Podmaní si hořká chuť Pelyňku i vás? (recenze)

Autor Markéta Gajdošová | Aktuality | Středa 7 června 2017 12.30

Přestože u nás v posledních letech prožívá steampunková subkultura své vrcholné časy, děl z žánru prodchnutého opojnou chutí čaje, zvuky parních strojů a podmanivou atmosférou viktoriánského Londýna u nás dosud příliš nevychází. Naší nejplodnější steampunkovou spisovatelkou je nepochybně Petra Slováková, ke které se nyní připojuje Daniel Tučka, autor Umrlčího tance a množství pozoruhodných povídek. Jeho nedávno vydaný první díl obsáhlého a do tří knižních svazků rozděleného románu Pelyněk je dobrodružný steampunkový příběh pojednávající o omamné magii a knihách, o dalekých exotických krajích a částečně také o střetu kultur. Zvítězí v něm magie dálného Raabu, jenž se snaží ovládnout Archipelag, zemi našich hrdinů, nebo snad síla moderních technologií? A co když se do toho všeho přimotá ještě bájná a tabuizovaná elektřina?

Pelyňku samozřejmě nechybí ani pikantní koření v podobě spletitých romantických a rodinných vztahů. Tučka nám ve svém románu servíruje veškeré ingredience, které má správné parní dobrodružství mít – a rozhodně lze říct, že je namíchal více než zdařile. Příběhem nás provází hned několik postav, z nichž některé působí lehce povědomě. Však se také s podobnými archetypy setkáváme v dobrodružných příbězích často, ovšem zde se zřetelně jedná o autorský úmysl a hold dávným předchůdcům. První díl Pelyňku je rozdělen na dvě části, v té úvodní sledujeme cestu hrdinů na tajemný kontinent Terra Incognita, z něhož se ještě žádná výprava nevrátila, druhá část nás pak zavede na tajemný jih, jenž má pro návštěvníky připravené netušené nástrahy.

V popředí stojí mírně zhýralý Nicholas Gordon, původem z vážené a bohaté archipelagské rodiny, společně se svým přítelem, chudým studentem a nadšeným vynálezcem, Christianem Scottem. Oba bohatě naplňují své stereotypy – Nicholas je sukničkář užívající si otcova bohatství a Christian je oproti tomu vcelku zakřiknutý vědec, jenž se snaží svého přítele držet v mezích slušného chování, přestože se mu to příliš nedaří. Nicholasovu nechuť k jakýmkoli závazkům nezlomí ani otcova nadmíru krutá podmínka dědictví. Aby totiž Nicholas získal knihu v hodnotě jedné miliardy liber, musí se nejprve oženit. Jak se lépe vyhnout vynuceným zásnubám s neznámou ženou, než elegantním útěkem do dalekých a doposud neprozkoumaných krajů? A když se k mladíkům přidá dáma v nesnázích, postarší, trochu šílenější vědec Galio Spinalis a páreček nadmíru podivných lupičů z nepřátelského Raabu, nedá na sebe opravdové dobrodružství dlouho čekat.

Dle očekávání v něm není nouze ani o tajemství a romantiku, a přestože se Pelyněk odehrává ve smyšleném magickém světě, často z něj dýchne atmosféra klasických historických románů, zde navíc obohacena o motiv rozporu mezi magií, vědou a cenou nabytých vědomostí. Daniel Tučka si svůj spisovatelský um a styl viditelně vytříbil psaním kratších prací. Jak řemeslná, tak i čistě tvůrčí stránka románu je zdařilá včetně tvorby uvěřitelného a detailně propracovaného světa, jenž se zdá být nejzdařilejší stránkou díla. Postrádat snad můžete jen alespoň občasné humorné ladění na odlehčení, ale i to se zdá být autorovým záměrem.

Pelyněk je ostatně pouhou předehrou pro další dva svazky, jež by dohromady měly utvořit sevřený a jako samostatné a svébytné dílo projektovaný román. V prvním svazku tak postavy sice dokončí svou výpravu, ovšem na závěr se před nimi otevřou nové, mnohem náročnější úkoly. Příběh tak prozatím není ani zdaleka uzavřen a na jeho pokračování, a tím pádem i konečné hodnocení, si musíme ještě pár měsíců počkat. Pokud ale autor udrží nastolenou laťku kvality, rozhodně se máme na co těšit. Stejně jako většina knih nakladatelství Straky na vrbě se i Pelyněk navíc pyšní lákavým zpracováním – v tomto případě obálkou Tomáše Kučerovského a vnitřními ilustracemi Lenky Šimečkové, nechybí ani stylová mapa na vnitřní straně obálky. Prozatím je tak výsledný dojem více než dobrý a nelze si než přát, aby to tak v dalších svazcích vydrželo…