Varování rodičům – po přečtení Hildy budou děti vyžadovat stanování v dešti a začnou si pravděpodobně povídat s velkými kameny častěji, než je obvyklé! Už z ukázek bylo zřejmé, že příběhy malé holčičky zasazené do prostředí prodchnutého severskou mytologií budou vtipné, ulítlé a příjemně vizuálně zpracované. Finální podoba ovšem předčila má veškerá očekávání. Luke Pearson dokázal do Hildiných příběhů vetknout pro děti tak typické vlastnosti jakými jsou neohroženost, odhodlanost, až filozofická přemoudřelost spojená s leckdy nepochopitelnými myšlenkovými pochody a hlavně smysl pro dobrodružství. Hilda je sice jediným dítětem široko daleko, ale její neobvyklí kamarádi jí dětskou společnost bohatě vynahrazují. Hilda se tak u nás okamžitě dostala do nejužšího výběru čtení na dobrou noc, několikrát denně je dětskýma ručkama prolistována a po večerech se stále dokola čte a prohlíží.

Úvodní svazek nazvaný Hilda a troll je především seznamovací. Hilda žije s maminkou v domku uprostřed panenské přírody, v níž se nachází také spousta podivných a snad i nebezpečných stvoření. Po nebi táhnou chlupatí hafíci, na vrcholcích kopců a hor se drží sníh a zkamenělí trollové během dne příjemně vrhají stín. První díl dělá dojem odkládaného díla, ke kterému se autor po čase vracel. Možná byla první Hilda původně jen sérií samostatně stojících stripů, jež byly trollím příběhem pospojovány až dodatečně. Ať je tomu jak chce, prvnímu dílu Hildiných dobrodružství podobný přístup jen prospěl. Hilda dělá každou chvíli něco jiného někde jinde, čímž příběh získává na rozmanitosti. Jeho převážnou část si Hilda povídá sama se sebou a nejvtipnější bývá právě kontrast mezi vyslovenou myšlenkou a skutečným děním na obrázcích. Při opakovaném čtení a prohlížení se objevují další a další detaily, vtípky a souvislosti, které napoprvé zůstanou bez povšimnutí.

Druhý díl Hilda a půlnoční obr je o poznání upovídanější, komplexnější a jeho příběh je přísněji rozvržený. Jenom úryvek z encyklopedie o dávných obrech, který tento díl uvádí, by s přehledem vystačil na několik samostatných pokračování. Hilda je postavena před byrokratický aparát pidilidí, pro něž je bezohlednou obryní nedbající na jejich city a klid. Trochu stranou se pomalu rozjíždí druhá dějová linie o skutečném obrovi zadumaně se procházejícím krajinou. Autor takhle staví jednu paralelu vedle druhé, hraje si s podobností věcí v různých měřítkách. Kresba je o něco detailnější, Hildě přibyly pihy a zjemnil se její výraz. Druhý díl už ale nevládne bezprostředností a jednoduchostí svého předchůdce. Není to vada, jen to znamená, že první díl je srozumitelný i těm nejmenším dětem, zatímco pokračování si užijí až školáci, v úplném detailu možná až dospělí.

Pochvalu zasluhuje i provedení obálky – potah je klasicky papírový, ale Hilda s baretem je selektivně lakovaná; umístění názvu nakladatelství na polenu určitě také není dílem náhody. Díky tomu kniha už na první pohled působí netradičně a hravě. Barevně se Hilda drží ve středních tónech, kresba je přehledná, seskládání panelů je výsledkem promyšlené úvahy. Hilda ani její maminka nepoužívají Internet, mobilní telefony, ani jiné výdobytky moderních technologií. Naopak se tahle modrovlasá dívčina vrací ke kořenům a k přírodě, je věčně zalezlá v knížkách, ale zároveň jí nedělá problém vyjít ven za jakéhokoli počasí. Zkrátka dětský vzor a zdroj inspirace jak má být. Nezbývá tedy než skočit do červených válenek a hurá za dobrodružstvím.

Luke Pearson: Hilda

(Hilda a troll a Hilda a půlnoční obr)

vázaná, překlad Martina Knápková, obálka Luke Pearson, 80 stran, 299 Kč

Související odkazy:

Malá rozumbrada Hilda přichází i k nám… (ukázka)

(Ne)komiksová nakladatelství: PASEKA