitev velet. Impérium i Rebelové najednou nemají žádného svrchovaného vládce, který by rozhodoval o každém pohybu ve vesmíru, nýbrž generála a admirála, kteří by mezi sebou měli spolupracovat a společně dovést svou frakci k vítězství. A právě kooperativní prvek do hry přináší pořádnou porci zábavy navíc.

Hráči stejné frakce se sice mezi sebou mohou libovolně domlouvat, nicméně konečné rozhodnutí a provedení konkrétního tahu leží pouze na jednom z nich. Nezřídka se tedy stane, že perfektně naplánujete i provedete přesun jednotek a přepad planety ovládané nepřáteli, slavně zvítězíte ve vesmírné bitvě… a pak váš generál špatně hodí kostkou a než se nadějete, tak zachraňujete to málo, co z vaší jednotky zbylo. A pokud si někdo myslel, že je ve hře dvou hráčů těžké zvolit si z (maximálně) osmi náhodně vybraných planet jednu, kam přestěhujete základnu rebelů ve chvíli, kdy Impérium ovládá každou druhou soustavu a drží v ruce stále se prodlužující seznam planet, o nichž najisto vědí, že tam nejste a ani nikdy nebudete, ten by si měl zkusit domlouvat to samé ve dvou, když protihráči poslouchají každé vaše slovo a snaží se z vašich zoufalých pohledů na mapu odhadnout, o kterém sektoru uvažujete a které jsou mimo vaše možnosti.

Tady teprve začíná ten opravdový adrenalin, a prosté střídání rozplánovaných tahů se mění v šarvátky o to, kdo kam půjde, kterou kartu zahraje a kdo tuhle planetu právě potřebuje pro svého velitele víc. Jediné, co pravidla vysloveně zakazují, je opouštět místnost a domlouvat si taktiky někde v soukromí, takže prostor pro libovolné chvástavé řeči, zavádějící informace a falešné pohledy na hrací plán je neomezený. A přestože naše první hra ve čtyřech skončila už v šestém kole porážkou rebelů poté, co Imperiální generál přepadl planetu, u níž naprosto nečekal, že se tam ukrývá v tu chvíli zcela nechráněná základna rebelů, byla to rozhodně nejnapínavější a nejzábavnější partie ze všech.

Velkým bonusem celé hry jsou dobře promyšlené mechanismy, které s přibývajícími koly nutí hráče více a více přemýšlet, aby neuváženým tahem neuškodili spíše sobě, než protihráči. Počet velitelů je limitován (maximálně šest pro Impérium, rebelové jich mohou získat i víc) a bez nich se nedá dělat vůbec nic. Potřebujete se soustředit na jeden konkrétní region v galaxii a vyřešit v daném místě boj, zabránit soupeři v misi, která by pro vás byla fatální, a nejlépe splnit nějakou svou? V tom případě dobře přemýšlejte, protože velitel umístěný na planetu brání přesunu jednotek z daného místa a zároveň i ostatním velitelům stejné frakce v misích. A přestože se z jedné planety můžete dostat na několik dalších, pohyb na herním plánu je vhodně regulován, aby se doopravdy nikdy nestalo, že Impérium bude naprosto všude a nezůstane už žádné místo k úkrytu.

Hra je samozřejmě značně ovlivněna náhodou a i při sebelepším taktizování a kombinování možností vše nakonec může zhatit jeden špatný hod kostkou, nebo náhodný výběr nepotřebné karty. Je s tím ovšem počítáno a hra nabízí možnosti, jak náhodu v některých situacích eliminovat a štěstí co nejvíce přiklonit na svou stranu. A pokud se ptáte, zda jsou šance na výhru pro obě strany vyrovnané, tak po těch pár týdnech hraní můžeme říci, že víceméně jsou (alespoň naše skóre výher je téměř vyrovnané pro oba týmy). Dokud se ve hře rozkoukáváte, může se zdát, že je hra za rebely o něco jednoduší, ale s trochou zkušeností se síly vyrovnávají. Není úplně reálné, aby imperiální vojáci během jedné partie proslídili každou planetu, nicméně s trochou znalostí vědí, že to ani není bezpodmínečně nutné a stejného efektu lze docílit i jinými cestami (podobně hráč za rebely nemá moc šancí uhrát v první hře – bez znalosti balíčku úkolů – větší množství bodů reputace, čímž dává Impériu více času).

A co říci nakonec? Bavili jsme se výborně. A jako velcí fanoušci Star Wars jsme se bavili ještě o to víc, protože jsme dostali do ruky vesmír z původní trilogie se všemi postavami a planetami… a mohli s ním provést cokoli. Alderaan Hvězdu smrti neviděl ani zdálky, zato na Naboo utichly všechny hlasy, a nejen tam. Obi-Wan Kenobi nezemřel, ale byl zkonvertován k Impériu. Císař Palpatin se po hlavě vrhl do pozemní bitvy, aby byl zabit a odstraněn z příběhu… a mohli bychom takhle pokračovat ještě dlouho. Bylo to naše vyprávění, naše další epizoda oblíbeného příběhu. A jsme si jistí, že jich s Rebelií odvyprávíme ještě mnoho.

Text: Veronika Mayerová a Jiří Sivok

Star Wars: Rebelie

design: Corey Konieczka

pro dva až čtyři hráče od 14 let s dobou hraní tři až čtyři hodiny