Když v polovině února v kinech po celém světě řádil Deadpool a následně svými výdělky opanoval jednu statistiku za druhou, v Číně se návštěvníci kin nemohli nabažit komedie o mořské panně, jejíž výnosy alespoň v prvních týdnech překonávaly maskovaného sprosťáka o stamiliony dolarů. Takový výkon si přímo říká o trochu pozornosti, obzvláště poté, co se Číně nedávno podařilo zachránit finanční bilanci jinak vcelku vydařenému filmovému Warcraftu. Mei ren yu (The Mermaid), jak se film v originále jmenuje, je dílem čínského herce a režiséra Stephena Chowa, který dal světu kupříkladu Kung-fu melu nebo Shaolin fotbal, tedy filmy dobře známé i českému divákovi.

Zůstaneme-li tematicky u vody, má zápletka filmu docela blízko ke komedii Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Nechutně bohatý a přesto mladý a pohledný magnát získá v dražbě oblast mořského zálivu, v níž hodlá realizovat ekologicky zatěžující developerský projekt. Výskyt delfínů a dalších chráněných živočichů mu však v tomto záměru brání, což vede k použití speciálního sonaru, jenž má pro život v moři fatální následky. Za oběť mu padnou i mořští lidé, jejichž zbytek se usídlil ve vraku lodi pod vodopádem. Do světa lidí je z něj vyslána mořská panna s úkolem vlákat miliardáře do smrtelné pasti. Do cesty se jí ovšem postaví láska.

Prvotní zájem vidět něco zvláštního a netradičního byl po pár minutách vystřídán zklamáním z vrstvení humorných situací, jež bohužel nejsou příliš vtipné. Divák si tak připomene sledování legendárních italských komedií z osmdesátých let, u nichž se dříve tak královsky bavil, ovšem dnes už se při jejich sledování není téměř čemu se smát. Ke zlomu naštěstí dojde přibližně ve třetině snímku, kdy se rozjede akce s cílem zabít nemilosrdného magnáta. Kvalita gagů se postupně zvyšuje a vrcholí ve scéně na policejní stanici, jejíž zkrácenou verzi nabídly už ukázky. Akční finále je pak především přehlídkou vizuálních efektů, které se nijak nesnaží zakrýt svůj digitální původ.

Nemá smysl si nalhávat, že by Mei ren yu bylo něčím víc než zábavnou podívanou. Poukazuje sice na bezohlednost a krutost obřích korporací vůči životnímu prostředí, ale zahýbe to s divákem asi tak stejně jako hrozba nebezpečí jaderných testů v novodobé Godzille. Romantická rovina filmu se naštěstí neomezuje jen na společné zvracení na kolotoči a prdění v autě, avšak ani zdaleka nevyužívá potenciálu dvou zcela rozdílných jedinců rozdílného pohlaví. Po rozpačitém začátku plném přehnaně expresivního herectví však filmu postupně přišel na chuť. Ne že bych z něj byl v závěru nadšený, zároveň však jeho sledování nepovažuji za ztrátu času, na rozdíl kupříkladu od pátého pokračování Doby ledové. Pokud holdujete občasným filmovým exkurzím do exotických filmových krajin nebo sháníte netradiční party film, jehož hluchá místa budou vyrovnána zvýšenou hladinou diváckého endorfinu, pak Mei ren yu poslouží docela dobře…

Čína, 2016, 94 min