Jméno Miroslav Pech je za poslední týdny jedním z nejskloňovanějších nejen na fantastických webech a v žánrových kuloárech. Přesto mnoho čtenářů neví, že jihočeský autor publikuje už od roku 2011 pod pseudonymem John Madhead. Nakladatelství Epika tehdy vydalo soubor jeho různorodých povídek a básní s poetickým názvem Neonové pohláďky aneb pod kobercem půda, a také sociologický román Rybičky v mixéru, který je vyprávěn se zarážející otevřeností a značnou dávkou cynismu. Pod skutečným jménem poté vydal v nakladatelství Argo Cobainovy žáky a na policích knihkupectví můžete čerstvě nalézt i jeho novinku Otec u porodu. Puškohled redakce našeho webu se ale zaměřil na hororově laděný Mainstream, jenž si překvapivě odbyl premiéru už v Polsku. Na český trh jej uvedlo mladé nakladatelství Carcosa Milana Žáčka…

Oproti polskému vydání se to české obsahově liší, kromě ústřední novely Mainstream se totiž pyšní rovněž šesticí temně laděných povídek. Záměrně nepíši hororových, protože valná většina navzdory děsivé obálce hororem nejsou. Samotný Mainstream je vyprávěný z pohledu dvou postav, a to mladého páru Matěje a Kláry. Společně vychovávají dvouměsíční dceru Sáru, ovšem jejich vztah má k ideálu proklatě daleko. A když Matějovi přijde anonymní email s Klárčinými fotografiemi z porno castingu, vše se ještě o dost zhorší. Čtenář vnímá Matějův špatný psychický stav a vrozenou slabošskou povahu, a tak si rychle spočítá, že nápad odjet na svátky do chaty v přírodě, kde není ani živáčka a lišky tam dávají dobrou noc, není zrovna skvělý nápad.

Nečekejte masakr. Přestože je kniha místy prezentována jako horor splatterpunkového střihu a skutečně se v ní setkáme s brutálně přímými popisy, Mainstream o prostém vyvražďování není. Jde o sondu do myšlenek a motivací vedoucích ke špatným rozhodnutím, a ještě horších řešení. Kniha se chlubí neuvěřitelným cynismem, syrovou realističností a je až překvapivě čtivá. Některé rádoby schované narážky v úvodu (mrazák) jsou sice příliš okaté, v konečném důsledku však nepůsobí rušivě.

Z šestice povídek kvalitativně vybočují hned tři, které vás dostanou do kolen. Povídka Verunka je nadpřirozeným hororem, který může připomenout povídku Oběť od Richarda Mathesona, je ale napsaná charakteristickým Pechovým stylem. Demolice vás přenese do světa, v němž domy ožívají a pokud se tak stane – většinou někdo zemře. Co jiného tedy dělat, než takový dům rovnou zbořit? A není to vražda? Poslední povídka Více životů je příslovečnou závěrečnou perličkou. Jejím hrdinou je muž, který při autonehodě přišel o rodinu, a tak si ji ve své fantazii nahrazuje sám, což jej brzy donutí střetnout s se nepřekonatelnou překážkou – společností, jež jeho „výstřední“ chování nehodlá akceptovat. Jediným vyloženě slabším kouskem je až na půdu bizarní kraťas Mašina, v jehož závěru na vás bohužel žádná zajímavá pointa nečeká.

Pechův Mainstream překvapuje různorodostí a těší svou čtivostí. S čistým svědomím ho nelze doporučit zvláště čtenářům se zvýšenou citlivostí, některé scény jsou v popisech brutální natolik, že by slabší povahy mohly knihu rovnou zaklapnout a už se k ní nevrátit. Pokud mezi citlivky nepatříte, pak vězte, že Pech vyniká především v charakterizaci postav a popisech jejich myšlenkových pochodů. Může se také pochlubit specifickým stylem, jejž si (pokud tedy patříte mezi ty otrlejší) rychle oblíbíte. Tuším, že o tomto autorovi ještě brzy uslyšíme.

Miroslav Pech: Mainstream

brožovaná, obálka lighthouse, 256 stran, 259 Kč

Související odkaz:

Ketchumův žák z Čech se rozjíždí… (ukázka)