Masasumi Kakizaki má rád horory, o čemž se nás rozhodl přesvědčit v manze Skrýš. Kakizaki zmiňuje vliv Stephena Kinga a přiznává, že ho už odmalička fascinovalo všechno strašidelné. Už na základní škole zhlédl množství hororových filmů a rozhodně se nevyhýbal ani žánrové literatuře. Pro kamarády byl vždycky tak trochu úchyl. Skrýš se mu prý nepsala zrovna snadno, už od začátku ho provázelo hodně problémů, jako třeba když si namohl svaly při prozkoumávání jeskyně, kterou se chtěl nechat při psaní inspirovat, nebo když mu při kreslení dával zabrat karpální tunel. Inu, nejen pro krásu se musí trpět. Pro umění to platí dvojnásob. S čím tedy Masasumi Kakizaki vlastně přichází? O čem jeho Skrýš je?

Na samém začátku stojí spisovatel Seiiči a jeho žena Miki. Mají za sebou dost traumatický zážitek. Zemřel jim syn, a to za velmi nešťastných okolností. Seiiči bere Miki na ostrov kdesi v jižních mořích, aby zachránil skomírající vztah. Tak to alespoň prezentuje manželce. Ve skutečnosti ji tam chce zabít, protože věří, že za synovu smrt může právě ona. Jenže některá místa ukrývají tajemství, která není radno odkrývat. Jsou místa, o kterých se vám nezdálo ani v nejděsivějších nočních můrách. A právě jedno takové Seiiči a Miki na ostrově objeví…

Skrýš je dynamický a svižný hororový příběh, který vám nezabere víc než hodinu času. V tomto ročním období se navíc četba podobných knih doslova nabízí. Kakizaki nás přivádí do tísnivých jeskynních chodeb, kde nečíhají jen brouci a jiná drobná havěť, ale něco mnohem horšího. Krčí se to ve tmě, sleduje nás a ve chvíli, kdy to nejmíň čekáme, vyrazí ze svého úkrytu a s divokou zuřivostí se na nás vrhne. Hrůza, ať už skutečná, nebo odehrávající se především v hlavě či vzpomínkách hlavního protagonisty Seiičiho, je v knize přítomná téměř na každé stránce.

Knize dominuje působivá kresba, která navozuje krásně pochmurnou atmosféru a překvapuje výbušností a agresivitou. Vyražené zuby, krvácející ústa, znetvořené obličeje, ale i Seiičiho smutek nad ztrátou syna, bezradnost a mrzký úděl, který mu život připravil, to vše mu Kakizaki vkreslil do tváře vskutku bravurně. Japonští hororoví tvůrci jsou známí svou oblibou všelijakých úchylností, čím je příběh bizarnější a nechutnější, tím lépe. Ano, i pro tyhle vlastnosti máme japonský horor tak rádi. Nabízí nám je i Skrýš, byť v poněkud mírnějších dávkách. Tady hraje hlavní roli příběh. A to opravdu povedený, i když můžeme mít tu a tam pocit, že tohle už jsme někde viděli – jistě, v některých momentech si možná vzpomeneme na Trierova Antikrista, Marshallův Pád do tmy či některé další snímky. Přesto je Skrýš nadprůměrně povedená jednohubka, která bude bavit i čtenáře, kteří mangu nebo komiks všeobecně zrovna moc nemusí. Závěr je pak krystalicky čistý horor, při kterém nejedno fanouškovské oko nezůstane suché. Ono to ale vlastně platí pro celou knihu.

Masasumi Kakizaki: Skrýš

brožovaná, překlad Anna Křivánková, 224 stran, 249 Kč