V lednovém vydání časopisu XB-1 máme možnost seznámit se se sympatickým hrdinou Richardem z povídky Kristine Kathryn Ruschové Záchrana Apolla 8. Ačkoliv by se mohl čtenář ptát, nakolik je možné, aby sen nebo touha jednoho muže ovlivnily technologický pokrok lidstva, audiovizuální fantastika nabízí odpověď sama. James Cameron by se bez nadsázky dal označit za jednoho z nejvěrnějších a nejoddanějších fanoušků žánru, který se Richardovi svým životním příběhem přinejmenším podobá. Asi málokdo by byl ochoten obětovat svému snu tolik, jako právě on. A málokdo by dokázal zároveň na své cestě posunout hranice lidského poznání. V případě Jamese Camerona se skutečně stalo, že samotná cesta za precizní audiovizuální fantastikou pomohla i v oborech, které z filmem vůbec nesouvisí.

Po úvodních úspěších s filmy Terminátor (The Terminator, 1984) a Vetřelci (Aliens, 1986), se James Cameron ocitl s kamerou poprvé pod vodou. Natáčení snímku Propast (The Abyss, 1989) kladlo vysoké požadavky nejen na štáb, ale i technické vybavení. Stavby, které kvůli natáčení vznikly v nedokončeném jaderném reaktoru v Jižní Karolíně, stojí na svém místě dodnes. Ticho „mořských“ hlubin, které Jamesi Cameronovi později tolik učarovalo, ale musel opustit kvůli plánovanému pokračování Terminátora (Terminátor 2: Den zúčtování, 1991).

Málokdo tušil, s jakým úspěchem se Terminátor na plátna kin vrátí. I když překonal všechna optimistická očekávání, za jeho vznikem stojí obrovský kus práce a režisérovy tvrdohlavosti. Herci si prý často stěžují, že s nimi James Cameron jedná „jako s dobytkem“, při natáčení Propasti dokonce jedna z hereček s pláčem utekla, ale neústupnost, s jakou režisér své požadavky předkládá, nese své ovoce. A s každým snímkem posouvá hranice žánrového filmu dál. V případě pokračování Terminátora to byla především postava vraždícího T-1000 a náročnost některých akčních scén. Aby vytvořil pro Arnolda Schwarzeneggera důstojného protivníka, vytvořil typ Terminátora T-1000, který může jakkoliv měnit podobu. Triky, které zpracovali odborníci z ILM, byly na svou dobu skutečně přelomové a překonávaly představy diváků. Snímek ale zaujal i realisticky vypracovanými akčními, „postapo“ scénami i prací maskérů (tehdy nevídaným způsobem). Asi neexistuje fanoušek audiovizuální fantastiky, který by Terminátora neviděl. A tak není divu, že snímek posbíral mnoho ocenění (Oscar za vizuální efekty, zvuk, střih zvukových efektů a masky) a pomohl Jamesi Cameronovi stát se neotřesitelným členem hollywoodské elity.

Po ne příliš úspěšných Pravdivých lžích (True Lies, 1994) se začal plně věnovat dalšímu velkofilmu, který ho zavedl zpět na mořskou hladinu, Titanic (Titanic, 1997). Náklady na snímek předčily cenu skutečného Titanicu a speciální efekty zdržely premiéru o půl roku. Ač nežánrový film, pro tvorbu zaníceného Jamese Camerona měl obrovský význam. Právě při práci na tomto snímku se režisér začal věnovat skutečným podmořským hlubinám a tento svět mu učaroval. Expedice ke skutečnému vraku Titanicu ho donutily nejen řešit technické problémy při práci ve velkých hloubkách, ale zároveň ho pohltily natolik, že se ve světě filmu „odmlčel“. A tak se v roce 2010 při havárii ropné plošiny v Mexickém zálivu mohl ozvat již jako odborník a nabídnout pomoc při řešení problémů.

Vize Jamese Camerona často diváky nejen uchvátí, ale zároveň i donutí přemýšlet. Ať už to byla myšlenka „jak tohle chtějí zabít…“ při sledování přelomového T-1000 nebo dokonalé zpracování fantastického světa, který slabší povahy doslova pohltil. Po čase, který věnoval objevování mořských hlubin a studováním 3D technologie, přišel opět s vizí, která sice znovu rozdělila diváky na dva nesmiřitelné tábory, ovšem která také posunula audiovizuální fantastiku o pořádný kus dál.

Monumentální projekt skombinoval 3D animaci s živou akcí a pro jeho účely vznikl nejen svět nové planety, ale i vlastní filmový jazyk. Ačkoliv je mu vyčítán příliš plochý příběh a ekologické poselství, které nese, zůstává faktem, že diváky uchvátil. Začaly se objevovat diskuze o věrohodnosti zobrazování pohádkového světa, média uveřejnila první zprávy o lidech, kteří po shlédnutí filmu propadali depresím z naší šedé reality. James Cameron, muž pro kterého neexistuje slovo „nemožné“, v každém případě precizním vedením štábu natočil pozoruhodný film, který posunul opět technické hranice o něco dál.

Může se tedy zdát, že Kristine Kathryn Ruschová napsala v povídce Záchrana Apolla 8 až pohádkově idealistický příběh, ovšem James Cameron, režisér, scénárista a milovník sci-fi je důkazem, že lidé jako Richard skutečně existují a to dokonce i v naší době.