Fantasy Tomáše Pospíšila vydanou pod názvem Rudý štít byste v běžné distribuci hledali marně, alespoň prozatím. Její tisk si autor zajistil vlastním přičiněním, přestože o skutečném „vydání“ nemůže být díky absenci ISBN vlastně ani řeč. Na stránkách projektu je příběh ve formě e-knihy dokonce volně dostupný. Autor však jako mnozí jiní neodolal touze vychutnat si reálnou tíhu vlastního díla v rukách a podělit se o něj s ostatními. Výsledek se kupodivu obešel bez vážnějších stylistických přešlapů a ke čtení nemusí čtenář sbírat odvahu moc dlouho, jak tomu u podobných publikací často bývá. Přesto je zde jasně znát, že si text neprošel mnohdy útrpnou a náročnou redakční cestou skrze klasické nakladatelství…

Příběh zpočátku sleduje putování hrdiny z pohodlného sídla a vyhřátého lože napříč hlubokým lesem do odlehlých končin, kde si vesměs zaostalí obyvatelé nelámou zbytečně hlavu s tím, kdo je právě jejich pánem a která armáda jim v dané chvíli pochoduje za okny. V tomto nepříliš civilizovaném kraji došlo k záhadnému vyvraždění celé vesnice a náš hrdina je povolán případ vyšetřit, případně se původci zla postavit. Všeobecné podezření na přítomnost temných sil stav věci a atmosféru strachu jen zhoršuje. Detektivní zápletka je vetkána do typicky cestovatelské fantasy, jakou v rámci žánru zastupuje kupříkladu Tolkienův Hobit. Předobraz mrzutého hlavního hrdiny, který se díky výsostnému postavení strážce království s ničím příliš nemaže, bychom pro změnu nalezli nejspíš v postavě Geralda z Rivie.

Začátečnické nešvary hodné zamyšlení…

První polovina útlé knihy je z hlediska vyprávění přinejmenším únavná, neboť jejím jediným účelem je přemístit hrdinu z jednoho místa na druhé. Překážky, jež jsou mu v průběhu cesty kladeny pod nohy, mají izolovaný epizodický charakter a s čistým svědomím bych je označil za nadbytečnou a snadno postradatelnou výplň. Měla-li tato část sloužit k lepšímu vykreslení charakteru hrdiny, je k tomu v pozdějších kapitolách stále dostatek příležitostí. Hlavní hrdina je i tak největší slabinou Rudého štítu. Jedná se o zdaleka nejotravnější postavu, k níž si čtenář bude hledat cestu jen s krajními obtížemi. Podle všeho býval kdysi statečný, spravedlivý a podobně, ale v současnosti se s mírnou nadsázkou chová jako zpovykané dítě, které nic pořádně nebaví a nejraději by se na všechno vykašlalo a vrátilo se domů. Nepředvede žádné zvláštní bojové ani organizační schopnosti, ve vyšetřování samotném značně selhává a navíc postrádá nadhled a smysl pro sarkasmus, který by jeho otrávenosti tak slušel. Naštěstí se kolem něj pohybují postavy, jež jeho autorsky zjevně nechtěnou neschopnost vyvažují, nicméně u hrdinské fantasy jsou v podobných případech schopni mnozí čtenáři nad knihou okamžitě zlomit hůl.

Konstrukce hlavní zápletky je vcelku neotřelá a touha po odhalení záhady stojící za brutálním vražděním je bezesporu hnacím motorem Rudého štítu, což svědčí především o nevhodném rozsahu díla. Kdyby šlo o povídku, v literárních soutěžích by měla slušný potenciál zabodovat. Namísto toho se díky značnému rozsahu občas dostává do nepříjemných vypravěčských pastí. Když hlavní hrdina projíždí podle všeho nebezpečným lesem, kromě pádu z koně jej nic vážnějšího neohrozí. Meč nazvaný Snílek přímo svádí k častému tasení a vítězným šarvátkám, přesto zbytečně zahálí. A ze světa zatíženého magií a zabydleného bájnými bytostmi, k nimž nechybí zdařilý teoretický výklad, si toho čtenář také příliš neužije, vše se omezí na dvě tři setkání a s kouzlením to rovněž není příliš slavné. Často mi při četbě přišla na mysl Čechovova zbraň, z níž se v Rudém štítu sice nakonec vystřelí, ale kulka, místo aby prudce vyrazila vpřed, se pouze líně vykutálí a stěží přepadne přes ústí hlavně.

Stojí Rudý štít za pozornost?

Výtku si zaslouží i závěr knihy, v němž se vedle slibovaného rozpletení záhady dočkají čtenáři také několika nepříjemných překvapení ze strany do té doby nelítostného protivníka. Pár posledních stránek před epilogem by si skutečně zasloužilo razantní přepracování, protože některá vysvětlení, jež doprovázejí finální konfrontaci mezi hrdinou a jeho sokem, k níž nejdříve dojde a poté vlastně nedojde, příběhu dobrou vizitku nedělají. Na část ze zmíněných nedostatků by zajisté upozornili betačtenáři, k jiným by byl zase nesmlouvavý odpovědný redaktor. Přes všechny výhrady a s vědomím toho, že se jedná o autorovu prvotinu, která neprošla standardním procesem, nabízí Rudý štít minimálně pro oddané fanoušky žánru pohled do nového fantasy světa s vlastními pravidly a strukturami, které může autor v budoucnu dále rozvíjet. Jen se, doufejme, poučí z vlastních nezdarů a posune se ve vlastní tvorbě o kus dál…

Tomáš Pospíšil: Rudý štít

vázaná, 270 stran, vlastní náklad 50 ks