Svět podle Gretel (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Pátek 8 července 2016 20.30

Paranormálními schopnostmi obdařená skupinka supervojáků, sloužících v zajímavém alternativním světě pod taktovkou šíleného génia doktora von Westarpa německé armádě během druhé světové války – takové universum nám americký autor Ian Tregillis představil díky povídkám uveřejněným v časopise XB-1 a podrobněji pak prostřednictvím románu Hořká setba, úvodního svazku série označované za triptych Milkweed. Druhý svazek trilogie aktuálně vydalo pod názvem Nejstudenější válka nakladatelství Argo opět v osvědčené edici Fantastika.

Nejstudenější válka vítá čtenáře v roce 1963, zhruba dvacet let po událostech popisovaných v úvodním svazku. Ty vrcholily střetem německé Reichsbehörde, oněch zmiňovaných sirotků vychovaných a vyšlechtěných von Westarpem, a britské protistrany představované čaroději. Tito jedinci obdaření schopností komunikovat s lovecraftovskými démony Eidolony, obývajícími sféru mimo naší realitu, představují jakousi mystickou protiváhu německé vědecké preciznosti. Zdí procházející Klaus, ohnivý muž Reinhardt a další totiž ke svým kouskům potřebují zvláštní funkční baterii, von Westarpův vynález a zdroj energie umožňující použití jejich schopností. Eidoloni existují naopak mimo veškeré chápání, k jejich povolání je potřeba znát enochštinu, prastarý jazyk nelidského původu. Nejde ale o žádné poslušné džiny vyvolané z lahve, naopak jsou silou natolik strašlivou, že je Britové používají jen v nejnutnějších případech. A za každou takovou výpomoc musí zaplatit dojednanou cenu, označovanou jako krvavou splátku – pro vítězství nad Hitlerem tak bylo nutné potají obětovat stovky nevinných civilistů.

Krvavé daně ležely na bedrech čarodějů, především Williama Beauclerka, šlechtice a posledního potomka starého, zvláštními znalostmi obdařeného rodu. Will se na konci Hořké setby nacházel na pokraji smrti, zničený drogovým návykem, o dvacet let později jej však nacházíme na předních příčkách společenského žebříčku. Opečovávaný možná poněkud snobskou, avšak silnou manželkou Gwendolyn, pracuje v charitativní nadaci svého bratra Aubreyho, člena Sněmovny lordů. Na první pohled mu nic neschází a může snad být považován za vítěze vlastního života, poměrně rychle ale zjistíme, že způsob, kterým dokázal otupit spalující výčitky svědomí, představuje značně nebezpečnou hru a přivede Británii na pokraj nového konfliktu.

Willovým protikladem je jeho přítel Marsh, přesněji spíš bývalý přítel, vzájemné vazby se v posledních letech zdánlivě nenapravitelně zpřetrhaly. V Hořké setbě utrpěl strašnou ztrátu v podobě úmrtí malé dcerky Agnes, přesto se zdál být neporažený, především díky milující manželce Liv. V šedesátých letech ale nacházíme jejich soužití v naprostém rozkladu, na vině je především vyčerpávající péče o mentálně postiženého syna, jehož duše byla poslední krvavou splátkou, kterou byl Will nucen v předchozím svazku Eidolonům přislíbit. O tom ovšem Liv ani Marsh nemají tušení, vzájemnou lásku dávno rozbili v nekonečných hádkách. Zda se jejich vztah podaří alespoň nějakým způsobem slepit dohromady nebo jestli zůstane Marsh definitivně opuštěný ve své zahradní kůlně, kde s lahví alkoholu stále častěji přespává, patří rovněž k otázkám, na které hledá Tregillis v Nejstudenější válce odpověď.

Vedle soukromých bojů Marshe a také Willa, který se své bláhové jednání snažil tajit i před Gwendolyn, čímž kromě vlasti zradil i manželku, jde v díle především o opravdovou studenou válku mezi mocnostmi, alternativní ozvěnu té, kterou jsme zažívali ve skutečnosti. Hlavní změnou oproti naší realitě je pasivní role Spojených států. Díky tomu, že se Spojené státy nikdy nezapojily do druhé světové války, zůstaly ve spárech hospodářské krize a nehrají v globálním studeném konfliktu mocností žádnou roli. Na jedné straně tak stojí Sovětský svaz, západní opozici představuje osamocené Spojené království. Přeživší supervojáci, ti, kteří na rozdíl od svých společníků a také von Westarpa nezahynuli, skončili v rukou Rudé armády.

