Stephen King se vrací do své parádní formy a všem škarohlídům dává novou knihou Pan Mercedes jasně najevo, že jeho spisovatelský talent kdysi neutonul v alkoholu a drogách. Stejně jako v předchozí knize Lunapark na to jde z neobvyklé strany. Mistr strachu, jak bývá americký romanopisec nazýván, se poslední dobou zdařile stylizuje do mistra psychologických thrillerů s detektivní zápletkou. Upustil od nadpřirozena, upírů, zombíků a jiných klasických hororových témat. Většina jeho nových knih se zaměřuje na to největší zlo, to, které je pácháno samotnými lidmi. Na nešvary společnosti, které jsou roznětkou v chování vyšinutých jedinců a dokážou působit ohromnou bolest. Míří do temných koutů chorých duší a umí ve čtenářích vyvolat stísněné obavy spojené s niterní hrůzou. Snad každého při čtení napadne jednoduchá myšlenka, tohle se přece může stát, vždyť podobné věci vidíme každý den ve zprávách, čteme v médiích…

Nevlídné počasí nutí vytáhnout deštníky. Dav, který stojí před červeně svíticím semaforem, je má nad hlavami. Všechny jsou tmavé. Až na jeden. Je modrý a jakoby mezi nimi vyčníval. Jako by slabě zářil. Už samotná obálka nové knihy Stephena Kinga dokáže zaujmout. Svým jednoduchým, přesto atraktivním ztvárněním vás kniha tak nějak podvědomě přitahuje. A pokud ji otevřete, jste vtaženi úplně. Autor neposkytuje mnoho prostoru na nějaké rozhlížení se, na zbytečné úvody. Představí místo, osoby a čas. A pak vší silou zatlačí do mercedesu, který se střemhlav rozjede… V jednom americkém zapadákově je o práci pořádná nouze. Počet nezaměstnaných mnohonásobně převyšuje počet nabízených míst. Není se tedy co divit velikému srocení uchazečů, když místní starosta nabídne rovnou tisícovku volných pracovních pozic. Od nočních hodin čekají v kvapně narůstající frontě před Městským centrem lidé doufající alespoň v nějakou možnost výdělku. S přibývajícími minutami a hodinami se fronta pořádně zvětšuje. V prvních řadách stojí ti, po něž je každý dolar dobrý a jsou schopni opětovat i probdělou noc v nevlídném počasí. Například kojící matka s dítětem, která nemá ani dost peněz na hlídání. A najednou do čekajícího davu vjede auto, jehož řidič má na obličeji klaunskou masku. Zůstane po něm osm mrtvých a patnáct zraněných. Útočník z místa činu ujede. O jeho hrůzném činu samozřejmě média nemlčí a jedna z přezdívek pro autora brutálního masakru je Mercedesový vrah.

Detektiv Hodges je už půl roku ve výslužbě. Jako mnoho jiných neví, co si s touto situací počít. Pravidelný denní rytmus se mu zhroutil a on nemůže najít pevný bod, kterého by se chytil. Byl uznávaným detektivem, kterému se podařilo rozlousknout množství případů. Ale našly se i takové, které nevyřešil, a to ho vnitřně tíží. Jedním z nich je i případ masové vraždy před Městským centrem. Ten řešil se svým parťákem těsně před odchodem do penze. Smysl života mu protekl mezi prsty a náplní jeho dní se stalo posedávání před televizní obrazovkou. Až příliš často při tom drží v ruce pistoli, kterou si vkládá do otevřených úst. Zatím nezmáčknul, ale dobře ví, že ho od toho tolik dní nedělí. Jednoho dne se to však změní. Dostane dopis, který je podepsaný Mercedesový vrah. Výsměšným psychopatickým tónem je zde popsán masakr u Městského centra. Když jsem v novinách viděl, že jednou z mých objetí bylo i mimino, byl jsem celý blažený! Zhasnout tak mladý život! Jen si pomyslete, co všechno mohlo prožít, co? Dostal jsem taky jeho mámu! Jahodový džem ve spacím pytli! Stejným stylem vrah komunikuje i s Hodgesem samotným a na konci dopisu jej vyzve k setkání Pod Debiiným modrým deštníkem.

