Fantastické seriály: DVA SVĚTY

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Pondělí 30 dubna 2018 21.25

Televizní společnost Starz není zrovna tradiční producent seriálových hitů, přesto dokáže občas poskytnout zajímavou alternativu. Na podzim letošního roku se objeví už čtvrtá řada seriálu Cizinka, televizní adaptace stejnojmenné knižní série Diany Gabaldonové, a nejspíš se dočkáme také pokračování bizarních Amerických bohů, za jejichž předlohu je zodpovědný samotný Neil Gaiman. To seriál Dva světy žádnou slavnou knihu neadaptuje. Je naopak původním dílem scenáristy a producenta Justina Markse, doposud známého především jako tvůrce scénáře k hrané verzi Knihy džunglí, přesto si však minimálně na prostoru první řady dokázal udržet svěží a ucelenou formu, díky níž lze hovořit o jednom ze seriálových překvapení roku…

Prvním lákadlem seriálu je samozřejmě obsazení J. K. Simmonse do hlavní dvojrole. Simmons jako mistr vedlejších rolí, což nakonec stvrdil ziskem Oskara v této kategorii za hudební drama Whiplash, dokáže rozzářit prakticky jakýkoli film. Jedním příkladem za všechny je coenovka Po přečtení spalte, kde na prostoru dvou kratičkých a zároveň skvěle napsaných dialogových scének Simmons posouvá celkovou úroveň filmu hned o několik příček výš. V seriálu Dva světy se chopil role Howarda Silka, který přes den vykonává rutinní zaměstnání v jakémsi bezejmenném úřadu a každý večer dochází za svou ženou v nemocnici, kde leží po těžké nehodě v bezvědomí. Vedle něj však existuje ještě jeden Howard Silk, trénovaný agent a sebevědomý zástupce diplomatického sboru, jenž svoji zakřiknutou verzi nemůže vystát. Před třiceti lety existovala jen jedna verze tohoto muže, ale koncem studené války se díky experimentu v podzemí Berlína vytvořila a vyčlenila nová větev tohoto světa, jež od onoho okamžiku začala žít svým životem.

Jedním ze stavebních prvků seriálu je možnost nahlédnout do alternativní historie, ačkoli ani jedna z obou představených variant Berlína není přesnou kopií skutečné německé metropole. První verze, v níž hlavní hrdina pracuje jako nudný byrokrat, se odlišuje jen v drobných detailech, zatímco ta druhá nabízí pohled do světa sociálně narušeného katastrofální pandemií. Přesto bude pro diváka lačnícího po sci-fi s motivem paralelních světů seriál spíše zklamáním, protože žánrově odpovídá především špionážnímu thrilleru s příjemnou retro atmosférou z dob, kdy tomuto žánru vládl Conneryho James Bond nebo ještě příhodněji Caineův Harry Palmer. Diplomaté a špióni ke komunikaci totiž nepoužívají pokročilé metody šifrování nebo analýzy satelitních snímků. Počítače zde navíc vypadají, jako by výpisy na monitor měly potřebu doprovázet zvukovým signálem. Přestože se v obou světech používají mobilní telefony, informace se nejčastěji předávají prostřednictvím mrtvých schránek, případně během schůzek v konspiračních bytech.

Seriál příhodně využívá a rozvíjí symboliku Berlína jako místa, v němž byli obyvatelé za studené války násilně rozděleni zdí. Zeď sice padla, ale napětí díky nově nastavené situaci, a ještě méně čitelné protistraně, rozhodně nepolevilo. Rozvědka prahne po informacích, probouzejí se spáči, vyjednávají se výměny agentů, do ulic jsou vysíláni nájemní zabijáci nebo vraždící idealisté. Jednotlivé tahy každé strany připomínají kladení kamenů ve hře go, jež se vepsala nejen do znělky seriálu. Jeden Howard Silk, ten bílý, je ztělesněním empatie a nevinnosti, svůj svět si dosud udržoval vždy malý, což mu bohatě stačilo ke spokojenému životu. Avšak druhý Howard, ten černý, je od jisté doby bezcitný a ve svém jednání nekompromisní. Jejich setkání promění život obou a díky tomu, že si své role musí vyměnit, nevyhnutelně přejímají vlastnosti svého protějšku. Seriál ale nestojí jen na skvělé dvojroli J. K. Simmonse, s postupem času dostávají větší prostor i další postavy, mnohdy zdvojené, díky nimž získává problematický vývoj událostí rozkročený mezi dimenzemi na detailu.

Nejedná se o kdovíjak zajímavý pohled na alternativní historii lidstva, Dva světy patří do jiného žánru, který bez problémů a v nadprůměrné kvalitě naplňují. Původní plán studia počítal se dvěma řadami seriálu, díky čemuž si finále první řady nechává některá vrátka otevřená. Program na deset večerů v roce 2019 by tím pádem měl být jasný.