Sověti jejich potenciál rychle rozpoznali a učinili z nich předmět výzkumů, který má za cíl přivést na svět vlastní variantu těchto nadlidí. Nezahálí ani Britové, v hloubi Londýna v izolaci budují novou, speciální jednotku čarodějů, tentokrát jde o malé děti, mající ke zvládnutí enochštiny lepší předpoklady než dospělí. Obě strany tedy zbrojí na novou magickou válku, podobně, jako ve skutečnosti hrozily jadernými zbraněmi. Události se dají do pohybu v okamžiku, kdy ze sovětského lágru prchají a následně se do rukou Britů vydávají dva ze supervojáků, vědma Gretel spolu s bratrem Klausem. Je to Gretel, koho musíme považovat za vůdčí postavu nejen této dvojice, ale přímo za režisérku celého příběhu.

Gretel je schopná předvídat budoucnost, vidí před sebou řadu variant, kterými se bude svět ubírat a události pečlivě aranžuje tak, aby výsledek odpovídal jejím záměrům. Ty jsou ovšem dlouho nejasné, stejně jako povaha samotné Gretel. Jde o cynickou manipulátorku s pečlivě promyšleným plánem, nebo psychopatku, která má největší potěšení z toho, že přinese neštěstí a zmar? Dokáže přesně předvídat dopad svých činů, nebo jsou její skutky alespoň do jisté míry jen náhodnými pokusy, kameny vrženými do nehybné hladiny s nadějí, že se kruhy na vodě rozběhnou takovým způsobem, který ona potřebuje?

S Gretel skutečně celý příběh stojí a padá, její jasnozřivost často působí až rozčilujícím dojmem, vždyť jaký důvod by mohla takto de facto všemocná bytost mít k tolika komplikovaným činům, které z Marshe a spol. dělají pouhé pěšáky na šachovnici. Tregillis se ovšem v závěru dokáže vytasit s překvapivou odpovědí, ospravedlňující vše předchozí. Možná by při pečlivém rozboru zcela neobstála, jen nelehko se zbavuje podezření na v příběhu zapomenuté díry, každopádně jde ale o pointu překvapivou a zároveň nenásilnou, navíc v mezích žánru snadno uvěřitelnou.

Vedle problému předurčenosti lidských osudů stojí v centru autorovi pozornosti rovněž otázky přijatelné míry oběti. Je jeden zmařený lidský život dostatečnou protiváhou k záchraně životů deseti? Jaká je pak rozumná oběť v situaci, kdy jde o záchranu celého města, státu, civilizace? A jak si na tuto otázku dokáže odpovědět ten, který musí svým jednáním tuto krvavou daň splatit, tedy zařídit její doručení tím, že zmaří životy nic netušících lidí, obětí nečekaného neštěstí? Willův úkol patří k nejstrašnějším z těch, jaké na jeho hlavu mohl autor naložit. Německá cesta nelítostného šlechtění von Westarpem pochytaných sirotků také jistě nepředstavuje žádnou humánní metodu, ovšem ze samé podstaty svého fungování je její britská kouzelnická alternativa podstatně drastičtější, jde o tanec na samotné hranici pekla, do kterého je snad nemožné nakonec nespadnout.

Tregillis vypráví dramatický příběh plný zvratů, které však nejsou nikdy samoúčelné ani neopodstatněné. Kromě pestré zápletky se opírá o práci s postavami, ať už jde o bývalého špiona Marshe, nešťastného Willa nebo třeba Klause, toužícího se vymanit z područí své sestry, odstřihnout se od zlovolné minulosti a konečně poznat svobodný a klidný život. Vždy máme pocit, že jde o skutečně dýchající postavy, vržené shodou okolností do jedné nadmíru krvavé historie, dirigované nevyzpytatelnou a enigmatickou věštkyní.

Nejstudenější válka je více než důstojným pokračováním Hořké setby, v řadě aspektů svého předchůdce překonává a jistě potěší všechny milovníky příběhů zasazených do alternativního světa. V některých okamžicích nabízí až hororové prvky, daří se jí však nesklouznout k prvoplánově strašidelné podobě. Tregillis píše daleko rozmanitěji, víc než děs nesoucí Eidoloni ho zajímají lidské charaktery a jejich chování ve vypjaté situaci konfliktu přerůstajícího do nebezpečné fáze. Román navíc končí nejspíš tím nejlepším možným způsobem, snad na sebe překlad závěrečného dílu Nutné zlo nedá dlouho čekat.