Stephen King představuje řekněme klasický detektivní román, ale to mu nebrání odhalit záporného hrdinu hned ze začátku knihy. Paralelně, tak zkoumáme postupy detektiva Hodgese i jeho vyšinutého protivníka. O to nepříjemnější je pohled do pachatelovy narušené duše a mysli. Jako snad pokaždé autor klade velký důraz na vykreslení charakteru jednotlivých postav. Tak se čtenář může s každým z nich ztotožnit a pochopit jejich, někdy i zkratkovité, jednání. Nebo alespoň pochopit podstatu pohnutek, které k jednotlivým činům vedly. Samotná podstata příběhu je inspirována skutečnou událostí. King se na jejím základě snaží rozehrát hru s poněkud zatrpklým, stárnoucím a na váze přibývajícím detektivem ve výslužbě a mladíkem, jehož životní hodnoty jsou značně vyhozené ze zaběhlých kolejí. Stejně jako v předchozích knihách věnuje malou vzpomínku svým slavným dílům. Tentokrát je to opět oblíbené To. Nejen řidičova maska při spáchání hrůzného činu, ale i myšlenky detektivů vedou k tomuto dílu. Alespoň v tom smyslu, aby si jeden z nich koupil film, kde řádí klaun Pennywise, jehož maska je podobná té, kterou našli v odstaveném mercedesu nedaleko místa činu.

Ať se vám mistrovy knihy líbí víc v jejich hororové podobě nebo třeba v té spíše thrillerové, každému musí dojít, že je především mistrem atmosféry, což v Panu Mercedesovi splnil bez výhrad. Kniha vás upoutá už samotným počátečním masakrem a máte ji pak problém odložit. Vždy, když máte pocit, že děj trochu zvolňuje, strhne se něco, co vás ke stránkám opět přiková. King dobře ví, jak svůj příběh vystavět, aby čtenáři dostali přesně to, co si žádají. U některých jeho novějších knih jsem měl v tomto směru občas problém se závěrem, jenž neodpovídal předchozímu napětí. Jako by děj podivnou setrvačností prostě jen dojel do konce. Příkladem budiž třeba Ostrov Duma Key z roku 2008 a částečně i Dallas 63, v originále vydaný roku 2011. Tentokrát jsem ovšem podobnými pocity netrpěl. Možná to bylo způsobeno i tím, že King hned na začátku vyložil většinu karet na stůl a je třeba přiznat, že mu tenhle postup vyšel náramně. Nemám zdání, jestli King ještě někdy napíše pravověrný horor. Ale jisté je, že jeho nová spisovatelská tvář se mi po čertech líbí. Hrůzných činů je na této planetě stále víc než dost, a tak není důvod obávat se, že by mu snad mohla dojít inspirace. Vyšinutý muž v klaunské masce působí mnohdy mnohem zlověstněji než psychopatický klaun z povolání, nemyslíte?

Stejně jako předchozí kingovky i tuto překládala Linda Bartošková, a pokud jsem měl u Lunaparku silné výhrady, tentokrát nechám oko přimhouřené, byť mi v něm občas něco uvízlo a musel jsem se vracet, jestli vše chápu správně. Ovšem neurotické mrkání se tentokráte nedostavilo a z mého čistě osobního pohledu tady máme nejlepší Kingovu knihu minimálně za poslední dekádu. Půdu, kterou si v předchozích knihách osahával, teď dokonale zoral rozjetým mercedesem. Temný krimi thriller dostal pořádnou výzvu a navzdory užaslým výkřikům nepřišla někde ze severu, ale ze zámoří. Uvidíme, co přinesou další autorovy knihy, ale pokud dodrží vzrůstající kvalitativní a čtivý trend posledních let, rozhodně se máme na co těšit!

Stephen King: Pan Mercedes

vázaná, překlad Linda Bartošková, obálka Caras Ionut, 376 stran, 359 Kč

Související články:

Koncem listopadu k nám zavítá Pan Mercedes (ukázka)