Ještě před pár lety znala australského výtvarníka Shauna Tana jen nevelká skupina čtenářů, především proto, že se soustředil na tvorbu pro děti. Jeho příběhy jsou však natolik univerzální, že oslovily i dospělé a navíc se k této cílové skupině posunul i sám autor. Do širšího povědomí pronikl především dvěma projekty – grafickým románem z roku 2006 Nový svět (v originále The Arrival) a oscarovým animovaným filmem The Lost Thing (2010). Tanův distingovaný styl našel uplatnění v komerční ilustraci, ale rozvinul se až v momentě, kdy jej začal používat jako prostředek vyprávění. Obrazy zastupují slova, nebo spolu vytvářejí harmonické či disharmonické vztahy, a z této symbiózy vznikají Tanovy nejlepší práce.

Jeho literární ambice se projevily ve středoškolských letech, kdy psal vědecko-fantastické povídky a obesílal jimi bez úspěchu vydavatelství. Vedle toho maloval krajiny a pomalu si nacházel cestu k ilustrování prostřednictvím malých zakázek. Mezi prvními to byly nízkonákladové SF časopisy Aurealis a Eidolon, které mu sice nikdy neotiskly jedinou povídku, ale zato se v redakci zalíbily jeho obrázky. Přišlo první ocenění a teprve pak se začal vážněji zabývat myšlenkou na další uplatnění v této profesi. Univerzitu skončil se slibně se rozjíždějící kariérou v oblasti literatury pro děti a mládež, především jako autor obálek.

Obrázkové knihy, ať už dětské, komiksy, či grafické romány, se staly jeho dominantními produkty. V tomto ohledu na něj mělo vliv několik různých autorů, nejen výtvarníků. Vyhovuje mu povídkový styl vyprávění, tedy krátký příběh se silným obsahem, a tady vzpomíná na Zvířecí farmu od George Orwella a na Raye Bradburyho. Poprvé si vyzkoušel tuto formu ve spolupráci s australským spisovatelem pro mládež Garym Crewem, s nímž dal dohromady sbírku hororových povídek After Dark a science fiction The Viewer. Pomohl mu vnímat ilustrované publikace i jako prostředek vyprávění pro dospělé.

Zatímco vydával knihy pro děti (The Rabbits, The Red Tree, Eric), pracoval pět let na grafickém románu Nový svět, který je určen dospělým čtenářům a známe ho i z českého vydání. Představoval pro něj výzvu i experiment, neboť chtěl sdělit příběh bez použití jediného slova. Kombinuje realisticky pojaté postavy s fantastickými stvořeními a prostředím, které fungují jako symbolické, zástupné elementy, s nimiž se setkává člověk, když se ocitne v cizí zemi. Dobu mohutné vlny přistěhovalectví do Spojených států v minulém století evokují nejen některé nepřímé odkazy, ale i černobílé a sépiové tóny ilustrovaných stránek připomínající staré fotografie.

Černobílé kresby jsou základem všech Tanových ilustrací, ovšem další kroky už závisí na povaze projektu. Má tak rozsáhlý arzenál dovedností, že může vybírat z desítek možných kombinací různých médií – akryl, olejové barvy, pastely, akvarel, barevné pastelky, tuš, linoryty, koláže i digitální grafika. Jen tak mimochodem se pustil do modelování a jeho socha k příběhům bratří Grimmů se ocitla v nominacích na hlavní cenu ve 21. ročníku soutěže Spectrum. Navíc se stále seriózně věnuje krajinomalbě. Žádný z těchto okruhů ale nevyzdvihuje nad druhý a hranice mezi „vysokým“ a „nízkým“ uměním pro něj nemá žádný význam.

Z Tanových knih vyšly v češtině rovněž Erik, Příběhy z konce předměstí, nebo Pravidla léta, barevně ilustrovaná kniha pohrávající si se vztahy a pravidly, která si vytvářejí děti. Ostatně hravost a objevování jsou principy, které se prolínají celým Tanovým dílem. Spíš než jako tvůrce se cítí jako prostředník, který se nechává vést inspirací a odhaluje věci, které jsou hluboko pod povrchem racionálního, dospěláckého pohledu na život a na svět.

Související odkazy:

Shaun Tan co nevidět objeví Nový svět…

Surrealisticko pitoreskní pouť do Nového světa (recenze)

Shaun Tan vypráví Příběhy z konce předměstí

Naučte se včas Pravidla léta! (recenze)