Výstava obrazů Petra Holuba a Karla Jerieho NAVZÁJEM 2 se koná ve dnech od 11. září do 27. října 2012 v Galerii PRE (Na Hroudě 1492/4, Praha 10) vždy ve všední den od 12.00 do 18.00. Spolupráce dvojice Petra Holuba (1976) a Karla Jerie (1977) trvá už nějakou dobu a zdá se být umělecky podnětnou a úspěšnou. Poprvé se společně představili na výstavě pořádané ve Výstavní síni Chrudim; nesla název stejný, jako ta nynější – NAVZÁJEM. Titulem i obsahem výstavy informovala návštěvníka o tom, jaké podoby může mít spolupráce dvou umělců tvořících v rozdílných médiích, sochaře a malíře, a jak to vypadá, když se jejich cesty protnou. Stejný koncept přináší i pokračování jejich vzájemné součinnosti, výstava nazvaná NAVZÁJEM 2.

Ke spolupráci obou autorů mohlo dojít především proto, že jejich tvorba vykazuje řadu společných rysů. Tím nejpodstatnějším je fakt, že se odvíjí v dimenzi zobrazivého umění, nechává se inspirovat příběhem, ať už konkrétním, v případě Petra Holuba, nebo fantaskním, v případě Karla Jerie. V tematickém podloží jejich uměleckých výstupů se vždy objevuje postava člověka (případně mutanta či nakonec zvířete), která vyvíjí aktivní činnost. Bojuje, hledá, pátrá, nahlíží, zkrátka účinkuje. Jako na jevišti. A dokonce v cyklech, které se v tvorbě Karla Jerie řetězí do výpravných sérií natolik, až vzniká představa o ději. Ostatně, cykličnost a návaznost jednotlivých výjevů, je jeho zásadním poznávacím znakem, který se generuje z jeho druhé umělecké polohy: z komiksové tvorby, jíž si dnes autor získal už nemalou proslulost.

Oba autory spojuje také úzký vztah k formálně klasickému pojednání prací. V díle obou z nich je zřetelné, že prioritní kategorií je obsah a teprve následně forma, přičemž ta se snaží vyhnout experimentům a výbojům, jež by byly nepodstatné pro výsledné sdělení. Takové konstatování může znít téměř zpátečnicky, ale opak je pravdou. Mně osobně je jejich dílo sympatické především tímto směřováním; tím, že nehodlá za každou cenu šokovat, nesnaží se exhibovat, není excentrické. Je předmětné a bez okolků míří k tomu, co jím jeho autoři chtějí vyjádřit.

Sochař Petr Holub, který vystudoval Fakultu výtvarných umění v Brně pod vedením Vladimíra Preclíka a posléze Michala Gabriela, v celku své tvorby cílí na lidskou figuru, přičemž má snahu ji vyjádřit v co nejrozmanitějších pozicích. Fyzicky náročných i obyčejných, takových, jaké dokážou zaujmout předobrazy jeho děl. Autor jde koncepcí své tvorby vlastně proti proudu dobového poklusu za nalezením toho nejoriginálnějšího, nejkontroverznějšího a tím i mediálně nejatraktivnějšího, co lze v současném světě najít. Dělá přesný opak: zaměřuje se na prosté, jasné, lidské, které právě v tom překotném shonu za neobyčejným, zůstává mimo výsek pozornosti. Nečiní jej to v umění počátku 21. století právě proto neobyčejným?

Začátky Karla Jerie, absolventa ateliéru malby Antonína Střížka a poté Michaela Rittsteina z pražské Akademie výtvarných umění, byly obdobné. Neprovázela je krkolomná honba za třeskutě originálním výrazem, ale zaměřil se na preciznost kresby a zřetelné tematické pole, na němž popustil uzdu fantazie natolik, že vybudoval vlastní, Jeriovský svět. Ten je dnes dobře poznatelný i divákovi, který se s autorovou tvorbou setkal jen letmo – brzy jej dokáže rozlišit v záplavě současného umění, a to jak v malířské, tak i v ilustrační podobě. Jeho svět houbařů, pastových mutantů, lovců zápolících s mytologickými postavami nebo lidí, pokoušejících se uklidit neobyčejný, řekněme vesmírný, bordel, si našel pevné místo v umění nejmladší generace autorů.

Záběry z první společné výstavy tandemu Holub & Jerie.

Vzájemně podobné rysy, které lze v tvorbě obou autorů nalézt, se pro případ výstavy v Galerii PRE setkaly ještě v jednom průniku. Oba autoři svá díla modelovali / malovali podle určitého díla svého spolupracovníka už dříve: pro účely chrudimské výstavy vznikla v roce 2011 skulptura Rozmluva, která vycházela z maleb Karla Jerie. Pro účely dnešní výstavy zase naopak Karel Jerie zabudoval sochu Most Petra Holuba do prostoru svého fantaskního světa. Vznikla tak malba nazvaná Čistý průlet, která tvoří další z pomyslných vrcholů jejich spolupráce i celé výstavy: je to dílo, které v sobě spojuje myšlenkový svět obou autorů.

Kateřina Tučková