V průběhu devadesátých let byl americký výtvarník Bob Eggleton na úplné špičce žánru. Svědčí o tom i pouhý výčet ocenění, která získal. Doma má devět cen Hugo a zároveň byl na toto ocenění nominován bez přestávky od roku 1988 do roku 2012. Podobně se mu dařilo i u cen Chesley, kde se do nominace poprvé dostal už v roce 1985 a naposledy před pěti lety, a to v některých letech dokonce až v pěti různých kategoriích. Dvanáct z nich nakonec proměnil ve vítězství. Dnes se sice už trochu stáhl z výsluní, zato se věnuje projektům, pro něž bije jeho fanouškovské srdce. Však také například na loňském conu G-Fest získal The Mangled Skyscraper Award, určenou pro ty, kdo zásadně přispěli do japonského kaiju.

Eggleton se dokázal uplatnit v širokém spektru fantastiky, ovšem nejdůrazněji ve třech tematických okruzích. Jednak to jsou jeho obrazy s lovecraftovskou tématikou a variacemi na podobu Cthulhu. Pak velice silná linie gigantických monster, která zahrnuje draky, dinosaury a především Godzillu a další japonské příšery. Třetí skupinu tvoří náměty vesmíru a kosmických cest. Tyto obrazy kosmu jsou založené na kvalitní znalosti fyziky a astronomie a překročily hranici science fiction, když se objevily i na obálkách seriózních vědeckých časopisů (např. Astronomy a Sky&Telescope). Autor se tu hlásí k vlivu klasické krajinomalby, která je jeho nejoblíbenějším žánrem, přičemž inspiraci čerpá od mistrů 19. století Constablea a Turnera. Všechny výtvarné aktivity svého potomka silně podporoval Eggletonův otec a nebylo žádným překvapením, když si jeho syn vybral uměleckou školu. Ovšem narazil na stejný problém, o jakém jsme v našem seriálu už mluvili u několika jiných osobností, tedy na nekvalitní výuku, která ignorovala naprostý základ, jakými jsou principy dobrého kreslení. Neměl však problém uchytit se a první práci našel v polovině osmdesátých let u známého amerického vydavatele Jima Beana, pro kterého pracoval i další dvě dekády.

Mezi kvality, pro které si ho tak často vybírali editoři knih, patří detailní práce, dramatické, výrazné barvy a kompozice v pohybu. Přestože Eggletonovým nejoblíbenějším nástrojem je obyčejná tužka, jako ilustrátor obálek si musel osvojit i jiné techniky. Na prvním místě malbu olejovými barvami, ale měl také období, kdy se věnoval airbrushi, a v posledních letech zase experimentuje s kvašem a akvarelem. Vypadá to, že tradičním technikám už zůstane věrný a nepustí se po sílícím proudu digitálního umění. Sice o tomto kroku několikrát uvažoval, ale vždy mu ho vyvrátili kolegové a přátelé, kteří si myslí, že to nemá zapotřebí. Eggleton je skutečný odborník na historii žánru kaiju (japonských gigantických monster), zná všechny aspekty tak dobře, že se na něj pravidelně obracela americká pobočka společnosti Toho Kingdom, což je producent originální Godzilly z roku 1954, z jehož dílny vycházejí dodnes firemní či licencované filmy, počítačové hry, komiksy i knihy. Dostal se i přímo k natáčení a na skok se zapojil do příprav snímku Godzilla Against Mechagodzilla (2002). U filmu se mu líbí a jeho jméno se objevilo i u dalších projektů, animovaných Mravenčí polepšovna a Jimmy Neutron.

V novém tisíciletí se stále věnuje knižním obálkám, i když jejich počet poklesl a převažují soukromé zakázky, prodává tisky svých klasických obrazů a stále produkuje výtvarné knihy, kterých má na kontě několik desítek (namátkou jmenujme Greetings Form Earth: The Art of Bob Eggleton, Dragonhenge, Dragon‘s Domain, Book of Sea Monsters, Who‘s Afraid of Godzilla?). Rozpínají se od malířských, instruktážních publikací až po dětské knihy. V dubnu mu vyjde nejnovější, s názvem Tales of the Primal Land, kterou dal dohromady se spisovatelem Brianem Lumleym. U nás si aktuálně můžete koupit kvalitní portfolio jeho prací vydané Galerií Nemesis.