Každý motiv, každá postava, která se stala inventářem žánru, se musela odněkud objevit a prošlapat si cestu ke své současné slávě. Spisovatelé a filmaři krůček po krůčku, dekádu po dekádě utvářejí a formují to, co původně bylo pouhou neohrabanou, kostrbatou příšerou. Stává se lidštější, stává se hrůznější, stává se hrozbou – médiem, které slouží tvůrcům k vyjádření jejich obav a strachů. Plní roli protihráče člověka a naší civilizace, představují esenci zla nebo zpochybňují fungující řád a přinášejí do světa tajemství, které se vytrácí z našeho běžného života. Jsou nečekaní, neuvěřitelní, hroziví. A proto se k nim stále vracíme.

httpvh://www.youtube.com/watch?v=-E-Q1NGk1mI

Díl první: Prokletá mumie

Přestože Tutanchamonova hrobka, která spustila lavinu laického zájmu o starý Egypt a mumie, byla odkryta v roce 1922, už dříve se objevila literární díla, která si hrála s motivem balzamovaných nemrtvých. A i když se Tutanchamon může i nadále pyšnit postavením celebrity, všechno začalo u někoho jiného. Říká se mu Ginger.
Ginger se objevil v roce 1901 v Britském muzeu. Šlo o vůbec první mumii, která kdy byla veřejně vystavena, a dokonce v expozici na svém místě přebývá dodnes. Svoji přezdívku získal díky pozůstatkům vlasů, kterou jsou poměrně atypicky světle zrzavé. Nejde však o typ mumie, kterou si asi běžně představíme, protože tato je ještě starší než je metoda balzamování a ukládání do sarkofágů. Byla mumifikována přirozeným vlivem prostředí, v písku egyptské pouště, a pochází z doby kolem 3400 př. n. l., tedy z doby, kdy známé panovnické dynastie ještě neexistovaly.
Můžeme se zřejmě jen dohadovat, zda a nakolik ovlivnil Ginger vznik prvního známějšího příběhu zahajujícího celou větev fantastické literatury o oživlých mrtvolách, které ziskuchtivé a poznání chtivé ruce vydobyly z hlubin Egypta – dva roky po jeho vystavení vydal Bram Stoker svoji knihu The Jewel of Seven Stars (česky Klenot sedmi hvězd/Moba 2011). Objevila se v době mimořádného veřejného zájmu o egyptologii a stala se inspirací pro další příběhy kombinující hororový žánr s egyptskou mytologií a historií.

httpvh://www.youtube.com/watch?v=OMwW-kzwltA

Další událostí, která přispěla svou trochou do poutavě namíchané a čtenářsky přitažlivé směsi, byly osudy objevitelů Tutanchamonovy hrobky. Zapříčinily rozšíření fantastických teorií o prokletých vstupech do královských hrobek a příběhy o mumiích tak získaly jeden z charakteristických prvků, kteří autoři rádi (nad)užívali.
Všechny uvedené rysy – neodbytní archeologové ve jménu vědy provrtávající každou píď egyptské pouště, oživlý nemrtvý, který se vydá zlikvidovat ty, co na sebe uvrhly kletbu, tajné a magické rituály vycházející ze starověké mytologie – pak na filmová plátna převedl a legendární status získal slavný film The Mummy z roku 1932, kde hlavní roli, nechtěně oživeného kněze Imhotepa, hraje hvězda hororových šlágrů Boris Karloff. Tento film byl součástí velké vlny 30. let 20. století, kdy se natáčel ve studiích Universal jeden fantastický příběh za druhým – od Frankensteina až po Draculu. Filmoví historici hovoří o přelomovém vlivu na další snímky. Poprvé se v něm totiž v hlavní roli objevilo monstrum, které mělo cit, pohnutý osud a love story. A to vše mu zůstalo i v poslední adaptaci z roku 1999.