Poetika. Jedině toto slovo asi dokáže vystihnout tvorbu režiséra Tima Burtona, který si získal srdce diváků svébytným výtvarným pojetím a originalitou příběhů. Technologický pokrok v trikových postupech zajistil tvůrcům nejen netušené možnosti, ale otevřel cestu i umělcům, kteří předkládají fanouškům fantastiky vlastní světy. Pokud bychom si kladli otázku, do jakého žánru zařadit autorská díla Tima Burtona, odpověď by rozhodně nebyla jednoduchá. Od surrealistických vizí a podivných hrdinů, přes realitu jakoby vnímanou skrze pokřivené zrcadlo. I když byl Tim Burton vždy velkým milovníkem černobílých hororových snímků a mohli bychom vysledovat i náznaky inspirací, jeho rukopis je natolik výrazný, že se zaměnit nedá. Jak si takový režisér poradil s adaptací komiksového příběhu?

Po úspěchu příběhu divokého bioexorcisty Beetlejuice svěřilo vedení studia Warner Bros Timu Burtonovi adaptaci Batmana. Ačkoliv se Batman již dříve proháněl na televizních obrazovkách a s úspěchem řešil s Robinem zločiny v Gotham City v hraných i animovaných epizodách, stříbrnému plátnu se dosud vyhýbal. Pro Tima Burtona byl tento snímek první filmovou adaptací, pro netopýřího rytíře debutový vstup na stříbrné plátno.

Batman (Batman, 1989) byl tedy velmi oblíbený nejen díky komiksům, ale i televizním seriálům. Jak ale uchopit adaptaci, aniž byste zklamali skalní fanoušky a nalákali do kin i ty, co Batmana nesledují? Tim Burton vsadil tradičně na silnou výtvarnou stránku a herecké osobnosti. Gotham značně potemněl, role Jokera se ujal Jack Nicholson a nechyběla mimořádně vyvedená atmosféra podpořená detailním zpracováním prostředí i Batmanových „hraček“. Ačkoliv fanoušci nesouhlasili s nasazením Michaela Keatona do hlavní role, s těžkým latexovým kostýmem i temným hrdinou se nakonec vypořádal dobře. Spojení s Danny Elfmannem, který pro film napsal hudbu, pak jen dotvořilo jedinečný zážitek. Film získal Oscara za výpravu a stal se trhákem. (Očekávání bylo tak velké, že si diváci kupovali lístky do kin jen kvůli tomu, aby shlédli trailer.) Tím, že vsadili na podivínského Tima Burtona, rozhodně ve studiu Warner Bros neprohloupili.

Poté, co nově odstartoval další batmanománii, zabodoval o rok později znovu, tentokrát s pohádkovoromantickou podívanou Střihoruký Edward (Edward Scissorhands, 1990). Tento snímek byl velmi důležitý pro Johnyho Deppa, pro kterého to byla nejen první spolupráce s Timem Burtonem, ale zároveň i první velká role pro filmová plátna. A dlužno podotknout, že v této roli Johny Depp skutečně zazářil. Střihoruký Edward byl inspirován Burtonovou kresbou z dětství. Hlavním hrdinou, který má nevinnou duši, je pololidská bytost se zvláštním střihačským nadáním. Atmosférický snímek, který opět předkládá Burtonovsky pojaté vidění reality a údělu nevinnosti ve světě patří dodnes k nejoblíbenějším filmům vůbec. A také je považován za jeden z nejosobnějších příběhů Tima Burtona vůbec. Ovšem nebýt úspěchu předchozí komiksové adaptace, Tim Burton by ho natočit podle svého nemohl. Zajímavostí je, že režisér oslovil Roberta Smithe z The Cure, kterému se Edward podobá účesem, zda by nevytvořil hudbu, ovšem Smith byl natolik zaneprázdněn, že se nabídkou vůbec nezabýval. Hudební složku filmu tedy opět vytvořil Danny Elfman. Ve snímku si zahrál vedlejší roli i Vincent Price, kterého Tim Burton obdivoval od dětských let a pro kterého to byla poslední filmová role. Fanoušci si tento snímek mohou dodnes připomenout navštívením restaurace Tavern on the Green v New Yorku, kde zůstávají uchovány některé skulptury z živých stromů, které se ve filmu objevily.

Melancholicky laděný příběh o pololidské bytosti ale rozhodně nepředznamenával další z režisérových snímků, kterým bylo pokračování komiksové adaptace Batmana Batman se vrací (Batman Returns, 1992). Po fenomenálním úspěchu prvního Batmana studio uvolnilo nezvykle velký rozpočet a dalo Timu Burtonovi v tvorbě volnou ruku. Temnější Gotham City už asi nikdy nebylo. Michael Keaton tentokrát čelil hned třem záporným charakterům, které jsou nezvykle psychologicky propracované a které ztvárnily herecké hvězdy první velikosti. Pro některé fanoušky je toto zpracování nejen nejšílenější, ale zároveň i nejlepší, ovšem Tim Burton sklidil nejen chválu, ale i tvrdou kritiku za scény, které rozhodně nebyly vhodné pro děti, na režisérovu obhajobu je ovšem nutno uvést, že snímek nebyl nikdy uváděn jako „rodinný“. Technicky je pozoruhodným faktem, že film byl jako první natáčen v novém zvukovém formátu, a to v Dolby Digital.

V průřezu tvorby Tima Burtona by se mohlo zdát, že svými postupy jde proti klasickým studiovým a pozlátkovým pravdám, které nám Hollywood tolik let předkládá. Těžko se dopátrat, zda temnost druhého Batmana nebyla cíleným záměrem, ovšem tržby byly opět rekordní. A hned po této druhé adaptaci začal Tim Burton pracovat na dalších příbězích, které už stály k Hollywoodu v otevřené opozici a které rozhodně neplynuly s hlavním proudem.