Nakladatelství Fragment přináší na předvánoční trh další sérii francouzského spisovatele Pierra Pevela, jehož dílo můžete znát díky knihám Meče kardinála de Richelieu nebo Vznešené království: Rytíř. Zatímco v první z nich se ocitáme v roce 1633 na dvoře Ludvíka XII. a ve druhé prožíváme příběh rytíře Lorna Askariana, v nové knize s názvem Magická Paříž: Prokletí Černé královny se vydáme do secesní Paříže na začátku dvacátého století. Slovutné evropské velkoměsto je v Pevelově fikčním světě obydleno jak lidmi, tak i nadpřirozenými tvory, a k tomu si připočtěte také Ambermer, svět skrytý před normálními smrtelníky. Na místo obydlené nadpřirozenými bytostmi pod nadvládou krásné víly Méliane se však dostanou pouze vyvolení… Zní to jako lákavá pozvánka k četbě zajímavé fantasy?

Luis Griffont, mág Azurové lóže, je známým požádán, aby vyšetřil podvody v jeho herně. Během jeho pátrání se setkáme rovněž s dobrodružkou, zlodějkou a vílou Isabel de Saint-Gil, dámou, která má nejen sklony zaplétat se do nebezpečných situací, ale navíc i slabost pro svého bývalého chotě, jímž není nikdo jiný než právě Griffont. Oba se následně musí potýkat se sérií úmrtí a krádeží či s podvody s magickými předměty a zdá se, že všechny stopy vedou k postavě Černé královny, proradné sestře královny Ambermeru, která spřádá své zákeřné plány na znovunabytí moci.

Anotace slibuje dobrodružný fantasy příběh zasazený do lákavého období a prostředí. Což o to, magická Paříž bezesporu lákavým prostředím je, autor se však svůj svět neobtěžoval důmyslně či alespoň smysluplně zpracovat. Nedozvíme se téměř nic o jeho fungování ani o tom, jak vlastně žijí lidé vedle kouzelných bytostí a jak na sebe reagují. Paříž zde bohužel není ani nijak zvlášť magická, neboť všechny tzv. magické popisy jsou jen o něco málo sdílnější než sama anotace na zadní straně knihy. Skrytý svět Ambemer je rovněž spíše jen oznámen, aniž by nám bylo dovoleno ho blíže poznat. Popisů je ovšem v knize spousta, vesměs jsou to však pasáže řešící obyčejné stavby či nenápadité stereotypní líčení pokojů či ulic.

Úvodní část knihy je značně rozvleklá a plná zbytečných scén či strojených dialogů, které mají hodnotu asi jako konverzace o počasí. Druhá polovina začíná být lehce akčnější, ovšem autor záhy upustí od detektivního vedení příběhu a sled dalších scén místy ztrácí logiku místo toho, aby gradoval a nadále přiživoval pocit napětí. Příběh je ve výsledku jednoduchý, a i když se zpočátku objevují poměrně zajímavé nápady, vše brzy sklouzává ke klasickým ohraným motivům. Výrazně chybí propracované dějové scény nebo alespoň důstojné zakončení úvodního dobrodružství série. Hlavní postavy jsou zde načrtnuty ploše, opět se o nich téměř nic zajímavého nedozvíme a jediným pokusem o jejich hlubší psychologii je pošťuchování mezi Isabel a Louisem, kteří se často hádají, pak trucují a zase se udobřují. Nejsme bohužel svědky žádného vnitřního boje, žádných dilemat či těžkých rozhodnutí, a to ani vzhledem k obtížným situacím, do nichž se hrdinové dostávají. Chování hlavních protagonistů také není mnohdy úplně logické a domyšlené, jako například když učený mág starý několik století nakráčí bez plánu do očividné pasti. Závěr si očividně ponechává prostor i pro další svazky a po epilogu je navíc rozehrán další miniaturní příběh tam, kde už vše mělo dávno skončit.

Pevelův příběh postrádá po všech stránkách kvalitnější řemeslné zpracování. Dialogy jsou nepřirozené a to i vzhledem k dobovému pozadí, většina ani není k tématu a jsou tak spíše zbytečnou vatou. Podobně na tom jsou i některé scény, jež nemají žádnou návaznost na děj a slouží jen k nepříliš zdařilému pokusu o navození dobové atmosféry. Zajímavé kulisy jsou tu sice zmíněny, ale nijak propracovány a tak visí jako mlha nad městem a snaží se dotvořit atmosféru nepříliš zajímavého fantasy příběhu. Pokud jste už s autorem měli tu čest a nebyli jste příliš spokojeni, pravděpodobně nebudete ani tentokrát (originál této knihy vyšel už v roce 2004, patří tedy mezi jeho starší tituly a můžete tak zapomenout na naději, že se jeho tvůrčí styl oproti česky dříve vydaným knihám stihl rozvinout). Jediné co se knize nedá upřít je geniální obálka a hezké zpracování.

Magická Paříž sice má potenciál, ale je vesměs nevyužitý. Těžce se určuje cílová skupina, kniha je vzhledem k jednoduchosti příběhu vhodná spíše pro mladší čtenáře, věkové doporučení od čtrnácti let ovšem toto vymezení značně omezuje. Staršího nebo náročnějšího čtenáře spíše neosloví, protože nenabízí ve výsledku nic dostatečně neotřelého. Méně nároční čtenáři, kteří jsou knize schopni ledasco odpustit, se možná přes určité nedostatky přenesou a čtení si užijí. Náctiletí by si zde mohli částečně přijít na své, ale vzhledem k tomu, kolik je na dnešním trhu podobných titulů pro mládež, to nebude mít Prokletí Černé královny mezi konkurencí jednoduché.

Pierre Pevel: Magická Paříž – Prokletí Černé královny

brožovaná, překlad Dana Melanová, obálka Xavier Collette, 336 stran, 299 Kč

Související odkazy:

Okouzlí vás Magická Paříž? (ukázka)