Jsou místa, kterým se smrtelník raději vyhne. U Kuala Noru leží vybělené kosti čtyřiceti tisíc mužů padlých v kruté bitvě a jedinou živou duší na tomto místě je Šen Tchaj, který přišel uctít svého mrtvého otce poslední službou všem bezejmenným vojákům. Po dva roky jim ve dne hloubí hroby a v noci naslouchá hlasům jejich duchů. Jenže jeho konání vidí i živí, a zatímco z jedné strany přichází ohromný dar, z té druhé smrt. Svět, který nechal za zády, ho už volá zpátky… Tak začíná příběh hlavního hrdiny románu Guye Gavriela Kaye Pod nebesy, který vyšel v nakladatelství Argo. Tato směs historické fikce a fantasy vychází ze skutečných událostí, jež předznamenaly konec čínské dynastie Tchang a pro které se vžilo pojmenování An Lušanovo povstání.

Začněme tím, co v románu chybí. Zásadním prvkem, který oslabuje čtenářovo souznění s Tchajem, je nepřítomnost zla personifikovaného v silném protihráči. Přestože jde o fikci, Kay se snaží o poměrně realistické zachycení svých protagonistů a pro antagonistu nemá prostor. Nelze za něj považovat hlavního ministra, protože je spíš obětí vlastních chyb a slabostí. Není jím ani rebelující generál, který reaguje na ohrožení své i svojí rodiny. Kniha vychází z klasického schématu „malý člověk versus velké dějiny“. Vyprávění se soustředí na Tchaje, ale v momentě, kdy události trochu zvolní, připojí autor druhou dějovou linii vztahující se k jeho sestře, která sice není zásadní, ale je s bratrovou minulostí pevně propojena. Úhly pohledu se střídají, slovo dostanou i epizodní postavy, které se objeví jen na několika stranách. Jak se blíží konec, tento styl se náhle mění. Ztrácí dramatický náboj a sklouzává k odříkávání historických událostí. Zatímco na začátku to Kay dělal jen výjimečně, tady vstupuje do popředí univerzální vypravěč, který komentuje dění z pohledu filozofa nebo kronikáře. Zvláštní obrat potká osudy některých hrdinů, jejichž kapitola se uzavře řešením, které neodpovídá dosavadnímu vývoji. Autor si se čtenářem pohrává i na jiných místech, kde mu např. vyloženě odpírá jasně sdělit zásadní skutečnosti. Naznačí, ale nedořekne. Řekne, ale nevysvětlí. Vysvětlí, ale až na místě, ke kterému je třeba se prolouskat desítkami stran s jinými dějovými odbočkami.

Autor krátce po vydání knihy navštívil Prahu. (Foto: Richard Klíčník)

Nad těmito nesrovnalostmi ale zásadně převažují silná místa románu. Situace, do které uvrhne autor Tchaje, je geniální. Vznikl silně vybudovaný střed příběhu, na jedné straně absurdní, na druhé působící stejně hypnoticky jako rozsvícená lampa v noční tmě, která k sobě přitahuje všechny mocné síly Kitháje. A ony se kolem něho ohýbají, naráží, snaží se s ním manipulovat. Co člověk, to jiný přístup k řešení zapeklitého problému nazvaného „dar dvě stě padesáti sardských koní“. Hrdina se otáčí uvnitř této bubliny, snaží se vyhýbat střetům, měnit směr jejich dopadu, uvolňovat napětí a v tom všem prosadit také to, co chce on sám a co on cítí jako potřebné. Na povrch vyplouvají odvěké otázky: jak se může jednotlivec prosadit proti síle měnící dějiny, kam až sahá jeho odpovědnost, kdo má v rukách opravdovou moc? Právě setkání s lidmi, kteří rozhodují o budoucnosti místní vesnice nebo celé říše, jsou jednou z nejzajímavějších částí románu. Od velitele na zapadlé příhraniční pevnosti po nejmocnější generály, úředníky a konkubíny, každý má snahu udělat si jméno u císařského dvora a jedná s ohledem na hlavní hráče v říši.

Kay umí vyprávět, dokáže organicky propojit fikci se svými znalostmi o staré Číně, i s básnickými pasážemi, třebaže psaní o cizí kultuře s sebou přináší vždy úskalí. V knize by znalci historie zcela jistě našli nesrovnalosti a třeba by poukazovali na „západní“ výklad. Ale právě takové romány, jako je Pod nebesy, mohou být vstupní branou ke vzdálené epoše, přístupnou pro každého. Navíc nabízí průvodce nejpovolanějšího – románovou podobu nepřekonatelného básníka, legendárního opilce a moudrého společníka Li Po.

Guy Gavriel Kay: Pod nebesy

vázaná, překlad Richard Podaný, obálka Larry Rostant, 480 stran, vychází v srpnu