Dříve, než opustíme audiovizuální fantastiku japonských ostrovů, zmiňme ještě jednoho z nepřehlédnutelných a dosti kontroverzních režisérů. Jeho díla sice nejsou mainstreamová a tvoří spíše pro menší okruh diváků, svou cestu si ale našel i k evropským a americkým divákům. Představme si tedy několik snímků režiséra Shiona Sona, jehož hororová představivost rozhodně umí překvapit a který posbíral ocenění nejen z filmových festivalů v Asii, ale dokonce i z Benátek, Toronta či Karlových Varů. Ačkoliv netočí tradiční kaidan příběhy, vyděsit diváky dokázal vskutku originálně a na svém kontě má i zajímavý kultovní počin, jenž vznikl jako adaptace známého komiksu a posléze se dočkal volného pokračování i zpracování příběhu do samostatné knihy.

Shion Sono na sebe upozornil už v sedmnácti letech, kdy publikoval své experimentální básně. Aby mohl točit filmy, zanechal univerzitní studium a začal se cele věnovat umění. Jako režisér debutoval v roce 1990, ovšem na první ocenění a úspěch musel čekat jedenáct let. Na motivy komiksu Jisatsu sākuru natočil stejnojmenný snímek Suicide Club (2001), který z něj takřka okamžitě udělal kultovního tvůrce na poli hororu. V drsné kritice vlivu médií sledujeme příběh detektiva, který vyšetřuje sérii podivných hromadných sebevražd. Kontroverzní film obsahuje řadu scén pro otrlejší diváky, ovšem v pozadí nekompromisně poukazuje na stav duchovně vyprázdněné společnosti. Ačkoliv se jedná spíše o snímek nezávislého tvůrce, Jisatsu sākuru bodoval především na festivalech audiovizuální fantastiky a katapultoval Shiona Sona mezi ostře sledované kultovní tvůrce. Je však třeba podotknout, že Sonova tvorba je v mnohém experimentální a příběhy, které bychom mohli zařadit mezi audiovizuální fantastiku, v sobě nesou stejně zajímavé mísení žánrů jako u Takashi Miikeho.

Rok 2005 byl pro Shiona Sono opět velmi úspěšný. Vrátil se k tématu klubu sebevrahů a natočil snímek, který staví jeho počin Jisatsu sākuru do mnohem širších souvislostí. Večeře u Noriko (Noriko no Shokutaku, 2005) bodovala nejen v Karlových Varech, ale i Yokohamě či Puchonu a znovu se dotýká citlivých témat jako nefunkční rodinné vztahy či zkostnatělá tradiční společnost. Oproti Jisatsu sākuru je tu ovšem méně hororové atmosféry a více experimentování s formou filmového vyprávění, které diváci i filmová kritika hodnotili velmi kladně. Stejně tak i druhý snímek, který měl v tomto roce premiéru a jenž v sobě nese i příměs hororového žánru Strange Circus (Kimyō na sākasu, 2005). Film, ve kterém slabě rozpoznatelná hranice mezi reálnem, bolestí zkreslenou vzpomínkou a nereálnem v lecčems připomíná tvorbu Davida Lynche.

O dva roky později Sono uvedl na stříbrná plátna ryze hororový příběh s překvapivým záporným elementem Exte: Hair Extensions (Ekusute, 2007). Ačkoliv tento jeho počin nepatří mezi nejúspěšnější horory, rozhodně se řadí mezi ty nejoriginálnější, což je ostatně postřeh, který se při jeho hodnocení objevuje nejčastěji. Odnesl si sice jen cenu z žánrového filmového festivalu v Austinu, ovšem pro milovníky asijského děsu je takřka povinnou položkou.

Zatímco Ekusute zůstalo bližší spíše žánrovému publiku, Studená ryba (Tsumetai nettaigyo, 2010) už nenechala chladnými ani kritiku a poroty velkých filmových festivalů. Podivná sonda do života masových vrahů plná brutálních i nepochopitelných obrazů posbírala pět cen a jednu nominaci. Je ale opět nutno poznamenat, že se nejedná o čistě hororový příběh, ale o syntézu různých žánrů, mezi které patří i horor. Směs, kterou tentokrát Sono namíchal, je tedy opět zcela unikátní a fanouška audiovizuální fantastiky rozhodně neurazí. Režisérova syrová otevřenost si potom získává i diváky artových počinů a to nejen na evropském kontinentu.

Před dvěma lety byl na filmovém festivalu v Karlových Varech uveden další z hororově laděných počinů Shiona Sona Vinou lásky (Koi no Tsumi, 2011), jehož příslušnost k hororu je spíše na hraně a který by se dal popsat asi nejlépe jako hororově laděné psychodrama. Pokud vás ovšem průřez originálně natočenými snímky, které mísí nejen žánry, ale i filmové styly vyprávění, zaujal, neměli byste minout ani toto drama o rozpadu osobnosti.